Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 393/2021-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 39 250 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 050 Kč od 24.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 25 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od 2.7.2018 do 23.7.2021, s úrokem z prolení ve výši 9 % ročně z částky 15 950 Kč od 24.7.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 14 050 Kč od 24.7.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 050 Kč od 24.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 25 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od 2.7.2018 do 23.7.2021, s úrokem z prolení ve výši 9 % ročně z částky 15 950 Kč od 24.7.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 14 050 Kč od 24.7.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30.6.2021, doplněnou podáním ze dne 21.12.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 39 250 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO. Žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne 1.3.2017 se společností právnická osoba, IČO (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo, podle které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 55 200 Kč, a to v 16 splátkách. Žalovaná svůj závazek neslnila řádně a včas, ocitla se v prodlení. Žalovaná částka 39 250 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 30 000 Kč, neuhrazeným úrokem z úvěru ve výši 2 647,50 Kč, neuhrazeným poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 0 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 085 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 517,50 Kč. Předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 7.2.2022 náhradně). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1.3.2017 plyne, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba anonymizováno, obec jako dělník na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 9 285 Kč. Je vdaná, bydlí v nájmu, má standardní vybavení domácnosti. Její měsíční výdaje činily náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. V kolonce zkontrolovaných dokumentů je zaškrtnut občanský průkaz. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
6. Z Čestného prohlášení ze dne 1.3.2017 plyne, že žalovaná sama četně prohlásila, že přispívá své matce jméno příjmení na domácnost částkou 3 000 Kč. Česné prohlášení je opatřeno vlastnoručním podpisem žalované.
7. Z občanského průkazu žalované plynou osobní údaje o žalované.
8. Z výplatní pásky žalované plyne, že za měsíc prosinec 2016 jí byla vyplacena mzda ve výši 9 219 Kč, tj. čistý příjem ve výši 17 698 Kč po odečtení exekuční srážky ve výši 8 429 Kč. Z výplatní pásky žalované plyne, že za měsíc leden 2017 jí byla vyplacena mzda ve výši 9 351 Kč, tj. čistý příjem ve výši 17 282 Kč po odečtení exekuční srážky ve výši 8 049 Kč.
9. Z Dodatku pracovní smlouvy ze dne 6.12.2016 plyne, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalovanou a jejím zaměstnavatelem právnická osoba, anonymizováno, se prodlužuje na dobu neurčitou.
10. Ze Smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne 1.3.2017 plyne, že předchůdkyně žalobkyně při podpisu smlouvy poskytla žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední 16. měsíční splátky (čl. I. odst. 1). Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 21% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (čl. II. odst. 1). Dále se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poplatek za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, poplatek za hotovostní výběr ve výši 10 200 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit částku 55 200 Kč v pravidelných 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč Smlouva o úvěru je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
11. Z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru ze dne 1.3.2017 plyne, u předmětné výše poskytnuté jistiny 30 000 Kč činí výše měsíční splátky 3 450 Kč.
12. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, úprava nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.
13. Z Credit scoringu ze dne 1.3.2017 plyne, že žalované bylo možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíčním splátky 4 785 Kč. Z finanční analýzy ze dne 1.3.2017 plyne, že výše měsíčního příjmu žalované činila 9 285 Kč, výše měsíčních výdajů činila 3 500 Kč, rezerva na neočekávané výdaje částku 1 000 Kč a měsíční volné finanční zdroje činily 4 785 Kč. Dále bylo zjištěno, že v domácnosti byla jedna výdělečně činná osoba a minimální výdaj pro jednotlivce činil částku 3 500 Kč.
14. Z výpisu plateb plyne, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 15 950 Kč.
15. Z výpisu z obchodního rejstříku předchůdkyně žalobkyně ze dne 2.3.2022 plyne, že ke dni 28.9.2018 byla část závodu žalobkyně převedena na společnost právnická osoba, obec, IČO.
16. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 .2021 včetně Přílohy (položky č. 1980) plyne, že společnost právnická osoba, IČO, postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.2.2020 plyne, že společnost právnická osoba, oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 12.2.2020, jak plyne z Potvrzení o expedici obyčejných zásilek.
17. Z předžalobní výzvy ze dne 26.2.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.2.2020, jak plyne z podacího lístku.
18. Skutkový závěr: V roce 2017 předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 21 % ročně a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 15 950 Kč. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu žalobkyně převedena na společnost právnická osoba, obec, IČO Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 postoupila společnost právnická osoba, předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Výzvou ze dne 26.2.2020, předanou k poštovní přepravě dne 26.2.2020, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
25. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
26. Soud má v daném případě za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě převodu části závodu předchůdkyně žalobkyně na společnost právnická osoba, IČO, v roce 2018 a na základě následné smlouvy o postoupení pohledávek z roku 2019 (§ 1879 ObčZ). Dále má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 1.3.2017 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč za sjednaný úrok 21 % ročně a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč.
27. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
28. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalovaná sama v Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 1.3.2017 uvedla, že je vdaná (podloženo občanským průkazem), bydlí v nájmu, je zaměstnána u právnická osoba s.r.o., obec, jako dělník na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši 9 285 Kč čistého. Tento deklarovaný příjem žalovaná podložila jednak Dodatkem pracovní smlouvy ze dne 6.12.2016, prokazující její pracovní poměr u deklarovaného zaměstnavatele na dobu neurčitou a dále jej podložila výplatními páskami za období prosince 2016 a ledna 2017, jež prokazují průměrnou vyplacenou mzdu 9 285 Kč. Zároveň má soud z výplatních pásek za prokázané, že zaměstnavatel prováděl u žalované srážky ze mzdy ve výši 8 049 Kč 8 429 Kč měsíčně. Jako výdaje žalovaná označila v Žádosti náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, jež podložila svým Čestným prohlášením ze dne 1.3.2017, v němž prohlásila, že částkou 3 000 Kč přispívá své matce na domácnost. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě její předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z kritérií, jimiž byly maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, žalovanou uvedené příjmy a výdaje, lustrace ISIR, Centrální evidence exekucí a databáze inkasních agentur.
29. Soud tak má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ověřila z Dodatku pracovní smlouvy a z výplatních pásek zaměstnání a dosahovaný příjem žalované ze závislé činnosti. Žalobkyně však, i přes výzvu soudu ze dne 25.1.2022, v řízení netvrdila a nedoložila z jaké jiné konkrétní listin y předložené žalovanou, popř. jinak žalobkyní zajištěnou, ověřila žalovanou deklarované výdaje. To znamená, zda a jak ověřovala uspokojování její bytové potřeby, výši nákladů na bydlení, apod. Čestné prohlášení ze dne 1.3.2017 vystavené samotnou žalovanou je v rozporu s údaji poskytnutými žalovanou v Žádosti o úvěr ze dne 1.3.2017, neboť byť žalovaná čestně prohlásila, že své matce na domácnosti přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně, z Žádosti plyne, že bydlí v nájmu a nikoli u rodičů. Čestné prohlášení žalované ze dne 1.3.2017 je tak soudem považováno za listin u samo o sobě, např. bez doložené nájemní smlouvy nebo potvrzení matky žalované o společném bydlení, nedostačující. Zároveň je třeba zmínit, že v Žádosti o poskytnutí úvěru ve výdajové části nejsou vyznačené další splátky úvěrů, a to i přesto, že z výplatních pásek za 12/ 2016 a 1/ 2017 plyne, že žalované byly zaměstnavatelem prováděny exekuční srážky ze mzdy ve výši přesahující 8 000 Kč, přičemž v žalobě žalobkyně jako jedno z kritérií pro poskytnutí úvěru uvedla i nezahájené exekuční řízení. Zároveň ze Žádosti o úvěr ze dne 1.3.2017 neplyne, že by žalovanou deklarované poměry byly ověřovány konkrétními listinami, kromě občanského průkazu žalované. Takový záznam Žádost o úvěr neobsahuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes výzvu soudu ze dne 25.1.2022 neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že její předchůdkyně řádně ověřovala poměry žalované, zejména její výdaje, dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně poměry žalované neprověřila.
30. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (což předchůdkyně žalobkyně splnila), nájemní smlouvou nebo jiným dokladem o uspokojování bytové potřeby, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích žalované, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do různých interních a externích databází, jak specifikováno výše. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani nepředložila důkaz o tom, že do registrů před uzavřením smlouvy skutečně nahlížela. Z předložených důkazů je rovněž zřejmé, že Žádost o úvěr ze dne 1.3.2017 byla následně ten samý den vyhodnocována v podobě Credit scoringu a Finanční analýzy zaměstnancem předchůdkyně žalobkyně, jenž měl zajistit řádné zjištění výdajových poměrů žalované, včetně jejich ověření.
31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet.
32. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne 1.3.2017, z níž má soud za prokázané, že žalované byla úvěrová částka vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy; což žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 30 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 15 950 Kč, jak plyne z výpisu plateb žalované.
34. Proto soud uložil žalované ve výroku i. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 14 050 Kč (výpočet: vyplacená částka 30 000 Kč po odečtení vrácené částky 15 950 Kč). Co do částky 25 200 Kč pak soud žalobu pro její nedůvodnost, zamítl (výrok II. rozsudku).
35. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 26.2.2020 (předanou k poštovní přepravě téhož dne), avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 22.7.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 23.7.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 24.7.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší, a to 9 % ročně, a zároveň od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 050 Kč od 24.7.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbývajícího úroku z prodlení soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).
36. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 14 050 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 25 200 Kč. Proto by ve věci úspěšnější žalované náležela poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
38. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 21.12.2021, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
39. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.