Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 88/2022-31
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci
žalobce: název žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o 2 670 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 2 670 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Žalobce uvedl, že se žalovaný registroval prostřednictvím webové stránky webová adresa a požádal o poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, čímž zároveň potvrdil, že souhlasí se smlouvou i všeobecnými podmínkami. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady ve výši 420 Kč do 28 dní od poskytnutí úvěru. Protože svůj závazek řádně a včas nesplnil, stal se úvěr splatný datum. Žalobce dále požaduje úhradu nákladů na upomínání žalovaného ve výši 57,75 Kč a smluvních pokut ve výši 250 Kč a 500 Kč.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Žalobce nepředložil dostatečné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce předložil pouze listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru číslo“, která neobsahuje žádné podpisy – ani za původního věřitele ani za žalovaného, a je datována datum. Tato listina obsahuje pouze poznámku –podepsáno elektronicky- aniž by bylo zřejmé, kdo, proč a na základě jakých skutečností zde tento údaj zaznamenal. V řízení však nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel poskytl ve prospěch žalovaného nějakou finanční částku, když k tomu nebyl předložen žádný listinný důkaz (např. výpis z účtu), není známo, kdo do smlouvy o úvěru zadal identifikační údaje žalovaného, včetně čísla účtu.
Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
V daném případě žalobce v řízení nenavrhl důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena a právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému tvrzené plnění.
Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena a že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému tvrzené plnění. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobce nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (§§ 2395, 546, 561 obč. zák., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007). Aby se žalobce totiž mohl dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj podpis nebo že by byla uzavřena jiným způsobem. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán. V daném případě tedy nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. Nebylo ani prokázáno, že by žalovanému bylo poskytnuto nějaké plnění a mohlo by se tak jednak o nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž ze spisu nevyplývá, že by plně úspěšnému žalovanému vznikly nějaké náklady, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.