Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
218 C 30/2021-69
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 009 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.530 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.530 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4.555 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.555 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, dále co do částky 4.924,80 Kč a co do úroku ve výši 10 % ročně z částky 12.930,70 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 361 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky sídlem adresa žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.530 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.530 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4.555 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.555 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, dále co do částky 4.924,80 Kč a co do úroku ve výši 10 % ročně z částky 12.930,70 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 361 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa žalobkyně], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.085 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 12. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 4.924,80 Kč, představující smluvní pokutu a dále úroku ve výši 10 % ročně z částky 12.930,70 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13.000 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 735 Kč při nominální úrokové sazbě 62,51 % ročně, vždy k 11. dni v měsíci počínaje březnem 2020. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla ověřena na základě dokladu o jeho příjmech, výpisu z bankovního účtu a z jeho prohlášení, stejně jako z databáze SOLUS a NRKI. Na úvěr žalovaný uhradil první dvě splátky po 735 Kč v celkové výši 1.470 Kč, kdy poslední splátka byla provedena v dubnu 2020. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. dne 25. 5. 2020 oznámil žalobkyni, že má v úmyslu využít ochranné doby dle tohoto zákona, a tato ochranná doba pak trvala v období od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020. Za tuto dobu náleželo žalobkyni právo na úhradu úroku ve výši repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů. Poté však již žalovaný neplatil ničeho a došlo tak k zesplatnění, když však před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 249 Kč za prodlení s úhradou splátek delším než 30 dnů, a to za prodlení s 9. splátkou a dále právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč za prodlení s 3. a 9. splátkou, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou těchto dvou splátek přesahující 15 dnů. Následně automaticky došlo k zesplatnění při prodlení delším než 65 dnů, a to ke dni 15. 12. 2020. Do té doby splatné příslušenství se stalo součástí jistiny, jež byla označena jako nová jistina a činila 15.388 Kč. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Dlužná částka se tak skládá z nové jistiny ve výši 15.388 Kč, jež v sobě zahrnuje původní jistinu ve výši 12.930,70 Kč a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 2.458,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 249 Kč a náklady za prodlení ve výši 400 Kč, dále smluvní pokutu z nové jistiny úvěru za každý den prodlení vyčíslenou od 17. 12. 2020 k datu sepisu žaloby ve výši 4.924,80 Kč a běžící úrok v nominální výši 10 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení z původní jistiny úvěru a pojištění v celkové výši 48 Kč za dvě neuhrazené měsíční úhrady po 24 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
3. Soud nařídil jednání na den 21. 2. 2022, kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně u jednání uvedla, že soudu doložila veškeré listiny, které má k dispozici a které prokazují zkoumání úvěruschopnosti, především pak výdajové stránky.
4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy ze dne datum, včetně příloh, z prohlášení klientů, z pojištění schopnosti splácet úvěry, z přihlášky do pojištění, z oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2019, z hodnocení klienta, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo z výpisu záznamů z registru SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z výplatních dokladů, z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, včetně dodejky, z dokladu o vyplacení úvěru, z odkladu splátek ze dne 26. 5. 2020, z výzev k zaplacení ze dnů 30. 10. 2020 a 14. 12. 2020, z oznámení ze dne 15. 12. 2020, z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2021, včetně podacího archu, z karty klienta a z rozsudků Okresního soudu v Bruntále č. j. 218 C 15/2021-57, č. j. 212C 8/2021-64, č. j. 216 C 14/2021-58, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
Žalovaný požádal dne 18. 2. 2020 o poskytnutí úvěru ve výši 13.000 Kč, při své finanční potřebě 50.000 Kč, splatného v 60 měsíčních splátkách po 711 Kč, celkem 42.660 Kč a před poskytnutím tohoto úvěru byla provedena jeho analýza, kdy žalovaný byl invalidní důchodce s příjmem ve výši 12.567 Kč měsíčně a při výdajích na bydlení v částce 2.000 Kč, částce 3.410 Kč jako životního minima žadatele, dalších splátkách u žalobkyně ve výši 5.578 Kč, ostatních výdajích 100 Kč, rezervě 500 Kč, činily jeho volné zdroje 979 Kč měsíčně. Žalovaný byl ženatý, přičemž jeho manželka s ním nežila ve společné domácnosti. Žalovaný má střední odborné vzdělání a bydlel ve státním/obecním bytě. K žádosti byl doložen důchodový výměr účinný od ledna 2020 pro invaliditu třetího stupně ve výši 12.567 Kč. Zprostředkovatel úvěru tak doporučil úvěr schválit, když žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS a jeho kód příznaku v registru NRKI vypovídal o tom, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Žalovanému byly téhož dne poskytnuty předsmluvní informace na předsmluvním formuláři, z nichž je zřejmé, jaký úvěr mu má být poskytnut, jak má být splácen a i z tohoto formuláře vyplývá, že celková částka k zaplacení při řádném splácení má činit 42.660 Kč při roční úrokové sazbě 62,51 %. Tento předsmluvní formulář také obsahuje sankce pro případ prodlení s úhradou některé splátky. Znovu byly všechny informace uvedeny ve smlouvě o úvěru, z níž znovu vyplývá, že částka úvěru činila 13.000 Kč a měla být hrazena v 60 měsíčních splátkách po 735 Kč, které byly splatné vždy k 11. dni v měsíci. Splátka obsahovala i splátku pojištění, které bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy, v měsíční výši 24 Kč. Předmětem pojištění byl balíček C, zahrnující pojištění smrti následkem úrazu a pojištění invalidity třetího stupně následkem úrazu. Zápůjční úroková sazba činila 62,51 % ročně, RPSN 83,93 %. Pro případ prodlení byly v bodě 6 smlouvy sjednány sankce, a sice v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce přesahující 30 dnů, vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku. Úvěrující měl dále právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením každé splátky delším než 15 dnů v částce 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším než 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se staly okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Poskytovatel byl povinen klienta při zesplatnění úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů předem. Ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Novou jistinu byl klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději do zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. K vyplacení úvěru došlo dne 18. 2. 2020 převodem na účet žalovaného. Dopisem ze dne 19. 2. 2020, doručeným dne 20. 2. 2020, sdělila žalobkyně žalovanému, že došlo ke schválení smlouvy o úvěru; znovu byly žalovanému připomenuty podmínky úvěru a zaslán i splátkový kalendář, z něhož vyplývá, v jakém rozsahu byly splátky započítávány na jistinu a v jakém na úroky. Dopisem ze dne 26. 5. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému, že na základě jeho oznámení začíná běžet ochranné lhůta ode dne 1. 6. 2020 s tím, že skončí dne 31. 10. 2020. Po tuto dobu dojde ke snížení úrokové sazby na hodnotu 8,25 % ročně. S ohledem na využití tohoto institutu došlo k úpravě splátkového kalendáře. Upomínkou ze dne 30. 10. 2020 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou třetí splátky, splatné dne 11. 5. 2020. Upomínkou ze dne 14. 12. 2020 byl upozorněn žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou třetí splátky, splatné dne 11. 5. 2020, deváté splátky splatné dne 11. 11. 2020 i desáté splátky splatné dne 11. 12. 2020, kdy účelně vynaložené náklady již činily 400 Kč a smluvní pokuta 249 Kč. Dopisem ze dne 15. 12. 2020 bylo žalovanému sděleno, že s ohledem na prodlení došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 16.085 Kč a skládala se z jistiny ve výši 12.930,70 Kč, z úroků ve výši 2.458,10 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 249 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč. Žalovaný, resp. jeho manželka, uhradil celkem dvě splátky po 735 Kč, a to dne 10. 3. 2020 a dne 9. 4. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 10. 2021, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci.
Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu byly taktéž dne 8. 6. 2021 podány další dvě žaloby ze strany žalobkyně na žalovaného, a to ve věci sp. zn. 212 C 8/2021 o zaplacení částky 11.579 Kč z titulu porušení smlouvy o úvěru ze dne datum na částku 8.000 Kč, dále sp. zn. 216 C 14/2021 o zaplacení částky 57.932 Kč z titulu porušení smlouvy o úvěru ze dne datum na částku 40.000 Kč a sp. zn. 218 C 15/2021 o zaplacení částky 36.079 Kč z titulu porušení smlouvy o úvěru ze dne datum na částku 25.000 Kč. Všechny smlouvy byly soudem vyhodnoceny jako neplatné pro porušení povinnosti dané zákonem o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
7. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 735 Kč, vždy k 11. dni v měsíci a celkem tak po 60 měsících měl zaplatit 42.660 Kč bez pojištění, 44.100 Kč s pojištěním, což odpovídá efektivní úrokové sazbě 129,72 % ročně nominální úrokové sazbě 65,51 % ročně. Současně se jedná o smlouvu, jež podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 tohoto zákona pak ukládá věřiteli zkoumat úvěruschopnost klienta s tím, že v případě nesplnění této povinnosti, tedy povinnosti ověřit schopnost klienta úvěr splácet s odbornou péčí, nastává sankce v podobě relativní neplatnosti, předvídaná tímto zákonem, fakticky však absolutní neplatnosti, jak je dovozováno judikatorně, s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a především s přihlédnutím ke směrnici EU řešící práva spotřebitelů. Je totiž jen stěží logicky vysvětlitelný odklon zákonodárce od absolutní neplatnosti předvídané zákonem č. 145/2010 Sb. k nižší úrovni ochrany dle zákona č. 257/2016 Sb.
12. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak ji tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného ke dni podpisu smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl údaje prokazující výši jeho příjmů důchodu, pokud však jde o výdaje, tyto nebyly nijak objektivizovány s výjimkou splátek z předchozích tří úvěrů u žalobkyně. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z částky životního minima, nikoliv z faktických výdajů žalovaného, a jen stěží uvěřitelné částky 2.000 Kč za bydlení ve státním/obecním bytě. Na základě údajů sdělených žalovaným pak dospěla k závěru, že žalovaný disponuje volnými zdroji v měsíční výši 979 Kč. Osobu žalovaného pak žalobkyně prolustrovala rejstříkem SOLUS, který byl bez záznamu, a NRKI, který ale naznačoval, že se jedná o rizikový úvěr s negativním příznakem. Nutno připomenout, že splátky dosavadních tří úvěrů u žalobkyně činily 5.578 Kč a nového úvěru 735 Kč, tj. celkem 6.313 Kč, což je polovina důchodu žalovaného a částka 6.254 Kč by tak měla postačovat k úhradě jeho bydlení, obživy, jakož i všech dalších výdajů, které lze očekávat u invalidního důchodce zvýšené.
13. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto konkrétním projednávaném případě nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalovaného zkoumala nedostatečně, když žalovaný byl objektivně předlužený a dál na sebe bral další závazky. Zákon o spotřebitelském úvěru totiž slouží nejen k ochraně spotřebitele, ale i věřitele. S ohledem na toto zjištění pak soud dospěl k závěru, že předložená úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
14. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. náleží poskytnutá jistina úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč, na který zaplatil 1.470 Kč a zbývá tak vrátit 11.530 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 11.530 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020, tedy do dne následujícího po zesplatnění, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužného úvěru vyzván, opakovaně byl o prodlení informován, a proto soud nemá důvod cokoliv měnit na původním datu splatnosti.
15. Vzhledem k neplatnosti smlouvy pak soud musel ostatní nároky pramenící z předložené smlouvy zamítnout, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.
16. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., přičemž zohlednil poměr úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla částka 24.110,53 Kč (16.085 Kč + 4.924,80 Kč + 1.570,45 Kč + 1.530,28 Kč) představující 100 %, žalobkyně úspěšná co do částky 12.655,73 Kč (11.530 Kč + 1.125,73 Kč) odpovídající 52,49 % a neúspěšná co do částky 11.454,81 Kč (4.555 Kč + 4.924,80 Kč + 494,73 Kč + 1.530,28 Kč), odpovídající 47,51 %, žalobkyni proto náleží náhrada odpovídající 4,98 %. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni by proto při plném úspěchu náležel zaplacený soudní poplatek ve výši 1.051 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 14b téže vyhlášky a tři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 100 Kč. Za účast u jednání by pak žalobkyni náležela odměna ve výši 1.980 Kč dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a jeden tzv. režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí u jednání by žalobkyni náleželo i jízdné na trase obec – obec a zpět o vzdálenosti 150 km, při průměrné spotřebě 6,2 l nafty /100 km, vyhláškové ceně paliva 36,10 Kč a základní sazbě 4,70 Kč/km v celkové výši 1.041 Kč a náhrada za ztrátu času za celkem 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náležela by mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 1.075,41 Kč Náklady řízení by tak celkem činily 7.248,62 Kč, náklady odpovídající poměru 4,98 % činí 361 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).