Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 452/2021-30

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 46 600,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud částečně zastavuje řízení co do:

- jistiny ve výši 18 939,74 Kč,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 430,49 Kč,

- kapitalizovaného úroku ve výši 6 378 Kč

- smluvní pokuty ve výši 11 693,85 Kč

- zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,25% p. a. z částky 18 939,74 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 967,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 967,26 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 212,64 Kč,

-) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 967,26 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 13. 7. 2021.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 465,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud částečně zastavuje řízení co do: - jistiny ve výši 18 939,74 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 430,49 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 6 378 Kč - smluvní pokuty ve výši 11 693,85 Kč - zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,25% p. a. z částky 18 939,74 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 967,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 967,26 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 212,64 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 967,26 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 13. 7. 2021. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 465,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. - III. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a příslušenství, kdy úvěr žalovanému poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), bezhotovostním převodem částky 40 000 Kč na základě smlouvy číslo ze dne 30. 1. 2019 uzavřené na internetových stránkách původní věřitelky.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě , , ve znění pozdějších předpisů (dále„ “). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu částečně zpět co do částek specifikovaných výrokem I. Proto soud řízení částečně zastavil ( , odst. 2 první věta, odst. 3 a 4 ).

4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 29. 8. 2019 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poté převedla na bankovní účet postupně částku 40 000 Kč, kterou měl žalovaný postupně splácet s úrokem. Žalovaný měl smlouvu podepsat verifikačním kódem doručeným SMS zprávou (smlouva, výpis z účtu). Žalovaný však splatil pouze částku 24 032,74 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 6. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné důkazy o procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic právně relevantního pro meritum sporu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na tomto skutkovém závěru. Dne 29. 8. 2019 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poté převedla na bankovní účet postupně částku 40 000 Kč, kterou měl žalovaný postupně splácet s úrokem. Žalovaný měl smlouvu podepsat verifikačním kódem doručeným SMS zprávou. Kód však má na smlouvě formu obyčejného nápisu – postrádá jakýkoli verifikační či autentizační prvek a žalobkyně nepředložila žádný důkaz o procesu kontraktace. Žalovaný však splatil pouze částku 24 032,74 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 6. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ číslo ve spojení s § , 1887, 2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru v prvním účinném znění o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vrátit s příslušným úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu z. s. ú. protože i kdyby bylo pravdou vše, co v této souvislosti žalobkyně tvrdila, v takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře, protože celý proces byl založen převážně na neověřených tvrzeních žalovaného. Žalobkyně navíc v reakci na výzvu k předložení důkazů sama neusilovala o další zkoumání skutkové otázky analýzy úvěruschopnosti. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 40 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně soudu navíc nepředložila smlouvu, již by žalovaný podepsal ( o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ číslo ve spojení s § , 1887 o. z.). Žalovaný byl vyzván k zaplacení již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 6. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 2. 7. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 12. 7. 2021, odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 13. 7. 2021 a že od 14. 7. 2021 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán ( ). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem II. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

7. Výrokem III. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a skutečnou dobu prodlení žalovaného.

8. Výrok IV. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 465,50 Kč jako rozdíl mezi částkou 2 330,50 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 1 865 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

9. Výrok V. odpovídá ustanovením a první větě , protože žalobkyně byla v řízení jen částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, a částečně zavinila zastavení řízení zpětvzetím žaloby, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný či žalobkyně povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.