Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 306/2021-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

omezený ve svéprávnosti

zastoupený opatrovnicí, obcí obec, IČO

sídlem adresa žalovaného

o zaplacení částky 8 066,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 510 Kč za dobu od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 4 556,92 Kč,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 311,25 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 4 219,44 Kč,

-) úroku 29 % ročně z částky 4 779,13 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 4 779,13 Kč od 19. 12. 2020 do 9. 2. 2021 ve výši 8,05 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 1 269,13 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 %.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 155 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 510 Kč za dobu od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 4 556,92 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 311,25 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 219,44 Kč, -) úroku 29 % ročně z částky 4 779,13 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 4 779,13 Kč od 19. 12. 2020 do 9. 2. 2021 ve výši 8,05 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 269,13 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 155 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácené zápůjčky včetně poplatků a příslušenství, kterou žalovanému poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), dne 6. 2. 2017 na základě smlouvy číslo ve výši 6 000 Kč. Původní věřitelka měla před poskytnutím půjčky posoudit úvěruschopnost žalovaného způsobem, zachyceným v Kartě zákazníka.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ “ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Soudu je z úřední činnosti známo, že rozsudkem ze dne 27. 10. 2017, č. j. -90, omezil svéprávnost žalovaného. Toto omezení později prodloužil. Dne 6. 2. 2017 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě mu poskytla částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit ve 45 týdenních splátkách. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké má žalovaný dluhy. Dále nezkoumala okolnost, zda žalovaný se svými rodiči, u nichž měl bydlet, také sdílí společnou domácnost (tedy zda společně finančně hospodaří) a jaké jsou sociální poměry rodičů žalovaného. Nijak také nespecifikovala ani neověřila celkem tři položky příjmů, které žalovaný v žádosti zmínil a nezkoumala, nakolik jsou jednotlivé příjmy stabilní v čase. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalovaného. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 490 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 25. 1. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ číslo ve spojení s § , 1887, 2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě zápůjčky ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozím odstavci. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí zápůjčku poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčka neměla být poskytnuta, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 6 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ číslo ve spojení s § , 1887 o. z.). Žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávky již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 25. 1. 2021, přičemž třetí pracovní den 28. 1. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 8. 2. 2021 (neboť 7. 2. 2021 byla neděle – viz o. z.), odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 9. 2. 2021 a že od 10. 2. 2021 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla 6 000 Kč, žalovaný vrátil 2 490 Kč, takže rozdíl ve výši 3 510 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán ( ). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Na případ nemělo žádný vliv omezení svéprávnosti žalovaného, poněvadž k němu došlo pouze s účinky do budoucna až po uzavření smlouvy, která byla stejně neplatná. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

5. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

6. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 600 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 400 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (), jehož poplatnicí je žalobkyně () a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

7. Výrok IV. odpovídá ustanovení Žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku i s úrokem a úrokem z prodlení požadovala částku 15 736,79 Kč, soud jí přiznal celkem 3 810,36, tedy 24,20 %. To znamená, že v řízení byl převážně úspěšný žalovaný; jeho čistý procesní úspěch činil 51,60 %, pročež má právo na náhradu této části nákladů ( ). Ty tvoří paušální náhrada hotových výdajů za vyjádření opatrovnice ze dne 8. 2. 2022. Soud tyto náklady přiznal z úřední povinnosti (, ve spojení s , odst. 3 písm. a), vyhlášky MSp č. ve znění pozdějších předpisů). Lhůtu k zaplacení soud určil podle části věty před středníkem o. s. ., poněvadž s ohledem na zanedbatelnou výši nákladů a ekonomickým možnostem žalobkyně neshledal důvod k jiné lhůtě. A to přímo k rukám žalovaného, protože nebyl zastoupen advokátem ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalobkyně či žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.