Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 151/2016-275

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Dany Slavíkové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 19 820 492,19 Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. září 2021 č. j. -263

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 19 820 492,19 Kč s příslušenstvím, výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 4 500 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. mu uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 soudní poplatek za žalobu ve výši 991 025 Kč, rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Ve vztahu k uplatněnému nároku soud I. stupně uzavřel, že žalobce neoznačil žádné nezákonné rozhodnutí ani žádný nesprávný úřední postup, který by byl způsobilý vést k vzniku jím tvrzené škody. V odůvodnění rozhodnutí (ve vztahu k uložené poplatkové povinnosti) soud I. stupně konstatoval, že předmětem řízení nebyl nárok na náhradu škody proti státu, ale bezdůvodné obohacení, a toto řízení je proto zpoplatněno dle , o soudních poplatcích (dále jen„ zákon“). Ačkoli soudní poplatek zaplacen nebyl, soud řízení nezastavil, neboť již začal jednat ve věci samé (, písm. a/ zákona). Proto bylo třeba uložit žalobci povinnost k zaplacení soudního poplatku rozhodnutím, jímž je řízení skončeno ( zákona), kterým je napadený rozsudek. Výše soudního poplatku byla stanovena podle přílohy Sazebníku soudních poplatků položka 1 bod 1, písm. b) z částky 19 820 500 Kč stanovené z žalované jistiny zaokrouhlením podle zákona Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena v trvání 3 dnů dle zákona.

3. Proti tomuto rozsudku do výroku III. o povinnosti zaplatit soudní poplatek podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že předmětem řízení je nárok na náhradu škody uplatněný na základě , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Usnesením soudu I. stupně ze dne 12. 8. 2020 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 4 100 Kč, následně usnesením soudu I. stupně ze dne 6. 11. 2020 bylo rozhodnuto o zrušení citovaného usnesení. Žaloba byla podána dne 12. 4. 2013, před účinností novely zákona o soudních poplatcích , kterým byla stanovena poplatková povinnost za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, tedy v době, kdy poplatková povinnost v řízení s daným předmětem neexistovala. Skutečnost, že se jedná o daný předmět řízení, žalobce deklaroval od jeho počátku. Po citaci bodu 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce namítal, že se soud I. stupně ve svém právním závěru odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. . Závěr soudu I. stupně, že KSČ a SODM jsou odlišné subjektu od státu a stát za jejich postup neodpovídá, rovněž odporuje ústavnímu –ě ČSSR, konkrétně článku 4y.

4. Nezákonné rozhodnutí, kterým měla být dána odpovědnost státu za škody, je rozhodnutí, kterým byl žalobce v roce 1970 zrušen, respektive byla nezákonně a neplatně ukončena jeho činnost. Neoprávněné vymazání žalobce z rejstříku společenských organizací a tím znemožnění jeho další činnosti a umožnění neoprávněného převzetí a následného užívání jeho majetku ze strany SSM, poté státu, je nesprávný úřední postup, v rozporu se sdružovacím a shromažďovacím právem. Žalobce zdůraznil, že stejný soudce žalobce zprostil povinnosti zaplatit soudní poplatek a tentýž soudce rozhodl opačně výrokem III. napadeného rozsudku, ačkoliv byl svým předchozím rozhodnutím vázán. Žalobce uvedl v omyl a vystavil jej do situace ujištění o neplacení soudního poplatku. Žalobce by se nesoudil za extrémně vysoký soudní poplatek, pokud by sám soudce usnesení o poplatkové povinnosti podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nezrušil a nenapsal, že za podaný návrh poplatková povinnost neexistuje. Na podporu své argumentace odvolatel poukázal na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. (povinností soudů v občanském soudním řízení je postupovat předvídatelně a dbát na to, aby nedocházelo k porušení práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení; soud, jenž, rozhoduje postupem podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, musí ve výroku (nového) rozhodnutí výslovně uvést, zda původní rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti ruší, či zda je mění (a jakým způsobem), a dále na nález Ústavního soudu sp. zn. .

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud podle ust. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním, aniž za tím účelem nařizoval jednání (, písm. c/ ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Předně je třeba uvést, že napadeným usnesením soud I. nerozhodoval podle § 12 odst. 1 zákona a odkaz odvolatele na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. případný není. Odvolací soud proto považuje za podstatný pro posouzení správnosti napadeného usnesení závěr, zda žalobcem tvrzené právní jednání státu představuje nesprávný úřední postup při výkonu státní moci či zda je nárok uplatňován na základě tvrzení o existenci nezákonného rozhodnutí.

8. Žalobce v řízení uplatňuje nárok na náhradu škody s tvrzením, že nepřetržitě existuje od svého založení v roce 1968, pouze mu bylo znemožněno rozvíjet svou činnost od roku 1970 do listopadu 1989 v důsledku politického tlaku za stavu, kdy nelze hovořit o demokratickém zřízení ( , o době nesvobody). Úkony, jimiž byl žalobce zbaven svého majetku, jsou nezákonné a neplatné, neboť k nim došlo na základě usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa („ ÚV KSČ“) o vytvoření jednotné organizace dětí a mládeže pod názvem Socialistický svaz mládeže („ SSM“). Žalovaná dále nesprávně aplikovala ústavní , o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky („ zákon o navrácení majetku SSM lidu ČSFR“), když na základě něj převzala majetek žalobce. Žalobce se proto domáhá náhrady této částky na státu jakožto škody způsobené ke dni 16. 10. 1970 (datum nezákonného ukončení činnosti žalobce) uvedeným nesprávným úředním postupem, resp. nezákonným rozhodnutím.

9. Namítaným jednáním státu se v obdobné věci žalobkyně zabýval Nejvyšší soud České republiky, přičemž v rámci v rozsudku ze dne 15. prosince 2016, sp. zn. vyšel ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, podle kterých„ byl žalobce jako občanské sdružení registrován Ministerstvem vnitra dne 7. 11. 1968. Od roku 1970 do roku 1989 bylo žalobci znemožněno vykonávat jeho činnost a jeho majetek byl převeden na SSM. Po roce 1989 se žalobce opakovaně domáhal vrácení majetku (k němuž patří také předmětné nemovitosti), k tomu ale nedošlo, neboť byl přijat ústavní , podle nějž přešel majetek SSM (včetně předmětných nemovitostí) s účinností od 1. 1. 1991 do vlastnictví státu. Následně byl zřízen Fond dětí a mládeže, který majetek spravoval, a který bezúplatně převedl předmětné nemovitosti na občanské sdružení Pionýr. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2003, č. j. číslo jednací, bylo určeno, že žalobce nikdy nezanikl a jako občanské sdružení existuje od roku 1968, což bylo následně potvrzeno dne 29. 4. 2003 Ministerstvem vnitra. Ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí bylo dne 10. 11. 2004 zahájeno soudní řízení, které bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2007, č. j. číslo jednací, na jehož základě byly předmětné nemovitosti předány dne 3. 1. 2008 žalobci, které však bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. číslo jednací, zrušeno a řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem bylo ukončeno až rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2011, č. j. číslo jednací, jímž bylo znovu určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí.“

10. Dovolací soud posuzoval, zda„ namítané jednání státu lze podřadit pod výkon veřejné moci, při němž stát vystupuje ve vrchnostenské pozici. (veřejnou mocí je nutno rozumět takovou moc, jež přímo či zprostředkovaně rozhoduje autoritativně o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci a na jejichž vůli obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2011 sp. zn. )“. Uzavřel, že„ stát byl při převzetí majetku SSM podle nabyvatelem vlastnického práva (účastníkem soukromoprávních vztahů). Tento závěr vyplývá z toho, že stát neukládal autoritativním rozhodnutím povinnému subjektu povinnost vydat určitý majetek (tato povinnost mu vyplývala přímo ze ), nýbrž pouze z pozice účastníka soukromoprávních vztahů vyzval s odkazem na adresovaným právním jednáním povinný subjekt k předání určitého majetku.“ Citovaný závěr potvrdil Nejvyššího soudu České republiky rovněž ve svém usnesení sp. zn. ze dne 30. 4. 2020.

11. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobcem tvrzené jednání státu nenaplňuje zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu podle

12. Pokud odvolatel namítá kolizi odvoláním napadeného výroku rozsudku soudu I. stupně s předchozím jeho postupem v otázce vyměření soudního poplatku (s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. ), je z obsahu spisu zjevné, že v době podání žaloby nebyl žalobce dbalý a nevyužil svého práva požádat o osvobození od soudních poplatků za situace, kdy mu muselo být z jiných vedených sporů zřejmé, že otázka zpoplatnění daného řízení jednoznačně vyřešena není.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III. dle jako věcně správný potvrdil.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. ve spojení s  , když žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání jen za podmínek uvedených v  do 2 měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.