Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
33 C 81/2022-49
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 161 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 161 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem (úvěrovaným) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 16 000 Kč (dále jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 30. 5. 2014. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 389 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2014. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni celkem částku 66 672 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Do data níže zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny splátky za období červenec, srpen, září, listopad a prosinec 2014 a dále za leden, únor a březen 2015, tedy celkem 12 501 Kč (12 x 1 389 Kč). K datu datum došlo k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění úvěru bylo žalobkyni uhrazeno celkem 50 411,36 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží následující částky:
a) částku odpovídající aktuálně dlužné nové jistině ve výši 3 759,64 Kč s příslušenstvím
b) neuhrazené penalizační faktury v celkové výši 402 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.
Dne datum žalovaný podepsal smlouvu o úvěru, na základě které mu žalobkyně poskytla úvěr 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 389 Kč. Celková dlužná částka, kterou tak měl žalovaný zaplatit, činila 66 672 Kč. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 16 000 Kč na účet žalované dne 30. 5. 2014, čímž prokázala poskytnutí úvěru žalovanému na účet, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy. Dne 15. 6. 2015 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků ze smlouvy číslo vyzvala jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků a smluvních pokut, tedy celkem částky 54 573 Kč, která je tvořena zbývajícími dlužnými splátkami dle původního splátkového kalendáře v částce 54 171 Kč a neurazením penalizační faktury v částce 402 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že po zesplatnění úvěru byla žalobkyni na předmětnou smlouvu dál uhrazena celkem částka 50 411,36 Kč. Celkově tedy žalovaný uhradil částku 62 912,36 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou jednotlivých splátek byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta 8% z dlužné splátka po 15 dnech prodlení a 13% z dlužné splátky po 30 dnech prodlení. Dále bylo ujednáno, že ocitl-li se dlužník v prodlení s úhradou dvou splátek nebo s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů dochází automaticky ke zesplatnění úvěru. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, hodnocení klienta, výpis z účtu žalovaného, potvrzení o výši příjmů, výplatní lístek za měsíc duben 2014, prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 18. 5. 2015 – pokus o smír. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím oznámení ze dne 15. 6. 2015. Žalobkyně doložila dále doklad o doručení blíže nespecifikované písemnosti, a to dne 4. 6., zřejmě roku 2014.
4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“), když k poskytnutí úvěru došlo za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Soud má za to, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru.
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V souzené věci soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná podle § 547 a § 580 o. z.
7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Sazba úroků 166,43% ročně podstatně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu u úvěrů poskytovaných bankami pro daný typ půjček. Smluvní podmínky žalobkyně jsou koncipována tak, že žalobkyně dopředu předpokládá, že dlužník svůj dluh neuhradí. Průměrná úroková sazba u úvěrů a půjček pro fyzické a podnikající osoby v květnu 2014 činila 14,22% ročně. V posuzovaném případě tedy úroková sazby převyšuje běžnou úrokovou sazbu více než 11x. Sjednaný úrok tak je nutno považovat za rozporný s dobrými mravy. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
11. Rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy je v projednávaném případě natolik zřejmý, že způsobuje absolutní neplatnost celé Smlouvy, a nikoliv pouze neplatnost ujednání o výši úroku a na to navazující výši roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru, která je shodná s úrokovou sazbou. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). V rozporu s dobrými mravy jsou zároveň ustanovení Smlouvy týkající se smluvních pokut, která ve svém souhrnu zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
12. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 16 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 16 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 62 912,36 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení, a to ve výši 16 000 Kč, není žaloba důvodná, a proto soud žalobu zamítl včetně nároku žalobkyně na příslušenství.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v aktuálním znění, tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Jelikož žalovanému žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.