Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 71/2022-48
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 563,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 203,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 203,4 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 5 360,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 382,43 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 217 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 203,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 203,4 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 5 360,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 382,43 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 217 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to ve formě zřízení úvěrového účtu v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 30 481,11 Kč v 40 měsíčních splátkách po 732,04 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 7 796,96 Kč. Žalobce požaduje zaplatit částku 19 563,81 Kč jakožto dlužnou jistinu včetně smluvních poplatků spolu se smluvními úroky z dlužné jistiny ve výši 1 382,42 Kč (úroková míra 17,70 % ročně; v žalobě označeny jako kapitalizovaný úrok), kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,48 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Žalovaná a žalobce uzavřeli 20. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo sjednali pevný úrok, poplatky, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru číslo ze dne 20. 3. 2020). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 22 000 Kč, doposud žalovaná uhradila částku 7 796,96 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 31. 3. 2020 do 29. 10. 2021). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 22. 5. 2021 pohledávku zesplatnil ke dni 20. 5. 2021 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 5. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 19 563,81 Kč úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 26. 11 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2021, podacím lístkem ze dne 26. 11. 2021).
5. Dále z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u žalobce bylo zjištěno, že za březen 2020 činila příjmová stránka žalované celkem 69 591,78 Kč a výdajová stránka 90 167,44 Kč, přičemž počáteční zůstatek na účtu činil 20 840,09 Kč a konečný zůstatek činil 264,43 Kč. Dále z účtu žalované bylo zjištěno, že ke dni 31. 3. 2020 měla žalovaná s výjimkou zde projednávaného úvěru ve výši 22 000 Kč další tři úvěry v celkové výši 73 503,17 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu ke dni 31. 3. 2020). Z výpisů z běžného účtu žalované za měsíce září 2019 až únor 2020 soud zjistil, že průměrný zůstatek žalované na účtu za toto období činil 11 747,16 Kč, přičemž takto vysoká částka však byla způsobena čerpáním úvěru ve výši 60 000 Kč v měsíci ledenu; průměrný zůstatek na účtu žalované za měsíce září až prosinec 2019 činil 756,12 Kč (prokázáno výpisy z běžného účtu za měsíce září 2019 až únor 2020). Z listiny nazvané„ Vyhodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná byla vedena jako klient s vysokým rizikem pro účely poskytnutí úvěru (prokázáno kartou Vyhodnocení klienta).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 20. 3. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
9. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).
10. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.
11. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).
12. V daném případě k posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že vycházel primárně z výpisů z běžného účtu žalované vedeného žalobcem. Lze zajisté přisvědčit žalobci, že takováto metoda je pro posuzování ideální, neboť z výpisu lze snadno zjistit jak příjmové, tak výdajové stránky rozpočtu žadatele o úvěr. Z předložených výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná nezvládá svoji finanční situaci a její nedostatky řeší právě úvěry. Tato skutečnost je nadto umocněna i tím, že žalovaná byla v rámci procesu poskytování úvěru vyhodnocena jako vysoce riziková.
13. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost zvláště za situace, kdy rozpočet žalované je zjevně silně ztrátový, a to dlouhodobě.
14. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na smlouvu žalovaná uhradila celkem částku 7 796,96 Kč, kterou soud započetl na jistinu. Z jistiny ve výši 22 000 Kč tak zbývá uhradit 14 203,40 Kč.
15. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 14 836,88 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 6 742,84 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 21 579,72 Kč. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 68,7%. Má tak nárok na uhrazení poměrné (37,4%) části nákladů řízení.
Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:
-) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast u jednání dne 13.7.2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé)
3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu)).
o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí po podání návrhu (účast u jednání)
1 x 1 900 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu)
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
-) cestovních náhrad, které se skládají:
1. ze základní náhrady za použití vlastního motorového vozidla, která podle § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákoníku práce a § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad zákoníku práce činí při délce jedné cesty obec obec a číslo částku 686,20 Kč (4,70 Kč x 146),
2. z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu, která podle § 157 odst. 3, § 158 odst. 2, 3 a 4 zákoníku práce a § 4 písm. c) vyhlášky o cestovních náhradách činí částku 389,82 Kč (44,50 Kč x ( (146 km x 6) /100)),
3. z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, která podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu činí částku 600 Kč (6 x 100 Kč),
vzhledem ke 2 nařízeným jednáním 1/2 z těchto částek
-) 889,98 Kč coby náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.
Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 68,7% a žalovaná 31,3%. Celkové náklady řízení žalobce činí 5 927,98 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 37,4% z této částky, tedy 2 217 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.