Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 112/2022-20
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 17 427 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 427 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 427 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 427 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 427 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 17 427 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 13 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 634 Kč v týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný uhradil 6 207 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Splatnost pohledávky nastala dne datum a od datum je žalovaný v prodlení
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byla soudem vyzván.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný v čl. II stvrdil, že převzal celou částku v hotovosti. Současně si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 2 574 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 3 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 960 Kč. Celková částka úvěru činila 23 634 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku úvěru splácet v týdenních splátkách po 393,90 Kč počínaje dnem datum.
5. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry.
6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný splácel úvěr nepravidelně, celkem uhradil 6 207 Kč. Poprvé se žalovaný dostal do prodlení již s první splátkou. Poslední splátku, kterou uhradil, byla 17 splátka.
7. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 17 039 Kč s lhůtou splatnosti do datum. Písemnost byla odeslána téhož dne, o čemž svědčí podací arch.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný převzal částku v hotovosti. Současně si smluvní strany ujednaly, že žalovaný uhradí úrok ve výši 2 574 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 3 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 960 Kč, a to v týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný uhradil 6 207 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, čímž se dostal do prodlení.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.
11. Podle § 1968 věta první o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní.
12. Podle § 1970 odst. 1 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Na základě zjištěného skutkového stavu věci ve spojení se shora citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným není svým charakterem úvěrovou smlouvou, ale smlouvou o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z. Jestliže smlouva obsahuje text, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy, pak skutečnost, že žalovaný smlouvu podepsal, svědčí pro závěr, že peněžní prostředky skutečně převzal, proto soud neměl pochybnosti o uzavření smlouvy o zápůjčce. Účastníci si sjednali ve smyslu ust. § 2392 o. z. úroky. Úroky jsou odměnou za užívání jistiny zápůjčky a platí se za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Úroky lze dohodnou i pevnou částkou, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Účastníci sjednali i položky poplatek za zpracování zápůjčky a za hotovostní inkaso. Tím, že žalovaný nevrátil peněžní prostředky ve stanovené lhůtě, ocitl se v prodlení. Žalobkyni tak byl dle §1970 o. z. přiznán úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky půjčky.
14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 427 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
16. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst.1 a 3 a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč.
17. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t.
18. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
19. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.