Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 86/2022-19
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupen: advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 53 453,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby soudu uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 53 453,36 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z této částky 53 453,36 Kč za období od 27. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba s návrhem, aby soudu uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 53 453,36 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z této částky 53 453,36 Kč za období od 27. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2021 (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 298720/2021) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím.
Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 5. 5. 2022 v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce (omluva na č. l. 8), neboť byly splněny podmínky dané ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
O skutkovém stavu věci nelze především učinit závěr, podle kterého by žalovaný dne 26. 4. 2021 podepsal (či jinak uzavřel) právě předloženou smlouvu (ISAS). Každou skutečnost, podstatnou pro rozhodnutí, i skutečnost prokazovanou ev. pouze nepřímými důkazy, lze mít v souladu s poznatky právní teorie a praxe za prokázanou, pokud na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze„ bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala tak jak je tvrzeno (že je pravdivá)“.
Z listin doložených žalobcem soud dále nezjistil (vše na dodatečnou výzvu žalobci, č. l. 7 p.v.), že by žalobce (resp. jeho právní předchůdce) realizoval nějaké kroky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného; naopak soud nemohl přehlédnout (je mu známo z úřední činnosti), že již před datem tvrzeného uzavření smlouvy žalovaný byl (m.j.) přinejmenším již od r. 2018 v prodlení s úhradami splátek úvěru – ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. číslo (v celkové vyčerpané výši 1 526 000 Kč, věřitel právnická osoba).
O skutkovém stavu věci na tomto základě soud tedy nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobce neuzavřel se žalovaným jako spotřebitelem platně uvedenou (tvrzenou) smlouvu, na základě které poskytl měl subjekt právnická osoba, založený dle právního řádu země, reg. č. C číslo, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, žalovanému poskytnout finanční prostředky v tvrzené výši 53 453,36 Kč. I pokud by žalovaný skutečně smlouvu uzavřel, došlo by k „ podpisu“ smlouvy, aniž by věřitel poskytující zápůjčku (resp. spotřebitelský úvěr) postupoval s obornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitel. úvěru). Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.).
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitel. úvěru) věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí - popsanou v tomto ustanovení (tedy na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací) - zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 87 odst. 1).
Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i určité obecnější zásady. Mezi tyto pak náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy, ve shodě např. s odůvodněním rozhodnutí KS v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019, již ze dne 12. 12. 2019 (s odkazem na zde rozebrané metody výkladu, citovanou důvodovou zprávu a v neposlední řadě národní i mezinárodní /EU/ judikaturu), ani v konečném důsledku tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. právnická osoba) nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení (pokud vůbec) proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů; žalobce i přes výzvu (č. l. 7 p. v.) nevnesl do řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost tvrzené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezení nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele.
Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace teoreticky i prakticky poměrně snadná. I podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Od celkového poskytnutého úvěru je tedy třeba odečíst realizované platby. V daném případě však žalobce i přes výzvu (č.l. 9 p. v.) tvrzené čerpání úvěru neprokázal. Soud proto nemohl provést řádné zúčtování vzájemných plnění (v souladu s § 2993 o.z. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) a nezbylo tedy než výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítnout. Procesní postup soudu při rozhodnutí o zamítnutí žaloby je odůvodněn tím, že sporné občanskoprávní řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. ust. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není soud povinen (a ani oprávněn) sdělovat mu potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. - I podle závěrů judikatury nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo (mělo) být při jediném jednání vyhověno (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3098/2016 ze dne 20. 3. 2018; k problematice výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výkladu ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř.)
Obdobně, jako při rozhodnutí věci sp. zn. 20 C 7/2021, i tentokrát soud konstatoval nejen to, že žalobcem předložené podklady neprokazují uzavření smlouvy (smlouva z 26. 4. 2021 – nepodepsaná), dokument k čerpání částky (ve výši 40 000 Kč) chybí, potvrzení o bankovní transakci nebylo přiloženo. Pro obdobně ledabylý (až laxní) přístup žalujícího subjektu byla přitom zamítnuta (přinejmenším) již žaloba ve věci sp. zn. 20 C 287/2020 při jednání, které se konalo 18. března 2021. S ohledem na vše shora uvedené soudu tedy nezbylo, než výrokem I. rozsudku žalobu i v tomto případě zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný z procesního hlediska v řízení uspěl (žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta), a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.