Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 382/2021-42
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 22.511,25 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se pro částku 22.511,25 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se pro částku 22.511,25 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 22.511,25 Kč s úrokem ve výši 286,10 Kč a ve výši 12,54% ročně z částky 20.469,90 Kč a s úroky z prodlení ve výši 286,13 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 20.469,90 Kč od 2.7.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne 15.10.2015 Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 55.000 Kč. Žalovaná se zavázala platit úrok ve výši 12,54% ročně a dále poplatky. Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr hradit formou měsíčních splátek po 994 Kč do 17. dne v měsíci. Žalovaná se splácením splátek dostala do prodlení. Banka má právo prohlásit úvěr okamžitě za splatný a dále účtovat poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy banky, prohlásila banka dne 1.5.2021 celý úvěr za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.7.2021 postoupila právnická osoba pohledávku na právnická osoba a.s. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2021 postoupila právnická osoba a.s. pohledávku na žalobce. Žalovaná dluží žalobci částku 20.469,90 Kč na jistině dluhu, částku 286,10 Kč na dlužném úroku ve výši 12,54% ročně z jistiny do 31.3.2016, částku 286,13 Kč na úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne prodlení do 31.3.2016, poplatky ve výši 2.041,35 Kč a dále smluvní úrok ve výši 12,54% ročně a zákonné úroky z prodlení.
V podání ze dne 25.4.2022 žalobce uvedl, jak právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Žádost byla poskytnuta přes interní klientské call centrum. Klientka uvedla v žádosti příjem 14.458 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě předchozích transakcí na účet klientky vedený u právnická osoba. Dle výpisů z účtu částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Klientka uvedla v žádosti výdaje 0. Banka stanovila životní výdaje po zohlednění její situace, podle interního ekonomického modelu, na částku 6.030 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klientka měla v době žádosti poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr ČS s limitem 15.000 Kč a s orientační splátkou 1.250 Kč, spotřební úvěr u ČS se splátkou 755 Kč, kreditní kartu u ČS s limitem 30.000 Kč s orientační splátkou 2.660 Kč. Splátka nového úvěru činila 994 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 5.659 Kč. Příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalovaná čerpala úvěr formou převodu částky 55.000 Kč na účet. Žalovaná právnímu předchůdci na dluh uhradila celkem částku 71.377,65 Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.7.2021 postoupila právnická osoba pohledávku na právnická osoba a.s. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14.7.2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2021 postoupila právnická osoba a.s. pohledávku na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10.8.2021.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z výpisů z účtů soud zjistil, že v lednu 2015 činila mzda žalované 12.947 Kč a konečný zůstatek na účtu činila částka - 9.689,75 Kč,
v únoru 2015 činila mzda žalované 12.976 Kč, další příjem činila částka 1.000 Kč a 1.200 Kč od právnická osoba a 280 Kč, konečný zůstatek na účtu činila částka - 10.083,76 Kč.
v březnu 2015 činila mzda žalované 15.166 Kč, další příjem činila částka 500 Kč a 500 Kč od právnická osoba, konečný zůstatek na účtu činila částka - 9.777,62 Kč.
v dubnu 2015 činila mzda žalované 13.981 Kč, další příjem činila částka 1.000 Kč, 1.300 Kč, 3.000 Kč a 2.000 Kč od právnická osoba, 500 Kč a konečný zůstatek na účtu činila částka - 10.017,66 Kč.
v květnu 2015 činila mzda žalované 14.226 Kč, další příjem činila částka 20.000 Kč řádně čerpaný KTK a 514 Kč, konečný zůstatek na účtu činila částka - 1.295,26 Kč.
v červnu 2015 činila mzda žalované 14.369, konečný zůstatek na účtu činila částka - 14.425,94 Kč.
v červenci 2015 činila mzda žalované 14.227 Kč, další příjem činila částka 1.000 Kč od právnická osoba a 156 Kč, konečný zůstatek na účtu činila částka - 14.291,51 Kč.
v srpnu 2015 činila mzda žalované 14.933 Kč, další příjem činila částka 1.000 Kč od právnická osoba, 7.718,80 Kč, 185 Kč, 4.867,30 Kč, 165 Kč řádně čerpaný KTK, konečný zůstatek na účtu činila částka - 14.166,21 Kč.
v září 2015 činila mzda žalované 15.125 Kč, další příjem činila částka 1.000 Kč, 400 Kč, 300 Kč a 2.000 Kč od právnická osoba, 1.799 Kč řádně čerpaný KTK, 2.100 Kč, konečný zůstatek na účtu činila částka - 9.777,62 Kč.
v říjnu 2015 činila mzda žalované 8.748 Kč a dne 15.10.2015 byla na účet žalované převedena částka 55.000 Kč, konečný zůstatek na účtu činila částka - 10.702,51 Kč.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právnická osoba se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky a další ceny. Úvěr splatí nejpozději do 17.10.2022, výše měsíční splátky bude činit 994 Kč. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 12,54% ročně a RPSN 13,49%.
Dle tvrzení žalobce a dle platební historie žalovaná čerpala částku 55.000 Kč a celkem zaplatila částku 71.377,65 Kč.
Dopisem ze dne 30.3.2021 – poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzvala banka žalovanou k úhradě dluhu ve výši 5.379 Kč nejpozději do 1.5.2021. Současně ji upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 22.468 Kč.
V dopise ze dne 1.5.2021 banka oznámila žalované, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 2.5.2021 je celková částka ve výši 22.512 Kč splatná.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 15.10.2015 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky ave výši 55.000 Kč (tato částka jí byla převedena na účet). Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (byla právním předchůdcem žalobce vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 5.379 Kč poslední výzvou ze dne 30.3.2021) a z toho důvodu právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 1.5.2021 rozhodl o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 1.5.2021. Dluh žalované ke dni zpoplatnění činila částka 22.512 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná na úvěr celkem uhradila částku 71.377,65 Kč. Následně bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na právnická osoba a.s. a na žalobce.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě prohlášení dlužníka. V žádosti žalovaná uvedla příjem 14.458 Kč, který pracovník banky zkontroloval na základě předchozích transakcí na účtu žalované. Žalovaná uvedla v žádosti výdaje 0. Banka stanovila její životní výdaje podle interního ekonomického modelu, na částku 6.030 Kč. Dále banka zjistila další úvěry žalované. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované, a ani z žádosti nevyplývá, že by žalovaná své výdaje uváděla ani, že by je dokládala. Právní předchůdce žalobce sice měl k dispozici výpisy z účtů žalované, kde si ověřil její příjmy a způsob hospodaření. Z výpisů z účtu předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že si právní předchůdce žalobce mohla ověřit příjmy žalované od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalované. Právního předchůdce žalobce ani neznepokojilo, že po celou dobu roku 2015 byl každý měsíc konečný zůstatek na účtu žalované v mínusu. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 15.10.2015 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 55.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částku 55.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 71.377 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.