Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 C 186/2022-19

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, PhD., LL.M. ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: ; název žalované, IČO

sídlem adresa žalované

o ochranu rušené držby

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně spočívající v nerušeném užívání žalobkyní instalovaných zařízení na pozemcích p.č. st. číslo, číslo, číslo a číslo a budově muzea stojící na pozemku p. číslo vše v k. ú. obec (číslo) územní celek (číslo), Katastrální úřad Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu Brno-venkov – soudní poplatek ze žaloby na ochranu rušené držby ve výši 5000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně spočívající v nerušeném užívání žalobkyní instalovaných zařízení na pozemcích p.č. st. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a budově muzea stojící na pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec] ([číslo]) [územní celek] ([číslo]), Katastrální úřad Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu Brno-venkov – soudní poplatek ze žaloby na ochranu rušené držby ve výši 5000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.</b>

1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně spočívající v nerušeném užívání žalobkyní instalovaných zařízení na pozemcích a budově svěřené k hospodaření žalovanou.

2. Žalobu odůvodnila tak, že předmětem jejího podnikání je instalování a provozování technologických zařízení pro přenos dat a poskytování telekomunikačních služeb (poskytování internetového připojení). Na základě ústně uzavřené smlouvy se žalovanou, jejímž předmětem byl pronájem části pozemku parc. číslo v k.ú. obec, okres okres, užívá části pozemků vymezených v petitu žaloby, přičemž žalovaná svým jednáním ruší držbu pokojného užívání těchto částí pozemků, spočívající v instalaci stožárů žalobkyně na pozemcích a budově svěřených do hospodaření žalované. Pokojný stav dle žalobkyně trval od počátku roku 2020, rušení držby trvá od datum. Ústní smlouva byla uzavřena na podzim 2019 a spočívala v instalaci zařízení sloužících k poskytování internetu na budově žalované – na anonymizována dvě slova, předmětem byl pronájem části pozemku parc. číslo k.ú. obec, okres okres, a umístění kotveného stožáru osazeného anténou a technologií telekomunikačního zařízení, současně pronájmu částí ostatních pozemků za účelem uložení zemního optického kabelu a kabelu elektrické přípojky. Na konci roku 2019 vznesla žalovaná požadavek na změnu umístění antény, současně byla zahájena jednání o uzavření písemné smlouvy, k jejímuž uzavření však nikdy nedošlo. V lednu 2020 pak proběhla se souhlasem žalované instalace dvou příhradových stožárů, a to jeden v zadní části návštěvnické budovy, ve dvoře, a druhý severně na okraji lesa u polní cesty.

3. Následně byla však žalobkyně vyzvána žalovanou k odstranění stožárů ve lhůtě jednoho týdne, jinak budou odstraněny žalovanou na náklady žalobkyně, současně byla informována o tom, že bude přerušeno připojení zařízení na elektrickou energii. Takový návrh žalobkyně dne datum odmítla a téhož dne došlo žalovanou k odpojení přívodu elektřiny do zařízení žalobkyně, byla na místo volána Policie ČR, následně dne datum začali pracovníci žalované rozebírat stožár a jeho konstrukci. Jednáním žalované vzniká žalobkyni škoda, neboť dochází k narušení poskytování služeb žalobkyně cca 99 klientům, mimoto dochází k poškozování zařízení sítě veřejných komunikací jako veřejně prospěšného zařízení.

4. K žalobě žalobkyně připojilay dokládající souhlas žalované s instalací zařízení e-mailovou komunikací z datum a datum, fotodokumentací stožáru umístěného na střeše budovy muzea a stožáru umístěného na okraji lesa, e-mailovou komunikací ze dne datum a datum, orto-foto mapou pozemků vedenou v katastru nemovitostí a opatřenou popiskami a úředním záznamem Polici ČR.

5. Soud dále ověřil vlastnické právo výpisem předmětných pozemků z katastru nemovitostí, kdy vlastníkem pozemků je Jihomoravský kraj, hospodaření s pozemky svěřeno žalované.

6. Podle držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Podle soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, když žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

8. Podle domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Podle v řízení se soud omezí na zjištění poslední tržby a jejího svémocného rušení.

10. Žaloba na ochranu rušené držby pojmově směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu, soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu – v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Smyslem žaloby z rušené držby je ochrana pokojného stavu, soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou a pravou, ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá.

11. Soud nezkoumá předběžné hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.), vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu jako stavu pokojnému. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu o žalobě z rušené držby pro rozhodnutí soudu zásadní.

12. Ústavní soud k podmínkám, za nichž je třeba přistupovat k posouzení žaloby na ochranu rušené držby, v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. , vyslovil, že zamítnout žalobu z rušené držby lze pouze na základě zákonem předvídaných skutečností, spočívajících v nesplnění podmínek posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasného podání žaloby z rušené držby. Zodpovědět (v tam vedeném řízení) spornou otázku, kterého z domů jsou sklepní prostory součástí (a z toho plynoucí posouzení, kdo je jejich oprávněný držitel a vlastník), je úkolem soudu až v případném řízení o petitorní žalobě, nikoli v řízení o žalobě z rušené držby. U řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě.

13. V usnesení ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. , Ústavní soud vyložil, že s ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází v řízení o žalobě z rušené držby k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby (žalovaný může toliko namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil – srov. § 1007 odst. 1 o. z.), ale soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k eventuální pozdější petitorní žalobě. Žalovanému, kterému bylo uloženo zdržet se zásahů do držby, resp. umožnit znovu nerušenou držbu, zůstává zachována možnost podat proti žalobci žalobu na ochranu svého vlastnického práva a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalovaný (v řízení o žalobě z rušené držby žalobce) neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce (v řízení o žalobě z rušené držby žalovaného).

14. Aktuálně v usnesení ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. , Ústavní soud shrnul svoji dosavadní judikaturu s odkazem na usnesení ze dne 15. 3. 2022 sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Připomenul v něm zejména závěry nálezu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. (N 93/94 SbNU 179), v němž v souvislosti s řízením o žalobě z rušené držby konstatoval, že ačkoliv je toto řízení součástí právního řádu teprve od 1. 1. 2014, lze při jeho„ uchopení“ zčásti vycházet z rozhodovací praxe vztahující se k dnes již neúčinné ochraně pokojného stavu podle z roku 1964. Platný je tak například závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. , podle něhož:„ Ochrana pokojného stavu, upravená v  obč. zák. (1964), je modifikovaným způsobem ochrany držby (posesorní ochrany), kterou znal již obecný z roku 1811 a ke které se vrací i nový č. Jejím předmětem není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany je, že návrh je podán (...) v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. (...) Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Z uvedeného mimo jiné plyne, že žaloba z rušené držby (též„ posesorní žaloba“) poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva).“

15. Ústavní soud pokračuje a uvádí, že v uvedeném nálezu poukázal též na to, že se již v několika rozhodnutích k novému typu soudního řízení podle a násl. a jeho ústavněprávnímu přezkumu v řízení o ústavní stížnosti vyjádřil - viz např. v usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. , kde konstatoval, že " Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. (N 158/16 SbNU 171) nebo nález ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. (N 178/24 SbNU 327), resp. usnesení ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. ( SbNU 379) či usnesení ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. ) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecných soudů. Tyto závěry pak lze plně vztáhnout i na případy řízení o žalobách z rušené držby. Ústavní soud se ani zde necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů o žalobách z rušené držby, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem v tom směru, že držba musí mít svůj původ v právním titulu (zakládat se na něm); teprve vyřešení sporu o něj má ve svém důsledku dopad na další trvání držby. Z povahy věci tak vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole.“ Ani při aplikaci tohoto testu ústavnosti neztrácí Ústavní soud uvedený účel žaloby z rušené držby (ochrana posledního stavu držby a její navrácení) ze zřetele. V usnesení ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. Ústavní soud akceptoval tuto charakteristiku slovy:„ Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou“ (sc. zda jde o některý z devíti druhů držby podle kombinace tří základních figur a jejich opozit).

16. Na podkladě citovaných ustanovení zákona a judikatury soud předně ověřil včasnost žaloby, kdy dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, neboť o rušení držby, svém právu i osobě, která má držbu ohrožovat či rušit, se žalobkyně dozvěděla dne 23. 6. 2022, jak doloženo e-mailovou komunikací se žalovanou. Pokud byla žaloba podána dne 21. 7. 2022, stalo se tak v zákonné lhůtě šesti týdnů.

17. Vzhledem ke striktní zákonné lhůtě 15 dnů pro rozhodnutí soudu, současně s ohledem na obsah návrhu a připojených listin, nebylo k projednání žaloby nařízeno jednání, soud vycházel z listinných důkazů přiložených žalobkyní k žalobě.

18. Následně soud obrátil svoji pozornost k důvodnosti žaloby. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neprokázala, že ze strany žalované jde o svémocné rušení držby žalobkyní, žalobkyně rovněž neprokázala, že ve vztahu k držbě částí předmětných pozemků se jednalo o pokojný stav, jehož ochrany se lze domáhat žalobou ze svémocně rušené držby.

19. Z návrhu, stejně tak z listin předložených žalobkyní se podává, že žalovaná skutečně souhlasila s umístěním zařízení žalobkyně na svých pozemcích. To však ještě samo o sobě nemohlo založit pokojný stav za situace, kdy k instalaci zařízení se souhlasem žalobkyně došlo v měsíci říjnu 2019 a bezprostředně poté byla zahájena jednání o uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, za účelem sjednání podmínek umístění zařízení žalobkyně na pozemcích žalované. V této souvislosti žalobkyně neprokázala uzavření jakékoli smlouvy, a to ani smlouvy uzavřené bez písemné formy, neprokázala, že by byly dojednány základní náležitosti smlouvy o pronájmu, prokázala pouze prostý souhlas žalované s umístěním zařízení v areálu muzea. Žalobkyně navíc v žalobě uvádí, že ústně uzavřená smlouva o pronájmu se měla týkat výhradně pozemku parc. číslo petit žaloby však směřuje i k dalším pozemkům.

20. Následně vedená smluvní jednání byla v konečném důsledku neúspěšná, neúspěch smluvních jednání vyústil ve výzvu žalované adresované žalobkyni, nechť žalobkyně zařízení z pozemků žalované odstraní, následně došlo k zásahu žalované do zařízení žalobkyně dne 23. 6. 2022. Nelze přehlížet, jak prokázáno předloženou e-mailovou komunikací, že neúspěchu jednání předcházelo odmítnutí z pohledu žalované nepřiměřených smluvních podmínek požadovaných žalobkyní, kdy žalovaná současně upozorňovala žalobkyni na okolnost, že zařízení v současném umístění brání dlouhodobě plánovaným stavebním pracím. Žalovaná z těchto důvodů rovněž opakovaně vyzývala žalobkyni k odstranění zařízení.

21. Vzhledem k tomu, že umístění zařízení žalobkyně na pozemcích žalované bylo umožněno pod podmínkou následného smluvního ošetření, k němuž však nikdy nedošlo, byla vedena smluvní jednání, po jejichž krachu žalovaná opakovaně vyzývala žalobkyni k odstranění zařízení z pozemků žalované, nemohlo se jednat o pokojný stav, jehož ochrany se lze domáhat žalobou na posesorní ochranu rušené držby. Pokud tedy – jak uzavírá Ústavní soud ve shora citovaném rozhodnutí, smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu, přičemž obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, pak ani takto široce garantované oprávnění domáhat se zachování pokojného stavu nelze vztáhnout na projednávanou věc, neboť zde k nastolení pokojného stavu nedošlo.

22. Současně nelze dospět k závěru, že ze strany žalované se jednalo o svémocné rušení držby za okolností věci, kdy umožnila umístění zařízení žalobkyně na své pozemky s výhradou následného smluvního ošetření, kdy následně byla vedena smluvní jednání, tato zkrachovala, žalovaná poté opakovaně vyzývala žalobkyni k odstranění zařízení z pozemků žalované, teprve po marném uplynutí žalobkyni stanovených lhůt přistoupila k zásahu do zařízení.

23. Je případně na žalobkyni, aby se domáhala určení titulu zakládajícího oprávněnost umístění svých zařízení na pozemcích žalobkyně samostatnou žalobou, spojenou případně s návrhem na vydání předběžného opatření, směřujícího k ponechání zařízení žalobkyně na pozemcích žalované na dobu do pravomocného rozhodnutí soudu, pakliže okolnosti věci, důvody pro umístění zařízení právě na předmětných pozemcích a stav smluvních jednání mezi stranami dávají pro takové řízení podklad. Není však možné domáhat se vyslovení oprávněnosti umístění zařízení žalobkyně na pozemcích žalované žalobou na ochranu rušené držby.

24. Soudu v řízení tohoto druhu, ovládaného striktními zákonnými lhůtami, nepřísluší zkoumat právní důvod užívání předmětných částí pozemku, úkolem soudu je zajistit toliko posesorní ochranu držby coby ochranu pokojného stavu, kdy však v daném případě se o pokojný stav nejednalo, jak uvedeno výše.

25. Soud toliko pro úplnost dodává, že petit žaloby je formulován neurčitě a nesrozumitelně, způsobem, který by ani při naplnění zákonných podmínek pro vyhovění žalobě neumožňoval vydat vykonatelné rozhodnutí. Žalobkyně nebyla vyzývána k odstranění vad žaloby, neboť ani vyhovění výzvě soudu by nemohlo nic změnit na rozhodnutí soudu.

26. Žalobkyně se domáhala, aby soud vyslovil oprávněnost užívání zařízení instalovaných žalobkyní na pozemcích žalované. Z obsahu žaloby je však zjevné, že žalobkyně se nedomáhá ochrany držby pozemků jako celku, nýbrž pouze částí pozemků, na kterých má umístěna svoje zařízení. Tyto části pozemků však v petitu žaloby žalobkyně nijak nevymezila, rozsah nárokovaných částí lze případně pouze dovozovat z přiložené orto-foto mapy s vyznačením zařízení žalobkyně a jejich umístění na pozemcích žalované, kdy však takové dotváření žaloby soudem není možné, toto soudu nepřísluší, je povinností žalobkyně formulovat petit žaloby jednoznačně, srozumitelně, způsobem, který umožňuje vydat vykonatelné rozhodnutí. K tomu dále přistupuje, že žalobkyně k žalobě připojila dvě orto-foto mapy, na nichž jsou vyznačena zařízení žalobkyně, přičemž však v petitu žaloby uvádí pozemky vyznačené pouze na jedné z těchto orto-foto map.

27. Nezbylo tak, než žalobu žalobkyně výrokem I. zamítnout.

28. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle , když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly.

29. Výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek za žalobu podle položky 4 bodu 1 písm. a) sazebníku – přílohy k , o soudních poplatcích, v platném znění, tj. ve výši 5000 Kč, neboť předmětem řízení je držba pozemků, tyto pozemku jsou ve smyslu zákona o soudních poplatcích se jedná o pozemky zapsané na jediném LV, je tak třeba je pro účely zákona o soudních poplatcích třeba považovat za jedinou věc nemovitou. Zaplacení soudního poplatku je ukládáno podle , tedy uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé, když s ohledem na povahu věci a striktní zákonnou lhůtu 15 dnů pro vydání rozhodnutí, s ohledem na zákonné lhůty při doručování písemností, rovněž s ohledem na zákonné lhůty pro vyměření soudních poplatků, nebylo možno k úhradě soudního poplatku vyzvat před posouzením věci samé.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.