Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 424/2021-67

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částky 241 569,33 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 242 588,22 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 238 454,28 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 3 115,05 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 240 069,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 47 420,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 242 588,22 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 238 454,28 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 3 115,05 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 240 069,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 47 420,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2021 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 241 569,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 2. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo, na základě níž poskytla žalobkyně žalované částku 242 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 544 Kč vždy 14. dne v měsíci počínaje 14. 4. 2020, avšak úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 14. 5. 2021 za okamžitě splatný. Žalobkyně po žalované nárokuje zaplacení:

- jistiny ve výši 240 069,33 Kč,

- úroku ve výši 27 115,34 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny za období od 13. 12. 2020 do 26. 7. 2021, kdy postupné narůstání úroku je patrné z připojené transakční historie,

- úroku z prodlení ve výši 4 133,94 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od 14. 12. 2020 do 26. 7. 2021, kdy postupné narůstání úroku je patrné z připojené transakční historie,

- úroku ve výši 8,05 % p.a. z částky 240 069,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení,

- úroku z prodlení ve výši zákonné z částky 241 569,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, předsmluvních informací, sazebníku, obchodních podmínek, žádosti o poskytnutí úvěru, oznámení o zesplatnění, výzvy k zaplacení, čerpání úvěru, transakční historie úvěru, předžalobní upomínky včetně podacího archu ay na -42 spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z žádosti o úvěru a smlouvy o úvěru číslo ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 242 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatky a úrokem 8,9 % p.a. pro prvních 6 splátek a pak ve výši 11,9 % p.a. v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 544 Kč splatných vždy k 14 dni v měsíci, počínaje dnem 14. 4. 2020. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý příjem 17 480 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 8 000 Kč a splátky jiných úvěrů (bez kreditních karet a kontokorentů) 500 Kč. Z výpisu z účtu a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná vyčerpala celkem 242 000 Kč a dosud uhradila na úvěr celkem 3 545,72 Kč. Z výpisu z účtu žalované za červen 2019 soud zjistil, že z obec obec obdržela žalovaná v tomto měsíci mzdu 14 325 Kč, v měsíci červenec 2019 mzdu 7 150 Kč, v měsíci srpen 2019 mzdu 16 626 Kč, v měsíci září 2019 mzdu 20 754 Kč, v měsíci říjen 2019 mzdu 14 995 Kč, v měsíci listopad 2019 mzdu 14 326 Kč, v měsíci prosinec 2019 mzdu 17 487 Kč a v měsíci leden 2020 mzdu 12 652 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 14. 5. 2021, a vyzvala ji k okamžité úhradě celého dluhu ve výši 265 209,87 Kč. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 17. 5. 2021 a vrácen žalobkyni dne 7. 6. 2021, protože si jej žalovaná nevyzvedla v odběrné lhůtě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela částku 242 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice měla u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit výši její mzdy, ale jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvního vztahu u úvěru (sjednáno bylo 96 splátek, tedy smluvní vztah měl trvat po dobu 8 let) nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky, což by např. u pracovní smlouvy na dobu určitou bylo značně nejisté. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud již na nedostatečné zkoumání úvěryschopnosti poukázal v jiné věci mezi týmiž účastníky vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. ohledně smlouvy o úvěru k ČSOB kreditní kartě číslo ze dne 28. 2. 2020, kde rovněž shledal tuto smlouvu neplatnou. Soud na základě zjištěných skutečností i v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o paušální pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 8 000 Kč, přičemž není patrné, co je v této částce zahrnuto, zda jsou v této částce zahrnuty i nájemné, energie a služby, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. -163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. -166.

15. Pokud žalobkyně argumentuje aktuálním vývojem v judikatuře týkající se právě zkoumání úvěruschopnosti při poskytování úvěru bankou na základě dlouhodobé historie transakcí žalovaného na jeho běžném účtu, kdy tato judikatura je reprezentována rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 18. 1. 2022, a Nejvyšší soud zde mimo jiné uvádí, že právě popsaným způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce dostojí požadavkům kladeným předchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu a nálezem Ústavního soudu , soud považuje toto rozhodnutí za nedostatečně přesvědčivé a v kontextu aktuální judikatury za vybočující ze současné judikatorní praxe a nesprávné. Soud již uvedl výše, že pouhá skutečnost, že žalovaná je majitelem účtu u žalobkyně a že žalobkyně proto má možnost sledovat tok jejích příjmů a výdajů, bez dalšího nepostačuje k splnění povinnosti řádně prověřit úvěryschopnost, neboť ne všechny příjmy a výdaje lze z tohoto vysledovat. Soud již výše uvedl, že žalobkyně zejm. nijak nezkoumala výdajovou stránku žalované, nezjišťovala, zda např. nemá účet ještě u jiné banky, kde by bylo možno zaznamenat další příjmy a výdaje, také na něm nemusejí být zachyceny všechny úvěry a zápůjčky, poskytnuté žalované, např. úvěry poskytované a placené v hotovosti apod. A jak již soud vedl výše, z výpisu z účtu nelze zjistit bližší informace k zaměstnaneckému poměru žalované, např. právě skutečnost, zda je o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, což u dlouhodobějších úvěrových kontraktů hraje nepochybně důležitou roli.

16. Soud proto posoudil právně vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení a žalovanou zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalované prokazatelně poskytnutou jistinou 242 000 Kč a žalovanou dosud zaplacenou částkou 3 545,72 Kč, což činí částku 238 454,28 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 238 454,28 Kč jak částečně kapitalizované ve výši 4 133,94 Kč za období od 14. 12. 2020 do 26. 7. 2021, tak ode dne 27. 7. 2021 do zaplacení, když dle soudu lze zesplatňující dopis z 16. 5. 2021 stanovující datum zesplatnění 14. 5. 2021 lze brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částku částku 3 115,05 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 240 069,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Pokud žalobkyně uváděla, že pro případ přehodnocení nároku soudem na bezdůvodné obohacení nadále po žalované požaduje úrok z prodlení z částky 241 569,33 Kč nikoliv od 27. 7. 2021, ale již od 14. 5. 2021, jde z její strany o podmíněný úkon, ke kterému soud nemůže podle přihlížet (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 9. 1990, sp. zn. ).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 85 % původně žalované částky, její neúspěch 15 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 70 %. Soud proto přiznal žalobkyni 70 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 67 743 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 9 663 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 5 úkonů právní pomoci po 9 300 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby a za účast u 2 jednání soudu), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. 70 % z částky 67 743 Kč činí 47 420,10 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).