Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 79/2022-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně,

; zastoupené Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 15 405,47 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 299 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 299 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 8 106,47 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 438,45 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 13 394,47 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 279,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 405,47 Kč od 16. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 106,47 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 299 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 299 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 8 106,47 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 438,45 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 13 394,47 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 279,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 405,47 Kč od 16. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 106,47 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15.10.2021, doplněnou podáním ze dne 5.4.2022 a dne 4.5.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 405,47 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. a II. výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 15.7.2019 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (4 % z aktuální dlužné částky). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 22 199 Kč, vrátil žalobkyni celkem 14 900. Zbytek ve výši žalované částky dosud i přes výzvu nevrátil.

2. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 15.4.2022). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z Úvěrové smlouvy ze dne 15.7.2019 plyne, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale číselným kódem: číslo. Z obsahu textu tétoy plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč za sjednaný úrok 26,28 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku ve splátkách odpovídajícím 4% z dlužné částky. Žalovaný měl ve smlouvě ke svým poměrům uvést, že je svobodný, nemá žádné dítě, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, od 2/2018 je zaměstnancem právnická osoba anonymizována čtyři slova s měsíčním příjmem 23 000 Kč.

6. Z Úvěrových podmínek žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato není opatřena podpisem žalovaného.

7. Z úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl dva existující úvěry. Z úvěrové karty plyne, že jde o interníu žalobkyně; žalobkyně měla dne 15.7.2019 provést lustraci v CEE, příjmení, ISIR, MVCR, NRKI a ISIR s žádným negativním poznatkem; měla vycházet z příjmu žalovaného 23 000 Kč, životního minima dospělého člena domácnosti 3 410 Kč, splátek jiným společnostem 2 179 Kč.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný načerpal dne 18.7.2019 částku 9 209 Kč, dne 8.6.2020 částku 12 990, tj. celkem částku 22 199 Kč. Od 13.8.2019 do 13.7.2021 žalovaný uhradil celkem částku 14 900 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 5.8.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 5.8.2021, jak plyne z poštovního archu.

10. Skutkový závěr: žalobkyně poskytla žalovanému dne 18.7.2019 peněžní prostředky ve výši 9 209 Kč a dne 8.6.2020 ve výši 12 990 Kč, tj. celkem 22 199 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 14 900 Kč, zbytek ve výši 7 299 Kč dosud nevrátil. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 5.8.2021.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle , (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

17. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

18. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

22. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 15.7.2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového rámce 20 000 Kč za sjednaný úrok 26,28 % ročně a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni. Předložená smlouva o úvěru ze dne 15.7.2019 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: číslo.

23. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( ObčZ a , 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Tato forma uzavírání smluv nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalovaného při vyplnění elektronické smlouvy o úvěru. Takto měl žalovaný udat svůj příjem 23 000 Kč u výše specifikovaného zaměstnavatele, měl uvést údaj o tom, že byl svobodný, neměl žádné dítě, měl bydlet v podnájmu a měl základní vzdělání. Dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v různých registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, s žádným negativním výstupem.

25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a náklady na bydlení. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalovaného u zaměstnavatele. Dále ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaný žije v podnájmu. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená Úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interníu žalobkyně).

26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).

28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 199 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis čerpání, splátek a úhrad, z nějž má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 22 199 Kč a žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 14 900 Kč a zbytek nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 7 299 Kč, tj. částku získanou odečtením vrácené částky 14 900 Kč od poskytnuté částky 22 199 Kč. Co do zbytku požadované částky ve výši 8 106,47 Kč včetně úroku z úvěru soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 5.8.2021, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 8.11.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 9.11.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 10.11.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,50 % ročně z částky 7 299 Kč od 10.11.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnul.

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 611,70 Kč (tj. jistina 7 299 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 312,70 Kč; 40,40 %), žalovaný co do částky 11 207,24 Kč (tj. jistina 8 106,47 Kč + úrok ve výši 1 438,45 Kč + úrok z prodlení ve výši 279,82 Kč + úrok ve výši 632,70 Kč + úrok z prodlení ve výši 749,80 Kč; 59,60 %), proto by žalovanému náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 19,20 %. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.