Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 CO 173/2020-303

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Aleny Bílkové a JUDr. Lucie Bičákové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o náhradu škody

k odvolání žalované proti mezitímnímu a částečnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -207,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že projednávaná věc o nároku na zaplacení škody představované nemožností užívat předmětné nemovitosti za roky 2009 až 2013 včetně, uplatňovaná žalobkyní ve výši částka, je co do základu opodstatněna, a o výši uplatněného nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem, mění tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá. V napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že projednávaná věc o nároku na zaplacení škody představované nemožností užívat předmětné nemovitosti za roky 2009 až 2013 včetně, uplatňovaná žalobkyní ve výši [částka], je co do základu opodstatněna, a o výši uplatněného nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem, mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá. V napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem, který je rozsudkem mezitímním a částečným, soud prvního stupně rozhodl, že projednávaná věc o nároku na zaplacení škody představované nemožností užívat předmětné nemovitosti za roky 2009 až 2013 včetně, uplatňovaná žalobkyní ve výši částka, je co do základu opodstatněna. O výši uplatněného nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zatímco žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka, zamítl (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši částka s odůvodněním, že jí vznikla škoda ve formě ušlého zisku a nákladů vynaložených na právní služby v důsledku nezákonných rozhodnutí soudu v řízeních vedených pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 6 a pod sp. zn. u Městského soudu v Praze. Tvrdila, že právnická osoba s.r.o., IČO, podala dne datum proti ní žalobu na určení vlastnického práva k nemovitým věcem (bytová jednotka číslo bytová jednotka číslo bytová jednotka číslo všechny umístěné v 2. NP budovy adresa, postavené na pozemku parc. číslo katastrální území Břevnov, obec Praha. Dále k určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 1/7 u nebytových prostor číslo dále k určení vlastnického práva k nebytovému prostoru číslo vše ve shodné budově postavené na shodném pozemku). Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -28, určil vlastnictví žalující společnosti k předmětným nemovitostem, poté Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, č. j. -67, rozsudek rozhodnutí zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu, který následně rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -214, žalobu zamítl. Odvolací soud rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -245, změnil uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil vlastníkem předmětných nemovitostí právnická osoba s.r.o., která po zapsání vlastnického práva do katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem uzavřela nájemní smlouvy. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, č. j. -292, rozsudek odvolacího soudu pro nezákonnost zrušil. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -309, opět určil vlastníkem předmětných nemovitostí právnická osoba s.r.o. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -341, zrušil rozsudek odvolacího soudu pro nezákonnost a odvolací soud v pořadí třetím rozsudkem rozhodl tak, že žalobu právnická osoba s.r.o. zamítl; rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Žalobkyni tak vznikla škoda, neboť po dobu od rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla určena vlastníkem předmětných nemovitostí právnická osoba s.r.o., nemohla s nemovitostmi nakládat do právní moci zamítnutí žaloby (tedy je pronajímat). Žalobkyně byla nucena podat žalobu na vrácení kupní ceny za předmětné nemovitosti, čímž společně s řízením na určení vlastnictví jí vznikla škoda v podobě nákladů na právní zastoupení ve výši částka. Uvedené nároky na náhradu škody žalobkyně uplatnila u žalované podle Žalovaná požadované nároky neuznala s tím, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, neboť není příčinná souvislost mezi vznikem škody a zrušovacími rozhodnutími Městského soudu v Praze, která nebyla nezákonná, byť byla zrušena dovolacím soudem. K nároku na náhradu nákladů řízení namítala, že v řízení sp. zn o nich bylo v plném rozsahu rozhodnuto v konečném rozsudku a u nákladů vzniklých v řízení vedeném pod sp. zn. chybí příčinná souvislost mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí. Nárok na ušlé nájemné měla žalobkyně uplatnit vůči právnická osoba s.r.o., přičemž řízení o náhradě ušlého zisku mohlo být zahájeno a přerušeno do doby rozhodnutí o vlastnictví k předmětným nemovitostem. V replice žalobkyně uvedla, že bylo neúčelné podávat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení (z důvodu ušlého zisku) proti právnická osoba s.r.o., a to jednak vzhledem k finanční situaci této společnosti, ale také proto, že značná část nároků žalobkyně vůči této společnosti je promlčena. Vyjádřila také názor, že nárok na vydání bezdůvodného obohaceni je nárokem subsidiárním vůči nároku na náhradu škody, proto žalobkyně požaduje náhradu ušlého zisku i úhradu nákladů protistrany v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ve výši částka, úhradu svých nákladů vynaložených nákladů na právní zastoupení v označeném řízení ve výši částka, konečně také úhradu vynaložených nákladů na právní zastoupení v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (resp. u odvolacího soudu pod sp. zn. ) ve výši částka a náhradu hotových výdajů v tomto řízení ve výši částka. Celková požadovaná náhrada nákladů za všechna řízení představuje tedy částku ve výši částka. Po částečném zpětvzetí žaloby (se souhlasem soudu) zůstal předmětem řízení nárok na náhradu ušlého zisku/nájemného) ve výši částka a nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem ve výši částka (celkem částka).

3. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. i spisu Městského soudu v Praze podle sp. zn. , z nich zjistil celý průběh a výsledek posuzovaného řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem i průběh a výsledek řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve formě kupní ceny za předmětné nemovitosti. Zjištěné skutečnosti podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (zjištění soudu prvního stupně jsou mezi účastníky nesporná); odvolací soud na tam uvedená skutková zjištění odkazuje a na tomto místě již jen stručně shrnuje. Dne datum podala žalobkyně žalobu proti právnická osoba s.r.o. na zaplacení částka z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo právnická osoba s.r.o. rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -28, tím, že bylo rozhodnuto o určení vlastnického práva právnická osoba s.r.o. k předmětným nemovitostem z důvodu neplatnosti kupních smluv, na základě kterých původně došlo k převodu vlastnického práva na žalobkyni. Dne datum žalobkyně vzala svou žalobu zpět a usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. -516, bylo řízení zastaveno a žalobkyni uložena povinnost zaplatit právnická osoba s.r.o. částku částka na náhradě nákladů řízení. Žalobkyně dále zaplatila svému zástupci náhradu nákladů řízení za úkony, které pro ni v řízení vykonal. Žalobkyně byla vlastníkem předmětných nemovitostí do dne datum, kdy byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) č. j. -245, kterým soud určil vlastníkem předmětných nemovitostí právnická osoba s.r.o. Žalobkyni tak bylo od datum znemožněno disponovat s předmětnými nemovitostmi, přičemž závadný stav byl napraven konečným rozhodnutím odvolacího soudu ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum právnická osoba je od listopadu roku 2014 nemajetná, neboť exekutor zahájil exekuční řízení dne datum a do dne datum v exekuci ničeho nevymohl. Skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a podle , a 26 a 31 odst. 1 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dovodil, že vznik škody a příčinnou souvislost ve vztahu k ušlému zisku vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně nemohla v daném období s nemovitostmi nakládat v důsledku nezákonných rozhodnutí. K otázce, zda náhradu škody je nejdříve nutno požadovat po právnická osoba s.r.o. (jako škůdce) uvedl, že neukládá žalobkyni, aby uplatnila svůj nárok nejprve vůči třetímu subjektu a při konkurenci nároků na vrácení bezdůvodného obohacení a nároku na náhradu škody soudní praxe zásadně vychází ze subsidiarity uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení; žalobkyně tedy neměla povinnost požadovat po právnická osoba s.r.o. bezdůvodné obohacení, neboť to nevyplývá ze speciální úpravy a současně je nárok zásadně subsidiární k nároku na náhradu škody, popřípadě může mít povahu konkurenční, tedy nezbavuje žalobkyni práva požadovat náhradu škody. Konstatoval, že přihlédl také ke skutečnosti, že právnická osoba s.r.o. je nemajetná. Ohledně tohoto nároku soud prvního stupně považoval za účelné vydat ve věci pouze mezitímní rozsudek, neboť se zjišťováním výše ušlého zisku bude spojeno časově náročné a nákladné dokazování a je tedy vhodné nejprve rozhodnout o oprávněnosti základu nároku. Ohledně nároků na náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem v řízení vedeném pod sp. zn. soud prvního stupně konstatoval, že toto řízení žalobkyně zahájila v důsledku rozhodnutí prvoinstančního soudu ze dne datum ve věci vedené pod sp. zn. a vzala zpět žalobu z důvodu zrušení nezákonného rozhodnutí, proto žalobkyní nárokovaná škoda vyjadřující zaplacenou náhradu nákladů právnická osoba s.r.o. ve výši částka a nárok na náhradu nákladů řízení vynaložený za právní služby svého zástupce lze považovat za skutečnou škodu, která vznikla tak, že náklady by nemusely být vynaloženy, pokud by nedošlo k nezákonnému rozhodnutí. Na uvedené řízení vedené pod sp. zn. se nevztahuje ustanovení , které upravuje náhradu nákladů vzniklých v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Účtovanou hodinovou sazbu částka považoval soud prvního stupně za přiměřenou, rovněž i vykonané úkony právní služby za účelně vynaložené k bránění práva. Přiznal proto žalobkyni náhradu těchto nákladů ve výši částka. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že závadný stav byl ukončen rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. –341 ze dne 26. 11. 2013, které nabylo právní moci dne datum, proto vzniklá škoda spočívající v ušlém zisku za rok 2014 ve výši částka nemusela žalobkyni vzniknout, jestliže se žalobkyně mohla v souladu s  , o katastru nemovitostí, na základě pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu, dožadovat obnovy předchozího zápisu vlastnického práva. Zbývající nárok žalobkyně zamítl, přičemž se plně ztotožnil s argumentací žalované, že v řízení vedeném pod sp. zn. se žalobkyně náhrady nákladů domohla (byly jí soudem přiznány v plném rozsahu za řízení před prvním a druhým stupněm i v dovolacích řízeních). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního nerozhodoval, a to s odkazem na ustanovení

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém nesouhlasila s tím, že ušlé nájemné za dobu, kdy žalobkyně nemohla předmětné nemovitosti užívat, je povinen platit stát, neboť vlastníkem předmětných nemovitostí byla na základě soudního rozhodnutí po vymezenou dobu určena právnická osoba s.r.o.; právě po této společnosti žalobkyně ušlé nájemné mohla a také měla požadovat, pokud tak neučinila a nechala uplynout promlčecí dobu, je takový nedostatek jen na její straně a za takový následek nemůže nést odpovědnost stát, a to ani tehdy, došel-li soud k závěru, že společnost je nemajetná. Jak žalobkyně sama tvrdí, škoda začala vznikat již od vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, kterým bylo poprvé pravomocně rozhodnuto, že vlastníkem nemovitostí právnická osoba s.r.o., od tehdy mohla žalobkyně proti této společnosti podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a podchytit si promlčecí lhůtu. příjmení způsobem žalobkyně postupovala při uplatňování vrácení kupní ceny za nemovitosti, které předtím koupila právě od jmenované společnostmi, když u Městského soudu v Praze podala pod sp. zn. před uplynutím promlčecí lhůty proti této společnosti žalobu na vrácení kupní ceny, přičemž navrhla přerušení řízení do skončení řízení o určení vlastnictví. Zákon číslo Sb. sice neukládá povinnost žalobkyni, aby svůj nárok uplatňovala nejprve vůči třetí osobě, avšak zcela opomněl konstantní judikaturu, která staví stát do pozice tzv. posledního dlužníka, což znamená, že odpovědnost státu nastupuje až tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti státu za škodu, tedy odpovědnostní titul, existující škoda a příčinná souvislost mezi těmito dvěma kategoriemi. Úvaha soudu o subsidiaritě nároku na bezdůvodné obohacení, lze-li se domáhat náhrady škody po primárním dlužníku, v podstatě dává žalobkyni na výběr, zda se bude svého nároku domáhat proti svému primárnímu opravdovému dlužníkovi, nebo zda si vybere stát. Takový závěr nelze akceptovat. Soud prvního stupně nerespektoval konstantní judikaturu k  , která v rámci náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech předchozího řízení umožňuje přiznat jen účelně vynaložené náklady, což znamená jedině náklady ve výši podle advokátního tarifu, samozřejmě za zákonných předpokladů takové náhrady podle citovaného zákona. Žalobkyně mohla požadovat v takové výši pouze náklady v posuzovaném řízení o určení vlastnictví, tedy náklady, které vynaložila v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. . Vzhledem k tomu, že soud v tomto řízení v konečném rozsudku rozhodl o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, nelze s ohledem na úpravu zákona o náhradě nákladů v rámci náhrady škody uvažovat. Podobně i v navazující řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. bylo o nákladech řízení rozhodnuto v konečné rozhodnutí o věci samé. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žaloba se zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně se ve svém vyjádření zcela ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně. Zdůraznila, že se nemohla obrátit na právnická osoba s nárokem na plnění, neboť taková žaloba by byla zcela jistě zamítnuta jako předčasná, nehledě na to, že žalobkyně nemohla žalovat právnická osoba (o vydání bezdůvodného obohacení) v době, kdy byla tato společnost zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí. Kromě toho nebylo možno žalovat právnická osoba z důvodu tristní finanční situace této společnosti a značná část nároku by již byla promlčena. Žalobkyně také zdůraznila, že částka na úhradě nákladů řízení je skutečnou škodo, která vznikla v důsledku nezákonných rozhodnutí státu, resp. Městského soudu v Praze. Skutečná škoda může dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , spočívat v nákladech, které by při pravidelném běhu událostí (tj. pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání, resp. k nesprávnému úřednímu postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí) být vynaloženy nemusely. Je tedy zřejmé, že náklady na právní zastoupení žalobkyně ve sporu vedeném u Městského soudu v Praze o vrácení kupní ceny nemovitostí pod sp. zn. , jsou přesně těmi náklady, které by žalobkyně vynaložit vůbec nemusela. Argumentaci žalované by bylo možno přisvědčit v případě, že by žalobkyně hradila svému právnímu zástupci náklady na zastoupení podle advokátního tarifu; tak tomu ovšem nebylo, přičemž žalobkyně prokázala, že náklady hrazené jejímu právnímu zástupci mu byly žalobkyní skutečně všechny zaplaceny. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení a a (dále jen ), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Soud prvního stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci a skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje a z nich také při přezkoumávání rozsudku vyšel. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, jaká ustanovení právní předpisů aplikoval, avšak jeho právní posouzení projednávané věci není správné.

8. V projednávané věci žalobkyně uplatnila v souladu se , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku a nákladů vynaložených na právní služby v důsledku nezákonných rozhodnutí soudu v řízeních vedených pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 6 a pod sp. zn. u Městského soudu v Praze a pod sp. zn. , rovněž u Městského soudu v Praze.

9. V případě ušlého zisku lze poukázat na to, že neukládá žalobkyni, aby uplatnila svůj nárok nejprve vůči třetímu subjektu. Při konkurenci nároků na vrácení bezdůvodného obohacení a nároku na náhradu škody soudní praxe zásadní vychází ze subsidiarity uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že„ Je-li jedním z předpokladu úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (osoba, jíž vznikla majetková újma) volbu nemá; musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ). příjmení předmětných nemovitostí byla na základě soudního rozhodnutí po vymezenou dobu určena právnická osoba s.r.o. a právě po této společnosti žalobkyně ušlé nájemné mohla a měla požadovat. Lze tak přisvědčit žalované, že pokud tak žalobkyně neučinila a nechala uplynout promlčecí dobu, je takový nedostatek jen na její straně a za takový následek nemůže nést odpovědnost stát, a to ani tehdy, došel-li soud prvního stupně k závěru, že právnická osoba s.r.o. je nemajetná. Nelze přehlédnout, že žalobkyně reálně postupovala při uplatňování vrácení kupní ceny za nemovitosti, které předtím koupila od jmenované společnosti tak, že u Městského soudu v Praze podala pod sp. zn. před uplynutím promlčecí lhůty proti této společnosti žalobu na vrácení kupní ceny, přičemž navrhla přerušení řízení do skončení řízení o určení vlastnictví. Nabízí se logicky otázka, proč tak nepostupovala i ohledně ucházejících příjmů z pronájmu. Z uvedeného řízení závěr o tom, že jmenovaná společnost je nemajetná, se nepodává (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ).

10. V případě náhrady nákladů řízení ustanovení stanoví, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odstavec 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odstavec 2). Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskreci nepřiznal (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

11. V posuzovaném řízení vedeném pod sp. zn. soud prvního stupně správně uzavřel, že náklady, jež žalobkyni vznikly, nelze požadovat po státu podle , neboť o nich bylo rozhodnuto. Jestliže totiž došlo k přiznání náhrady nákladů v původním řízení, nevznikla (resp. netrvá) poškozenému v jejich rozsahu žádná škoda, za kterou by stát odpovídal, a není proto třeba se obávat, že by poškozený mohl žádat přiznání stejné náhrady podruhé v řízení proti státu, jak uvádí důvodová zpráva.

12. Řízení pod sp. zn. žalobkyně zahájila u Městského soudu v Praze v důsledku rozhodnutí prvoinstančního soudu ze dne datum ve věci vedené pod sp. zn. o určení vlastnictví, přičemž toto řízení bylo zastaveno, neboť žalobkyně vzala svoji žalobu zpět. Z toho je zřejmé, že není dána ani příčinná souvislost mezi žalobkyní vynaloženými náklady právního zastoupení v řízení o podání žaloby na vrácení kupní ceny a vydání rozhodnutí v původním řízení o určení vlastnictví (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že projednávaná věc o nároku na zaplacení škody představované nemožností užívat předmětné nemovitosti za roky rok až rok včetně, uplatňovaná žalobkyní ve výši částka, je co do základu opodstatněna (a o výši uplatněného nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem), změnil podle odst. 1 písm. a) tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá a v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) ho změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá.

14. O nákladech odvolacího řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ustanovení ve spojení s ustanovením Žalovaná byla ve sporu úspěšná, proto jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, jež činí paušální náhrada za 1 úkon po částka (vyjádření k žalobě, vyjádření k doplnění žaloby, účast při jednáních soudu ve dnech datum, datum, datum, podání odvolání, podání žaloby pro zmatečnost a účast při jednání ve dnech datum, datum a datum, kdy byl vyhlášen rozsudek, a 5 příprav na jednání) podle (ve spojení s čl. II. bod 1. a podle vyhl. č. ), tj. celkem částka (15x 300).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti za podmínek rozhodne dovolací soud.