Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 82/2019-407

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o finanční zadostiučinění,

takto:

I. Řízení se co do částky 289 060 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 10 200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno celé jméno žalobce, advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 289 060 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 10 200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně na žalované domáhala zaplacení ve výrocích I. a II. uvedených částek s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále též jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení trvalo déle než 8 let. Žalobkyně krátce shrnula průběh posuzovaného řízení a uvedla, že bylo zahájeno dne 8. 7. 2010. Žalobkyně odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 13. 4. 2011, který stanovil základní částku, ze které se při stanovení přiměřeného zadostiučinění vychází na 1 250 Kč až 1 667 Kč za 1 měsíc řízení. Dále odkázala na zákona a uvedla, že soud posuzované řízení protahoval svým postupem, proto jeho celková délka přesáhla 8 let. Po právní stránce se jednalo o průměrnou složitost posuzovaného řízení. Žalobkyni nelze nic z hlediska jejího chování v řízení vytknout. V řízení vystupovala aktivně a její aktivita je zřetelná z průběhu celého posuzovaného řízení. Nesprávný úřední postup soudu byl po celou dobu posuzovaného řízení. Žalobkyně poukázala na neschopnost soudu rozhodnout v přiměřené lhůtě, když předmětem posuzovaného řízení byl přezkum přiměřenosti výše protiplnění dle obchodního zákoníku, kdy poškozený byl v době rozhodnutí valné hromady o nuceném převodu akcií emitovaných společností právnická osoba, IČO, na hlavního akcionáře právnická osoba anonymizována čtyři slova číslo, anonymizována dvě slova právnická osoba Nucený převod akcií de facto představuje vyvlastnění, nikoliv ve veřejném zájmu, ale pouze v zájmu hlavního akcionáře a proti tomuto vyvlastnění neexistuje žádná reálná obrana, než právě řízení dle obchodního zákoníku (které navíc neumožňuje obnovení stavu a vrácení akcií, ale pouze možnost domoci se stanovení náhrady za akcie). Z tohoto důvodu měla věc pro poškozenou žalobkyni mimořádný význam. Zároveň pravomocné rozhodnutí soudu prokázalo, že nárok poškozené žalobkyně, byl oprávněný a žaloba byla podána po právu. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění žalobkyně vycházela z částky 1 667 Kč za měsíc, kterou vynásobila počtem 100 měsíců, celkem na částku 166 700 Kč. Vzhledem k výše uvedenému z hlediska složitosti věci základní částku žalobkyně zvýšila o 20 %. Zároveň pro chování stěžovatele zvýšila základní částku o dalších 20 %. Z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení (nedostatky) zvýšila základní částku o dalších 20 % a z hlediska významu posuzovaného řízení pro poškozenou žalobkyni zvýšila o základní částku o dalších 20 %. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 300 060 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že podáním doručeným žalované dne 1. 5. 2019 u ní žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zmíněným nesprávným úředním postupem, ovšem toliko v částce 294 058,80 Kč a nikoliv v částce uplatněné žalobou. Žalovaná žádost přezkoumala a konstatovala, že s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení trvajícího 8 let a 5 měsíců došlo v posuzovaném řízení k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a po zvážení veškerých okolností projednávané věci dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v posuzovaném řízení je dostačujícím a přiměřeným zadostiučiněním k náhradě vzniklé nemajetkové újmy, aniž by bylo na místě přiznání peněžitého zadostiučinění. O tomto stanovisku žalované byla žalobkyně vyrozuměna přípisem žalované ze dne 24. 9. 2019 při zachování zákonné šestiměsíční lhůty. Žalovaná uvedla, že v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy. Posuzované řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 8 let a 5 měsíců. Meritorně rozhodoval soud prvního stupně jedenkrát a soud druhého stupně rovněž jedenkrát. Po skutkové stránce i právní stránce včetně stránky procesní bylo posuzované řízení velmi složité. O této složitosti svědčí samotný rozsah spisového materiálu, když celkem 237 navrhovatelů se obrátilo na soud se žalobou na přezkoumání výše protiplnění při vyvlastnění menšinových akcionářů. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, stěžejním bylo vypracování znaleckého posudku na určení výše přiměřeného protiplnění za každou jednu kmenovou akcii na majitele v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 1 000 Kč emitované účastnicí řízení společností právnická osoba, která přešla na jejího hlavního akcionáře – účastníka řízení anonymizována tři slova, na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady konané 11. 6. 2010 a hodnota byla stanovena na částku 4 743 Kč. Velký časový prostor si vyžádala i procesní stránka řízení, aby byla dodržena ustanovení a práva účastníků na spravedlivý proces. Význam posuzovaného řízení shledala žalovaná jako běžný a dále uvedla, že na straně navrhovatelů se jednalo o silně sdílenou újmu. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 289 060 Kč před zahájením jednání ve věci dne 1. 12. 2021 zpět, soud postupoval podle (dále též jen „“) a ve výroku I. řízení v uvedeném rozsahu zastavil.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 1. 5. 2019 adresovaným žalované uplatnila nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona z titulu nesprávného úředního postupu v podobě průtahů v posuzovaném řízení a v této souvislosti požadovala finanční zadostiučinění v částce 294 058,80 Kč. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 24. 9. 2019, ve kterém konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v posuzovaném řízení, když toto konstatování je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že návrhem ze dne 21. 7. 2010, doručeným název soudu dne 22. 7. 2010, se žalobce příjmení jméno příjmení, dále společnost právnická osoba a anonymizováno jméno příjmení (nyní anonymizováno) domáhali podle § 183k obchodního zákoníku přezkoumání přiměřenosti protiplnění a stanovení výše protiplnění. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka.

Usnesením ze dne 3. 5. 2011 byli navrhovatelé vyzváni k odstranění vad podání doručeného 22. 7. 2010, aby uvedli, zda se domáhají žalobou na určení pouze tedy určení podle § 183k obchodního zákoníku nebo vedle určení zároveň žádají i zaplacení peněžitých částek.

Navrhovatelé se vyjádřili v podání ze dne 23. 5. 2011 a uvedli, že se domáhají určení přiměřené výše protiplnění podle § 183k obchodního zákoníku.

Usnesením soudu ze dne 26. 5. 2011 byli navrhovatelé vyzváni k zaplacení soudního poplatku z návrhu. Na to reagovali dopisem ze dne 1. 7. 2011 a uvedli, že při podání návrhu již zaplatili 1 000 Kč a doplatek činí 2 000 Kč, který byl zaplacen 4. 7. 2011.

Dne 11. 8. 2011 byl rozeslán návrh žalované společnosti.

Dále je ve spise založena žádost o nahlédnutí do spisu z 19. 12. 2011 a následně usnesením název soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. číslo jednací, byly spojeny věci navrhovatelů, kteří se domáhali proti stejné společnosti určení přiměřené výše protiplnění za akcie u jednoho řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka.

Následně podle úředního záznamu bylo zjištěno, že dříve bylo zahájeno řízení sp. zn. spisová značka a řízení vedena pod touto spisovou značkou. Úřední záznam je ze dne 4. 3. 2013.

Usnesením ze dne 15. 8. 2012 byla žaloba žalobce ještě s dalšími žalobami spojena ke společnému projednání a nadále vedena pod sp. zn. spisová značka.

V řízení vystupovalo celkem 237 žalobců.

Usnesením ze dne 27. 3. 2013 vyzval soud žalobce k odstranění vad žaloby.

Na to následně někteří z žalobců reagovali podáními došlými soudu dne 5. 4. 2013 až 19. 6. 2013.

Pokynem předsedy senátu ze dne 27. 6. 2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 8. 2013.

Dále bylo nařízeno ústní jednání na den 27. 8. 2013, 28. 8. 2013, 29. 8. 2013 a 30. 8. 2013.

Dne 26. 8. 2013 se konalo ústní jednání.

Usnesením ze dne 27. 8. 2013 byl ve věci ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika. Usnesením ze dne 26. 8. 2013 bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve vztahu k žalobkyni číslo. Usnesením z téhož data byl žalobce 223 a 222 vyzván k odstranění vad návrhu, rovněž tak žalobce 231.

Usnesením ze dne 26. 8. 2013 bylo řízení ve vztahu k žalobci 232 zastaveno.

Dále dne 26. 8. 2013 byl žalobce 70, 175 a 176 vyzván, aby doložil doklady o tom, která osoba je oprávněná za něj jednat.

Na dané výzvy bylo účastníky, resp. žalobci reagováno dne 9. 9. 2013 až 3. 10. 2013.

Spis byl znalci předán dne 18. 11. 2013.

Dne 7. 2. 2014 se soud dotazoval znalce, kdy lze očekávat vyhotovený znalecký posudek. Na to bylo znaleckým ústavem odpovězeno dne 18. 2. 2014 s tím, že bude nutné žádat ještě potřebné podklady pro vypracování znaleckého posudku.

Přípisem ze dne 24. 2. 2014 se soud dotazoval žalobce, zda již zaslali znaleckémuu soupis podkladů pro ocenění podniku.

Přípisem ze dne 7. 5. 2014 soud dotazoval znalecký ústav, zda mu byly zaslány veškeré potřebné podklady. Na to byl znaleckým ústavem reagováno dne 22. 5. 2014 s tím, že dosud znaleckémuu byla poskytnuta jen část podkladů. Ohledně dalších podkladů pak probíhala telefonická a emailová komunikace se společností právnická osoba

Přípisem ze dne 26. 5. 2014 soud sděloval znalci, že pokud nebudou ze strany předmětné společnosti podklady poskytnuty do 15. 6. 2014, nechť toto soudu sdělí.

Přípisem ze dne 23. 6. 2014 soud dotazoval znalecký ústav, zda již má veškeré podklady pro vypracování znaleckého posudku. Na to bylo znaleckým ústavem reagováno podáním ze dne 7. 7. 2014 s tím, že znalecký ústav obdržel poslední část podkladů dne 16. 6. 2014.

Přípisem ze dne 1. 10. 2014 urgoval soud znalecký posudek. Opětovně přípisem ze dne 3. 11. 2014. Na to znalecký ústav reagoval podáním ze dne 17. 10. 2014 s tím, že z hlediska pracovní vytíženosti lze očekávat vypracování znaleckého posudku do 6. 1. 2015.

Přípisem ze dne 14. 1. 2015 soud vyzýval znalecký ústav k neprodlenému předložení znaleckého posudku. Na to bylo reagováno znaleckým ústavem dne 23. 1. 2015 s tím, že v současné době je znalecký posudek kompletován a bude soudu neprodleně zaslán.

Dne 3. 2. 2015 byl soudu zaslán znalecký posudek.

Přípisem ze dne 9. 2. 2015 soud dotazoval notáře, zda bylo ukončeno dědické řízení po žalobkyni jméno příjmení. Dále bylo žalobcům sděleno, aby se ke znaleckému posudku vyjádřili do 1. 4. 2015, a to k jejich žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření. Následně se žalobci vyjadřovali k znaleckému posudku a to v období od 31. 3. 2015.

Vyjádření žalobců následně bylo zasláno znaleckémuu.

Usnesením ze dne 13. 4. 2015 byla znalci přiznána odměna za vypracovaný znalecký posudek.

Pokynem předsedy senátu ze dne 17. 4. 2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 6. a 17. 6.2015. Přípisem ze dne 11. 6. 2015 se omluvil zástupce znaleckéhou z nařízeného jednání.

Při jednání konaném dne 16. 6. 2015 bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a výslechem zástupce znaleckéhou.

Při ústním jednání konaném dne 17. 6. 2015 byly proneseny závěrečné návrhy a bylo vydáno usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Dne 30. 6. 2015 bylo vydáno doplňující usnesení.

Proti rozhodnutí ve věci samé podali někteří žalobci odvolání a to v srpnu 2015.

Následně v prosinci 2015 se k odvolání vyjádřili žalovaní a usnesením ze dne 16. 12. 2015 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Usnesením ze dne 16. 2. 2016 bylo odvolací řízení ve vztahu k žalobci 7, 17, 18 a 19 zastaveno. Toto usnesení bylo usnesením ze dne 7. 3. 2016 zrušeno, neboť došlo k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Dne 30. 5. 2016 bylo zasíláno odvolání žalobců protistraně resp. společnosti právnická osoba a anonymizována dvě slova, když řízení bylo vedeno za účasti těchto společností s označením účastník řízení a) a b).

Následně přišla reakce žalobců zastupovaných anonymizováno příjmení k odvolání žalobce b). Tato reakce byla zaslána dne 28. 6. 2016 právnímu zástupci žalobce b).

Věc byla předložena název soudu dne 1. 8. 2016.

Následně byly do spisu zaslány repliky a doplnění odvolání a to v září 2016.

Usnesením název soudu ze dne 28. 11. 2016 byl vyzván žalobce 1 k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Následně zaslal žalobce 233 žádost o osvobození od soudního poplatku za odvolání.

Věc byla vrácena název soudu bez věcného vyřízení dne 23. 12. 2016 s tím, že soud I. stupně nevybral soudní poplatek u navrhovatele 222 a 233 s tím, že je dále nutné o žádosti žalobce 233 o osvobození od soudního poplatku rozhodnout.

Usnesením ze dne 1. 2. 2017 bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce pro odvolací řízení žalobci 233.

Usnesením ze dne 1. 2. 2017 bylo odvolací řízení ve vztahu k žalobci 222 pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Proti tomuto usnesení podal žalobce 222 odvolání. Proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků podal žalobce 223 dne 6. 3. 2017 odvolání.

Dne 7. 3. 2017 byl odvolatel vyzván, aby doložil účetní závěrky, tedy své majetkové poměry.

Podáním došlým soudu dne 24. 3. 2017 žádal žalobce 223 o prodloužení lhůty ke splnění dané povinnosti.

Dne 28. 3. 2017 bylo vydáno opravné usnesení k usnesení název soudu ze dne 1. 2. 2017.

Podáním ze dne 31. 3. 217 požádal žalobce 223 opětovně o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti.

Podáním ze dne 18. 4. 2017 vzal žalobce 223 svou žádost o osvobození od soudních poplatků zpět.

Věc byla opětovně předložena název soudu dne 22. 5. 2017.

Usnesením název soudu ze dne 19. 6. 2017 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2017 ve znění opravného usnesení ze dne 28. 3. 2017, o odvolání žalobce 222 potvrzeno.

Usnesením ze dne 30. 8. 2017 byl žalobce jméno příjmení vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Usnesením ze dne 10. 10. 2017 bylo odvolací řízení o odvolání žalobce 233 z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Proti tomuto usnesení podal žalobce 233 dne 3. 11. 2017 odvolání.

Usnesením ze dne 7. 11. 2017 byl žalobce 233 vyzván k odstranění vad odvolání. Na to žalobce 233 reagoval podáním došlým soudu dne 2. 12. 2017.

Usnesením ze dne 12. 12. 2017 bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení ve vztahu k žalobci 233 zrušeno, neboť tento soudní poplatek za odvolání v odvolací lhůtě zaplatil.

Věc byla předložena název soudu dne 26. 1. 2018. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 28. 6. 2018 bylo nařízeno odvolací jednání na den 19. 9. 2018.

Dne 19. 9. 2018 se konalo odvolací jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo částečně usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno a částečně bylo odvolání účastníka a) a b) odmítnuto. Dále bylo rozhodnuto, že na nákladech řízení nemají účastníci navzájem na náhradu nákladů s tím, že soud prvního stupně určil výši přiměřeného protiplnění za každou jednu kmenovou akcii 4 743 Kč s tím, že žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání uvedla, že neshledává vady procesu, soud postupoval správně, vypořádal se se znaleckými posudky a předložil ucelenou koncepci ocenění, přestože se ztotožnil s výhradami navrhovatelů týkajícími se použití přirážek, jsou ochotni navrhnout potvrzení napadeného usnesení. Řešeny otázky znaleckého posudku s tím, že jelikož strany předkládaly vlastní znalecké posudky, ustanovil soud nezávislého znalce, soud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jakožto správné. Současně soud potvrdil i správné rozhodnutí o nákladech řízení, když soud zohlednil úspěch navrhovatelů tím, že navýšil protiplnění minoritním akcionářům. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 11. 2018.

Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána ve zbývajícím rozsahu důvodně. Žalobkyně po částečném zastavení řízení požadovala zaplacení částky 11 000 Kč, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

8. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 ( zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtahu mezi jednotlivými úkony soudu v době od 11. 8. 2011, kdy byl rozeslán návrh žalované společnosti do 15. 8. 2012, kdy soud rozhodl o spojení věcí a dále do 27. 3. 2013, kdy soud vyzval žalobce k odstranění vady žaloby.

13. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví ve zmíněném nesprávném úředním postupu.

14. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda je na místě poskytnutí finančního zadostiučinění nebo zda dostatečným prostředkem nápravy se jeví konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Zmíněný nesprávný úřední postup v podobě průtahů mezi jednotlivými úkony soudu měl vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, a proto soud již přistoupil k poskytnutí finanční formy zadostiučinění.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Ve vztahu k žalobkyni trvalo posuzované řízení v době od 21. 7. 2010, kdy soud byl doručen návrh na zahájení řízení do 6. 11. 2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 9. 2018. Soud při posouzení imateriální újmy za zmíněný nesprávný úřední postup vycházel ze základní sazby v částce 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce 108 750 Kč. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

17. Předmětem posuzovaného řízení bylo přezkoumání přiměřenosti protiplnění a stanovení výše protiplnění. Posuzované řízení bylo složité z hlediska procesního i důkazního, kdy byla činěna celá řada výzev soudu, bylo rozhodováno o návrzích účastníků a opravných prostředcích, byly provedeny listinné důkazy, vyvstala potřeba provést dokazování znaleckým posudkem, k jehož vypracování bylo nezbytné doložit množství dokladů, na délku řízení měla nemalý vliv i samotná skutečnost spočívající v nadměrném počtu žalobců, kterých bylo 237, což se odrazilo v již zmíněných výzvách soudu a různých návrzích účastníků. V této souvislosti je nutné uvést, že účastníkům nelze přičítat k tíži využití jejich procesních práv, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Papachellas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, § 240). Soud proto z hlediska složitosti věci základní částku snížil o 40 %.

18. Posuzované řízení dosud probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, když ve věci rozhodoval soud prvého stupně a odvolací soud. Z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti věci soud základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval.

19. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudu v posuzovaném řízení je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

20. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), č. 30979/96, § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. ). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. . V posuzovaném řízení se jednalo o žalobu podle v té době platného obchodního zákoníku. Tento nárok obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Nelze tak hovořit o mimořádné významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Na tento závěr nemá vliv výsledek posuzovaného řízení. Soud však přihlédl ke skutečnosti, že v posuzovaném řízení vystupovalo včetně žalobkyně společně celkem již zmíněných 237 žalobců, mezi nimiž tak byla nemajetková újma sdílena, což způsobuje rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu. Proto soud z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobkyni základní částku snížil o 40 %.

21. Základní částka odškodnění tak byla snížena celkem o 80 %. Výsledná částka 21 750 Kč pak s ohledem na uvedené závěry představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem posuzovaného řízení. Jelikož předmětem žaloby z důvodu částečného zastavení řízení ohledně částky 289 060 Kč, zůstala částka 11 000 Kč, soud proto ve výroku II. přiznal žalobkyni tuto částku. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající , o rozpočtových pravidlech.

22. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle podle úspěchu ve věci, když žalobkyně byla v řízení úspěšná, i když řízení bylo částečně z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, neboť v daném případě záviselo rozhodnutí na úvaze soudu. Žalobkyni tak ve vztahu k žalované vzniklou právo na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč podle , o soudních poplatcích ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 9 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání učiněná vůči soudu a týkající se věci samé ze dne 8. 5. 2019 a 30. 11. 2021), každý v částce 3 100 Kč podle ve spojení s , 9 odst. 4 písm. a), , d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je v částce 50 000 Kč (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále v částce 900 Kč za tři náhrady hotových výdajů z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle advokátního tarifu Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající , o rozpočtových pravidlech.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.