Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 CO 156/2022-64

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 122.052 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 6. 2022,

č. j. -54

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených částech výroků I. a III. o určení plnění

ve splátkách a o lhůtě k plnění potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených částech výroků I. a III. o určení plnění ve splátkách a o lhůtě k plnění potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 6. 2022, č. j. -54,

bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 122.052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 122.052 Kč za dobu od datum do zaplacení,

to vše ve splátkách po 1.453 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím,

že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok I.),

soud zamítá žalobu, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení

ve výši 11,75 % ročně z částky 122.052 Kč za dobu od datum do datum (výrok II.), žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení

ve výši 44.025,30 Kč, to vše ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že mezi žalobcem

a žalovanou byla dne datum ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce žalované zapůjčil v hotovosti částku 90.000 Kč, kterou mu žalovaná měla vrátit

v 84 měsíčních splátkách po 1.453 Kč měsíčně počínaje březnem 2019 až do úplného splacení, přičemž rozdíl mezi částkami 122.052 Kč (84 x 1.453 Kč) a 90.000 Kč

pak představuje úrok ze zápůjčky. Žalovaná žalobci žádnou splátku neuhradila. Žalobce dopisem z datum podle § 2394 o. z. odstoupil od smlouvy o zápůjčce a vyzval žalovanou k vrácení celé dlužné částky 122.052 Kč do druhého dne po doručení odstoupení.

Uvedené odstoupení bylo doručeno datum. Žalovaná žalobci částku 122.052 Kč neuhradila, proto jí k tomu zavázal soud rozsudkem. Pokud žalovaná nezaplatila žalobci dluh do datum, ocitla se počínaje dnem datum v prodlení a žalobce tak má

podle § 1970 o. z. právo též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády

č. od datum do zaplacení. Jako nedůvodnou zamítl soud I. stupně žalobu ohledně úroku z prodlení za dobu od datum do datum, kdy ještě v prodlení nebyla. S ohledem na stanovisko žalobce umožnil soud I. stupně úhradu dluhu v původně dohodnutých splátkách po 1.453 Kč měsíčně, avšak s tím, že neuhradí-li splátku,

bude povinna uhradit dluh jednorázově. Zohlednil délku prodlení, okolnost, že doposud nic na tento dluh nezaplatila a přihlédl též k zájmům žalobce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle , přičemž se souhlasem žalobce umožnil úhradu dluhu ve splátkách ve výši 1.500 Kč měsíčně s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Z obsahu podaného odvolání vyplývá,

že navrhuje, aby výše měsíčních splátek byla snížena na 500 Kč měsíčně, neboť má příjem z rodičovského příspěvku, má čtyři děti a další dluh vůči žalobci, na který musí plnit.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení,

které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení a , aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením a dospěl k následujícím závěrům.

5. Podle uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů

od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát

ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

6. Zákon, který zásadně předpokládá, že povinnosti uložené rozsudkem je třeba splnit v třídenní lhůtě, umožňuje soudu, aby v odůvodněných případech určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování

o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. ).

7. Ustanovení je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. ).

8. Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud

za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit,

že se plnění má stát ve splátkách, musí být podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. V souladu

s ustálenou soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966,

sp. zn. , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek, dále například jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. )

se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. ,

dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo jeho usnesení

ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. ).

9. V projednávané věci soud I. stupně při úvaze o určení plnění ve splátkách, vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalovaná není v současné době (tj. v době rozhodování věci) schopna zaplatit dlužnou částku a není ani jisté, za jak dlouhou dobu (a zda vůbec) bude schopna zaplatit celou dlužnou částku. Dále přihlédl i ke stanovisku žalobce, který nabídl, aby žalované byla dána možnost hradit dluh ve splátkách, a to pokud jde o jistinu a úrok ve výši splátek,

jak byly původně dohodnuty ve smlouvě o zápůjčce. Rovněž vzal v potaz i uplynuvší dobu od splatnosti vymáhaného plnění a absenci úhrady dluhu ze strany žalované v době

před svým rozhodnutím.

10. Nelze souhlasit s odvolatelkou, že soud I. stupně nesprávně zohlednil rozhodné skutečnosti (výši částky, postavení žalované, rovnováhu mezi zájmy účastníků řízení) za situace,

kdy samotná žalovaná svoji platební schopnost v průběhu řízení vázala na nástup

do pracovního procesu, tedy na okolnost, o níž není jisté, kdy a zda nastanou (srov. obdobně právní závěry v rozsudku ze dne 21. 10. 1969, sp. zn. , uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Při povolování splátek či delší lhůty plnění nelze jen (jednostranně) hodnotit sociální situaci účastníka či jeho rodinné poměry a jeho další závazky. Žalobce se k možnosti uložit splnit povinnost ve splátkách vyjádřil. Hodnotí se však i chování neúspěšného účastníka v průběhu řízení a před jeho zahájením i dopad do majetkové sféry úspěšného účastníka.

12. V dané věci soud I. stupně zhodnotil, že sociální poměry žalované neumožňují zaplatit žalovanou částku do tří dnů. Správně však vzal soud I. stupně v úvahu povahu věci, charakter nároku, osobní poměry obou účastníků a zohlednil také zájem žalobce, aby se mu dostalo plnění, jakož i okolnost, že na předmětnou půjčku doposud nebylo plněno.

13. K obsahu odvolání ohledně žalovanou zmíněné výše splátek je zapotřebí uvést,

že soud je současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. , dále jeho rozsudek

ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016,

sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. ,

a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. ). Akceptace odvolatelkou uvedené výše splátek by představovalo s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu ve obec, jestliže napadené rozhodnutí závisí

na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.