Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 131/2022-42
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 796 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 796 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 234,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 796 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 234,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 12. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 796 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 12. 3. 2021. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 16 796 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 13 000 Kč a smluvní pokuta vzniklá v důsledku prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 13. 3. 2021 do 29. 12. 2021 v kapitalizované výši 3 796 Kč, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 13. 3. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní prostřednictvím elektronické komunikace úvěrovou smlouvu číslo včetně všeobecných obchodních podmínek, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 3 848 Kč nejpozději do 12. 3. 2021 RPSN činila 2837 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru na č. l. 15-23, fotokopie žalovaného s jeho občanským průkazem na č. l. 11 Před uzavřením smlouvy žalobkyně z hlediska zkoumání úvěruschopnosti měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc leden 2021, z něhož se podává, že mzda žalovaného za daný měsíc činila částku 35 897 Kč. Dále je patrné, že žalovaný pouze v daném měsíci čerpal velké množství dalších úvěrových produktů a mnohé další úvěry již splácel. Žalobkyně zjevně v lednu 2021 půjčila žalovanému ve formě spotřebitelského úvěru dalších 13 000 Kč, které mu byly vyplaceny dne 13. 1. 2021. Žalovaný následně toho dne uhradil jako splátku ze smlouvy o úvěru číslo částku 28 576 Kč. V lednu 2021 dále čerpal několik úvěrů od právnická osoba – dne 18. 1. 2021 částku 4 000 Kč, dne 21. 1. 2021 částku 2 000 Kč, dne 22. 1. 2021 částku 2 000 Kč a dne 29. 1. 2021 částku 4 000 Kč. Žalovaný dále mimo jiné splácel též kontokorentní úvěr. Z výpisu z účtu a z chronologie jednotlivých položek je zjevně patrné, že žalovaný čerpal úvěry a takto poskytnuté jistiny obratem použil k úhradě jiných úvěrů (viz kupříkladu čerpaný úvěru od právnická osoba dne 22. 1. 2021 ve výši 2 000 Kč a následná splátka jiného úvěru z téhož dne ve výši 2 000 Kč). Ostatně celkové příjmy na účtu žalovaného za měsíc leden činily 80 897 Kč, byť jediným reálným příjmem žalovaného, bez ohledu na čerpané úvěry, je jeho mzda ve výši 35 897 Kč /viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 12-13 Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z interního systému, kde je uveden dříve u žalobkyně dříve čerpaný úvěr žalovaného, kdy poslední čerpaná částka byla uskutečněna dne 13. 1. 2021 a celková částka čerpaných půjček činila 53 924 Kč /viz výpis z interního systému žalobkyně na č. l. 14 Žalovanému byl úvěr vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet dne 12. 2. 2021 /viz potvrzení o provedené úhrady na č. l. 24, sdělení banky na č. l. 40 Žalovaný však úvěr nesplatil řádně a včas, a to ani přes výzvy žalobkyně /viz výzvy k úhradě v elektronické databázi soudu CEPR/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 10 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, a to zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila i prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je však zřejmé, že úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. I když příjmy žalovaného činily poměrně nadstandardních 35 897 Kč, je z jeho způsobu života zřejmé, že se dostal do tzv. dluhové spirály, když již v měsíci bezprostředně předcházejícímu měsíci, kdy byla smlouva uzavřena, čerpal velké množství jiných úvěrů a takto čerpal úvěry v celkové výši 45 000 Kč, a to v řádech vyšších stovkách či nižších tisícovkách korun. Jeden z těchto úvěru je pak také úvěr ve výši 13 000 Kč poskytnutý žalovanému ze strany žalobkyně. Čerpané úvěry pak žalovaný mnohdy používal na splátky úvěrů jiných. Většina výdajů žalovaného je pak tvořena výdaji na splátky jiných úvěrů. V daném případě tak žalobkyně neměla úvěr žalovanému poskytnout, jelikož jsou zde velmi silné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr ze svých vlastních příjmů a nikoliv za pomoci dalších zápůjček či úvěrů od jiných společností.
14. Na základě výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru (která je současně spotřebitelským úvěrem), a proto poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovanému měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána, jelikož žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.
15. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 13 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), čímž došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 13 000 Kč odpovídající dosud ani z části nesplacené jistiny. Pakliže soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na uplatněnou smluvní pokutu, a v tomto rozsahu soud žalobu zamítl.
16. Byť je smlouva o úvěru jako celek neplatná, byl žalovaný vyzýván a byl si zároveň dobře vědom, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 12. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 13. 3. 2021 v prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru tak, jak žalobkyně požadovala, tedy za období od 13. 3. 2021 do zaplacení.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 234,10 Kč, přičemž tato částka představuje 54,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,6 %). Celková výše náhrady nákladů by činila 2 252 Kč a skládala by se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tedy ve výši 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS.
18. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
19. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.