Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 179/2021-57

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 12 999,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 12 999,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 794,79 Kč, s úrokem z prodlení z částky 12 999,15 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 12 999,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 794,79 Kč, s úrokem z prodlení z částky 12 999,15 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 18. 8. 2021 (podána dne 19. 8. 2021) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 12 999,15 Kč, kapitalizované úroky 2 794,79 Kč a zákonné úroky z prodlení za dobu od 19. 12. 2018 do zaplacení plus náklady spojené s uplatněním pohledávky 500 Kč. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 19. 1. 2017, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba, se sídlem: adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země. Žalobce doplnil, že žalovaná si vypůjčila celkem částku ve výši 44 300 Kč, a to v zápůjčkách ze dne: 19.1.2017 částku ve výši 13 000 Kč, dne 20.3.2017 částku ve výši 13 000 Kč, dne 12.7.2017 částku ve výši 4 800 Kč, dne 1.10.2017 částku ve výši 8 700 Kč, dne 6.3.2018 částku ve výši 2 000 Kč a dne 15.8.2018 částku ve výši 2 800 Kč.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

3. Dne 5. 4. 2022 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil tento rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o úvěru, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet, který by patřil žalované, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci a v neposlední řadě nebylo prokázáno, že věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované (takže smlouva by byla absolutně neplatná). K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí toto.

4. Žalobce v doplnění uvedl, že žalovaná nejdříve zažádala o úvěrový limit 35 000 Kč, a to smlouvou ze dne 19. 1. 2017. Ten následně navýšila další smlouvou, a to ze dne 15. 8. 2018. Ovšem jak smlouvy ze dne 19. 1. 2017, tak smlouvy ze dne 15. 8. 2018, není podepsána žalovanou (dokonce není vůbec podepsána, tedy ani údajným původním věřitelem) – důkaz: smlouva o revolvingovém úvěru s datem 19. 1. 2017 a 15. 8. 2018. Připojené všeobecné obchodní podmínky nejsou rovněž podepsány (důkaz: Obchodní podmínky právnická osoba příjmení jméno)

5. Žalobce předložil řadu listin tzv.„ jméno application info“. Z nich lze vyčíst některé z parametrů toho kterého úvěru. Avšak žádná tato nemůže suplovat uzavření smlouvy. Jedná se o jakýsi souhrn informací, nikoliv smlouvu samotnou. Nelze dovodit, že by šlo o důkaz bezpečně prokazující uzavření smlouvy s žalovanou (důkaz: označená jako jméno application info číslo).

6. Uvedené důkazní nedostatky nejsou překonány ani důkazem fakturami - nejde o smlouvu, jde jen o jednostranné právní jednání údajného vystavitele faktury v podobě právnická osoba příjmení, přičemž dokonce chybí i podpis této společnosti.

7. Číslo bankovního účtu, s kterým věřitel operoval jako s číslem účtu žalované, nelze bezpečně identifikovat jako číslo účtu žalované - nebyl totiž předložen doklad o tom, že by žalovaná autorizovala daný bankovní účet jako svůj, ani jako účet, na který mají být poskytnuty finanční prostředky (důkaz: Potvrzení o provedené platbě s datem 12. 7. 2017 znějící na částku 4 800 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 20. 3. 2017 znějící na částku 13 000 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 1. 10. 2017 znějící na částku 8 700 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 6. 3. 2018 znějící na částku 2 000 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 15. 8. 2018 znějící na částku 2 800 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 19. 1. 2017 znějící na částku 13 000 Kč, Potvrzení o provedené platbě s datem 6. 3. 2018 znějící na částku 2 000 Kč).

8. Z těchto důvodu ani případné poskytnutí finančních prostředků společností právnická osoba na daný účet nelze kvalifikovat jako uzavření smlouvy o zápůjčce mezi věřitelem a žalovanou. Právní poměr úvěru nebo zápůjčky mezi označenými stranami nevznikl (nebyl prokázán vznik).

9. Pokud jde o eventuální právní kvalifikaci žalobního nároku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, tak ani toto nepřicházelo v úvahu, a to právě s ohledem na fakt, že nebylo prokázáno, že bankovní účet, na který by byly tvrzené částky poukázány, patří žalované.

10. Navíc co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalované, tato z ničeho nevyplynula. Žalobce uvedl, že původní věřitel společnost právnická osoba postoupil žalovanou pohledávku na právnická osoba, IČO, a ta postoupila pohledávku na žalobce. Žalobce uvedl, že dokládá seznam postoupených pohledávek u každé postupní smlouvy, v němž je pohledávka za žalovanou uvedena. Seznamy pohledávek však čítají stovky položek a dohledat tu, která se shoduje s pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení, nebylo možné. Hypoteticky, pokud by žalobce tvrdil, že jím předložený důkaz - excelový soubor přiložený k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, označený jako„ číslo anonymizována tři slova číslo) – anonymizováno CLP“ – je přílohou první smlouvy o postoupení pohledávek, pak nelze bezpečně usoudit, že jde skutečně o přílohu k první smlouvě o postoupení pohledávek, taková eventuální příloha není podepsána mimo jiné a na řádku číslo sice je uvedena nějaká pohledávka vůči žalované, ale označena číslo takže nelze bezpečně usoudit, že jde právě o žalobní pohledávku. Obdobné ostatně platí i o tvrzeném postoupení pohledávek mezi společnosti právnická osoba a žalobcem. Nad to však nebylo ani prokázáno, že by se jednalo skutečně o autentickou přílohu té které smlouvy o postoupení pohledávek, y nebyly podepsané.

11. V oznámení o postoupení pohledávky s datem 6. 5. 2020 je pohledávka identifikována pod číslo ale nelze bezpečně ztotožnit takovou pohledávku s pohledávkou žalobní (m. j. z důvodu, že předložená smlouva o revolvingovém úvěru nemá takové číslo) - obdobné platí i o smlouvě o postoupení pohledávek (mezi právnická osoba a právnická osoba i s tvrzenou přílohou smlouvy), na základě níž nelze bezpečně ztotožnit postupovanou pohledávku s žalobní pohledávkou (navíc žalobce neprokázal, že příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek byla skutečně pevně spojena se smlouvou o postoupení pohledávek)

12. Žalobce tak neprokázal svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto nemohl žalobě vyhovět i z tohoto důvodu.

13. Při právním posouzení soud použil (dále jen o. z.), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona.

14. Právní poměr úvěru by se mezi stranami řídil také zákonem o spotřebitelském úvěru číslo Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zápůjčky totiž žalovaná měla čerpat v období číslo až číslo. Mimochodem žalobce by musel tvrdit a prokazovat uzavření každé smlouvy individuálně, aby je soud mohl individuálně také posuzovat.

15. Prubířským kamenem zákona o spotřebitelském úvěru je posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). V případě selhání věřitele zkoumat úvěruschopnost věřitele, event. v případě poskytnutí úvěru spotřebiteli, který není úvěruschopný, stíhá právní úprava absolutní neplatností (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. ).

16. Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

17. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti by byla absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.

18. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z nějakého právem aprobovaného titulu - zejména neprokázal aktivní legitimaci, že žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena a že vůbec žalovaná pohledávka vznikla, že byla žalovaná jistina poskytnuta do dispoziční sféry žalované, na účet jí uvedený, a i kdyby prokázal uvedené skutečnosti, tak by smlouva byla absolutně neplatná. Nad to, i kdyby žalobce prokázal aktivní legitimaci a že anonymizováno skutečně poskytla žalované částku 44 300 Kč právě na účet žalované, tak i v případě absolutně neplatné smlouvy (úvěruschopnost) by žaloba byla rovněž téměř plně nedůvodná, protože samotný žalobce tvrdí, že žalovaná částku téměř plně splatila, když uvádí, že jí bylo poskytnuto 44 300 Kč a splatila 44 275,10 Kč.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. V řešené věci je to žalovaná, kdo byl zcela úspěšný, a proto by jí náležela náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

21. Co se týká výroku III. tohoto rozsudku, uvádí soud následující. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že žalobce neuvedl rozhodující skutečnosti). , o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu vykonatelného rozhodnutí u soudu.