Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

216 C 14/2021-58

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 57 932 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 57 932,52 Kč společně s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 49 563 Kč od datum do zaplacení a s 10% úrokem ročně z částky 38 242,48 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhl částky 188 870 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 57 932,52 Kč společně s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 49 563 Kč od [datum] do zaplacení a s 10% úrokem ročně z částky 38 242,48 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhl částky 188 870 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 57 932,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 38 242,40 Kč, úrok z úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 422,40 Kč, smluvní pokuty ve výši celkem 499 Kč, náhradu v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 369,52 Kč, úrok z úvěru ve výši 10% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 242,48 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 49 563 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z předsmluvního formuláře ze dne datum, z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z výpisu seznamů z registru příjmení, z výpisu z anonymizováno, z prohlášení klientů, z dokladu o výši anonymizována tři slova stupně za leden až březen 2019, z hodnocení klienta, z karty klienta, z dokladu o vyplacení úvěru, z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo ze seznamu splátek, z dodejky, z přípisu žalobkyně ze dne datum, ze seznamu splátek, z výzev k zaplacení ze dnů datum a datum, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí úvěru od žalobkyně v celkové výši 40 000 Kč. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, žalobkyně prověřovala osobní a majetkové poměry žalovaného, kdy z předložených listinných důkazů především z formuláře – hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy důchodcem s invalidním důchodem třetího stupně ve výši 11 733 Kč měsíčně. Mezi výdaji žalovaného byla uvedena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, splátky jiných závazků ve výši 800 Kč bez bližší specifikace, náklady na bydlení – nájemné inkaso ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje představovaly 100 Kč. Bylo zde dále uvedeno, že žalovaný je ženatý, avšak nežije s manželkou ve společné domácnosti. Je vyučen a bydlí ve státním/obecním bytě. K těmto skutečnostem o osobní a majetkové situaci žalovaného byly doloženy pouze 3 ústřižky poštovních poukázek o výplatě invalidního důchodu žalovanému v období od ledna 2019 do března 2019 ve shora uvedené výši. Dne datum byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že tyto prostředky uhradí ve 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč společně s úrokem ve výši 151,62 %, kdy stejnou sazbu představovala RPSN (roční procentní sazba nákladů). Celkově měl žalovaný místo částky 40 000 Kč uhradit žalobkyni do čtyř let částku 157 392 Kč. Žalovaný fakticky uhradil žalobkyni z titulu tohoto závazku v období od dubna 2019 do dubna 2020 částku 49 185 Kč. Ve smlouvě byly sjednány náklady spojené s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou dlužnou splátku v délce 15 dnů, kdy ve dvou případech se jednalo celkem o 400 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 30 dnů. V tomto případě požadovala žalobkyně pouze jednu smluvní pokutu za prodlení s jednou splátkou. Další smluvní pokuta představovala 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení, kdy žalobkyně tuto smluvní pokutu kapitalizovala ve výši 8 369,52 Kč. Ke dni podání žaloby představovala dlužná jistina úvěru částku 38 242,48 Kč, kapitalizovaný úrok za poskytnutý úvěr přirostlý ke dni zesplatnění úvěru dne datum částku 10 422,40 Kč, což představuje celkem 48 664,88 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.

4. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

6. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

14. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout.

15. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena v potřebném rozsahu, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. K úvěruschopnosti žalovaného byly doloženy pouze doklady o výši invalidního důchodu za 3 měsíce, což soud nepovažuje za dostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, kdy lze žalobkyni přiznat jen jistinu úvěru.

16. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.

17. V podepsané smlouvě, která představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, byla sjednána roční úroková sazba ve výši 151,62 %, kterou soud považuje za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť obvyklá výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. S odkazem na ustanovení § 6 o. z., má soud za to, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani odborné vyjádření ekonomického odborníka, který se vyjadřoval ke stanovení efektivní úrokové sazby, jejíž výši by soud rovněž považoval za nemravnou.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši, by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladů sjednaných pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru.

19. Vzhledem k výše uvedenému soud uplatněný nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poukázána částka 40 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný zaplatil částku 49 185 Kč, žádné bezdůvodného obohacení na jeho straně nevzniklo, neboť jistinu úvěru zaplatil. S přihlédnutím k tomuto závěru soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.