Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 190/2021-62
Okresní soud v Mostě se sídlem adresa, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 152 364,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 138 208,13 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 138 208,13 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 14 155,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 705,38 Kč, úroku z částky 148 844,08 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 400,65 Kč a úroku z prodlení z částky 148 844,08 Kč od datum do datum se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 22 874,22 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 138 208,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 138 208,13 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ohledně částky 14 155,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 705,38 Kč, úroku z částky 148 844,08 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 400,65 Kč a úroku z prodlení z částky 148 844,08 Kč od [datum] do [datum] se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 22 874,22 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 152 364,08 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 160 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo bezhotovostně dne datum. Úvěr byl úročen sazbou 9,9 % p. a. a žalovaný se jej zavázal splácet anuitními splátkami ve výši 3 019 Kč měsíčně. Nadto žalovaný byl povinen platit pojistné ve výši 160 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil pouze 8 anuitních splátek. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalobou je požadováno zaplacení částky 166 030,11 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 148 844,08 Kč, dlužných poplatků 2 080 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 705,38 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 400,65 Kč. Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od datum do zaplacení.
3. V doplnění žaloby ze dne datum (č. l. 37 až 42) žalobkyně doplnila, že případné porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 z. s. ú. má být sankcionováno toliko relativní neplatností, kterou však žalovaný nenamítl. Žalobkyně však povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, vyhodnotila příjmy žalovaného, jeho výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovaného v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi příjmení. Žádný negativní zápis nezjistila žalobkyně ani v interní databázi skupiny anonymizována dvě slova. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaný doložil své příjmy u společnosti právnická osoba v průměrné výši od anonymizováno rok do anonymizováno ve výši částka. Žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného uvedených v žádosti o úvěr ve výši částka na bydlení a částka na ostatní výdaje. K nim žalobkyně kalkulovala výši životního minima ve výši částka. Úvěruschopnost žalovaného tak byla podle žalobkyně zjevně dána.
4. V doplňujícím vyjádření ze dne datum (č.l. 49 až 50) žalobkyně uvedla, že žalovaný v období od datum do datum uhradil celkem částku 21 791,87 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
7. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum (vyhotovené v obec) vyplývá, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má základní vzdělání, jeho kontaktní adresa se nachází v anonymizováno obec v obec, je vlastníkem domu či bytu a v ČR má trvalý pobyt od roku rok. Dále žalovaný uvedl své zaměstnání ve společnosti právnická osoba od roku rok s příjmem částka. Žalovaný deklaroval své výdaje na bydlení ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka.
8. Z potvrzení o výši příjmu vyplývá, že žalovaný byl od datum zaměstnán jako svářeč u společnosti právnická osoba s průměrným příjmem částka měsíčně.
9. Z údajů z interní databáze žalobkyně (tzv. Otisky z registrů“) vyplývá, že žalovaný v době žádosti opakovaně žádal u různých poskytovatelů úvěrů o úvěr, žádosti byla však dílem nevyřízeny, dílem odmítnuty a dílem vzaty zpět.
10. Z kopie anonymizováno občanského průkazu, dokladu o rodném čísle a z potvrzení o přechodném pobytu vyplývá, že žalovaný je občanem země a v ČR mu bylo přiděleno rodné číslo.
11. Z interní zprávy o zpracování žádosti o poskytnutí úvěru (návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru) je zřejmé, že žalovaný má jen základní vzdělání, byl zaměstnán ve společnosti se zahraničním vlastníkem s průměrným příjmem částka. Zaměstnání žalovaného trvalo teprve od roku rok. Žalovaný o sobě uvedl, že je vlastníkem domu či bytu, uvedená skutečnost však doložena nebyla a není ani zřejmé, kde se měla nemovitost žalovaného nacházet. Žalovaný deklaroval své výdaje na bydlení ve výši částka měsíčně a ostatní výdaje ve výši částka. Žalovaný neprocházel dlužník či problémový subjekt v dostupných databázích.
12. Z výpisu ze živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný je evidován jako živnostník až od roku rok.
13. Z potvrzení o zdravotním stavu vyplývá, že žalovaný prohlásil, že netrpí závažným onemocněním.
14. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 72 měsíčními splátkami po 3 019 Kč Celkem měl žalovaný splatit 213 446,30 Kč. Nadto měl žalovaný hradit pojištění ve výši 160 Kč měsíčně. Podle žalobkyně žalovaný splatil jen osm splátek.
15. Z interního účetního dokladu vyplývá vyplacení úvěru žalovanému dne datum.
16. Z výzvy k okamžitému splacení ze dne datum je zřejmé, že pro prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila. Zásilka se z Rumunska vrátila s poznámkou adresa nedostatečná.
17. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.
18. Z přehledu historických plateb vyplývá, že žalovaný splatil jen 8 splátek úvěru.
19. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
25. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).
26. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).
27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
28. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
29. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.
30. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
31. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.
32. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.
33. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného o jeho výdajích na bydlení ve výši částka měsíčně a dalších výdajích ve výši částka měsíčně. Výdaje žalovaného (náklady na ubytování v anonymizováno obec a jiné výdaje) žalobkyně nezkoumala. Nenechala si ani doložit tvrzení o vlastnictví nemovitosti žalovaným. Byť byl úvěr vyplácen bezhotovostně, nevyžádala si žalobkyně ani výpisy z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřovala, zejména zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.
34. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
36. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 160 000 Kč, z níž žalovaný splatil celkem 21 791,87 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 138 208,13 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v předžalobní výzvě. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Sedmý den od odeslání výzvy dne datum nastal dne datum. Od datum tak žalobkyni náleží úrok z prodlení.
37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 80 % a neúspěšná v rozsahu 20 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 60%. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3,5 x 7 220 Kč, čtyři režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast při jednání), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 5 558,70 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 095 Kč. Podíl 60 % ze součtu uvedených částek ve výši 38 123,70 Kč činí 22 874,22 Kč.
38. O lhůtě k plnění soud rozhodnul dle § 160 o.s.ř. a splnění povinnosti uložil ve lhůtě zákonné, neboť z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.