Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 449/2021-69

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 23 929,87 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 641 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 17 288,87 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 240,80 Kč od 14. 7. 2020 do 16. 7. 2020,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 599,80 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 641 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 17 288,87 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 240,80 Kč od 14. 7. 2020 do 16. 7. 2020, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 599,80 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 23 929,87 Kč s příslušenstvím jakožto nesplaceného revolvingového úvěru včetně administrativních nákladů a příslušenství, který žalované poskytla dne 11. 8. 2016 na základě smlouvy číslo ve výši 20 000 Kč. Úvěr ve formě disponibilního úvěrového limitu 20 000 Kč se žalovaná zavázala splácet měsíčními splátkami 459 Kč. Žalovaná řádně nesplácela, pročež žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval a poskytl jí k vyjádření lhůtu 15 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 10. 8. 2016 účastnice uzavřely smlouvu číslo kdy žalobkyni zastupoval smluvní prodejce, právnická osoba, přičemž žalobkyně se žalované zavázala poskytnout na zaplacení kupní ceny lednice zakoupené žalovanou u právnická osoba revolvingový úvěr s disponibilním limitem 20 000 Kč. příjmení prvního čerpání se měla rovnat kupní ceně – 16 899 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet částkou 459 Kč měsíčně včetně úroku. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že žije s druhem, od 1. 7. 2014 že je zaměstnána u právnická osoba obec s čistým hlavním příjmem 11 000 Kč měsíčně a s jiným pravidelným příjmem ve výši 3 500 Kč měsíčně, přičemž splácela jiný úvěr částkou 2 500 Kč měsíčně a nájemné bez služeb a energií ve výši 3 050 Kč měsíčně. Žalobkyně nezkoumala otázku, zda žalovaná se svým druhem společně finančně hospodaří ani jaké jsou sociální poměry jejího partnera. Nezabývala se otázkou, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době ani jak stabilní je v čase jiný příjem ve výši 3 500 Kč měsíčně. Nezaobírala se jinými životními náklady žalované, ostatní náklady bydlení nevyjímaje. Žalobkyně žalovanou lustrovala v databázi ISIR, příjmení a CRIF, avšak není zřejmé, s jakým výsledkem (smlouva o úvěru, zpráva o posouzení úvěruschopnosti). Dne 11. 8. 2016 žalobkyně úvěr ve výši 16 899 Kč poskytla (smlouva o úvěru, výpis z účtu). Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná čerpala celkem 37 829 Kč (transakční historie). příjmení celkem 31 188 Kč (transakční historie). Žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení v „ odstoupení od smlouvy,“ doporučeně odeslaném dne 3. 7. 2020 (odstoupení od smlouvy, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 10. 8. 2016 účastnice uzavřely smlouvu číslo kdy žalobkyni zastupoval smluvní prodejce, právnická osoba, přičemž žalobkyně se žalované zavázala poskytnout na zaplacení kupní ceny lednice zakoupené žalovanou u právnická osoba revolvingový úvěr s disponibilním limitem 20 000 Kč. příjmení prvního čerpání se měla rovnat kupní ceně – 16 899 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet částkou 459 Kč měsíčně včetně úroku. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že žije s druhem, od 1. 7. 2014 že je zaměstnána u právnická osoba obec s čistým hlavním příjmem 11 000 Kč měsíčně a s jiným pravidelným příjmem ve výši 3 500 Kč měsíčně, přičemž splácela jiný úvěr částkou 2 500 Kč měsíčně a nájemné bez služeb a energií ve výši 3 050 Kč měsíčně. Žalobkyně nezkoumala otázku, zda žalovaná se svým druhem společně finančně hospodaří ani jaké jsou sociální poměry jejího partnera. Nezabývala se otázkou, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době ani jak stabilní je v čase jiný příjem ve výši 3 500 Kč měsíčně. Nezaobírala se jinými životními náklady žalované, ostatní náklady bydlení nevyjímaje. Žalobkyně žalovanou lustrovala v databázi ISIR, příjmení a CRIF, avšak není zřejmé, s jakým výsledkem. Dne 11. 8. 2016 žalobkyně úvěr ve výši 16 899 Kč poskytla. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná čerpala celkem 37 829 Kč. příjmení celkem 31 188 Kč. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení v „ odstoupení od smlouvy,“ doporučeně odeslaném dne 3. 7. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako závazek z bezdůvodného obohacení (2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( druhá věta o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované ( z. s. ú.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušným úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí zápůjčku poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ Protože nebylo objektivně jisto, zda žalobkyně může nabídnout jiné než předložené důkazy o procesu analýzy úvěruschopnosti, nařídil soud jednání, na němž byl připraven k výzvě podle Žalobkyně ani její zástupce se k němu ovšem nedostavili, čímž se připravili o možnost tohoto poučení. Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti ( a 3 ). Rozhodl tudíž na základě neunesení subjektivního důkazního břemene stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroků z prodlení. Tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve výši 6 641 Kč ( a 2 o. z.). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení již v „ odstoupení od smlouvy,“ doporučeně odeslaném dne 3. 7. 2020, přičemž třetí pracovní den nastal 8. 7. 2020 a lhůta dalších 7 dnů, tedy do 15. 7. 2020, odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.) To znamená, že se pohledávka stala splatnou 16. 7. 2020 a že od 17. 7. 2020 byla žalovaná v prodlení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (, o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

7. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalované, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádná z účastnic na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.