Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 420/2021-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 29.109,22 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 15.903,49 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 8.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 13.205,73 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 26.249,57 Kč od 1.8.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 348 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 15.903,49 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 8.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 13.205,73 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 26.249,57 Kč od 1.8.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 348 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 29.109,22 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 26.249,57 Kč od 1.8.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce poskytl žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8.9.2018 a Všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 21.12.2020 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 92.098,49 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu číslo se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68%. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 462 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 24.6.2021. Dne 18.5.2021 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný nic neuhradil. Dopisem ze dne 24.6.2021 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 31.7.2021 a dluh žalovaného ve výši 29.109,22 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Celková dlužná částka 29.109,22 Kč se skládá z jistiny ve výši 25.087,57 Kč, úroků ve výši 2.859,65 Kč, náklady za vymáhací proces- odeslání upomínky 700 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 462 Kč. Dopisem ze dne 24.6.2021 byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu. Žalovaný byl opětovně vyzván k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2.8.2021.
V podání ze dne 28.4.2022 žalobce doplnil, že posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě údajů, které žalovaný uvedl ve formuláři žádosti o úvěr, dotazu banky do negativního dlužnického registru SOLUS, kontroly v databázi zaměstnavatelů ARES, Centrální evidenci exekucí a Insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí, interních záznamů, alertů z distribuční sítě a behaviorálního skóringu. Žalovaný uvedl zaměstnavatele, jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku 24.498 Kč, nálady na bydlení 6.000 Kč a ostatní finanční závazky 0 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. K ověření údajů žalobce využívá statistické modely příjmů a výdajů odpovídající individuálním charakteristikám žadatele o úvěr, informace z externích zdrojů a v případě, že to automatizovaný model vyhodnotí jako nezbytné, jsou příjmy a výdaje žadatele o úvěr ověřeny v rámci manuálního posouzení z výpisu z primárního bankovního účtu žadatele. Příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žadatelem uvedené náklady na bydlení jsou ověřeny tabulkou s minimálními náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Žalobce učinil dotaz do registru SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Z uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 92.098,49 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil platby v celkové výši 76.195 Kč.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 8.9.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Aktuální úvěrový rámec činila částka 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68%, RPSN 32,35% Měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru. Smlouva je podepsána žalovaným.
Ve smlouvě se žalobce zabýval úvěruschopností žalovaného. Žalovaný uvedl způsob bydlení – nájemník, na adrese trvalého pobytu bydlí od roku 2011, je rozvedený, nemá vyživované děti. Označil zaměstnavatele, kde pracuje od 01/2018. Jeho příjem činí částka 24.498 Kč, náklady na bydlení činí 6.000 Kč, ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění) 0 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet) 0 Kč.
Podle výpisu z registru SOLUS – žalovaný není v Solusu.
Z výpisu z úvěru číslo soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Žalovaný vyčerpal celkem částku 92.098,49 Kč a uhradil celkem částku 76.195 Kč.
V dopise ze dne 18.5.2021 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 8.662 Kč ve lhůtě 30 dnů a upozornil jej, že nebude-li dluh uhrazen, bude nucen od smlouvy od úvěru odstoupit a žalovaný bude muset uhradit nejen dluh, ale také zbylou část poskytnutého úvěru.
V dopise ze dne 24.6.2021 žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval jej k úhradě dlužné částky ve výši 29.110 Kč která se stala splatná ke dni 31.7.2021.
Výzvou ze dne 2.8.2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu a současně byl žalovaný upozorněna na možnost podání žaloby.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 8.9.2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal revolvingový úvěr v celkové výši 92.098,49 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 24.6.2021 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Úvěry se tak stal splatný ke dni 31.7.2021. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil platby v celkové výši 76.195 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2.8.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 29.109,22 Kč.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008/48/ES neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.
Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129 ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě ohledně jeho příjmu a nákladů na bydlení ve výši 6.000 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládal). Žalobce se ani nepozastavil nad skutečností, že ostatní pravidelné výdaje činily 0 Kč. Jak je uvedeno výše:„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Pokud žalobce uvádí, že prověřuje bonitu žadatele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre s využitím statistického modelu, takový postup lze považovat za standartní a přijatelný. Ovšem pouze za podmínky, že do takového modelu jsou vkládány údaje, které byly od spotřebitele nejen přijaty, ale také poskytovatelem úvěru ověřeny na základě předložených dokladů. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu a tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalovanému částku 92.098,49 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 92.098,49 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a jím předloženým výpisem z úvěru vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 76.195 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 15.903,49 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 6.5.2022. Nárok se stal splatným 7.5.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 8.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 8.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 31.021,62 Kč (částku 29.102,22 Kč + 1.919,40 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 26.249,87 Kč od 1.8.2021 do 10.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.077,49 Kč (jistina – 15.903,49 Kč + 174 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% z 15.903,49 Kč od 8.5.2022 do 10.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 52%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 48%. Poměr úspěchu tedy činí 4% ve prospěch žalobce.
Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.050 Kč, dvě náhrady v paušální výši (§ 151 odst. 3 o.s.ř.) za dva úkony (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015Sb. - výzva k plnění a podání žaloby) po 100 Kč (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015Sb.), mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkonu právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu) po 2.180 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny 764,70 Kč (základní náhrada ve výši 1.034 Kč při ujetých 220 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 495,40 Kč při ujetých 220 km, prům. spotřebě 5,56 l a ceně paliva 40,50 Kč dle vyhl 116/), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 8 půlhodiny po 100 Kč ve výši jedné poloviny 400 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.328, 187 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 8.702,89 Kč z toho 4% činí částka 348 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.