Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 139/2021-27

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 48 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 100 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadavku na zaplacení částky 28 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 6. 2019 do 18. 9. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 900 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 100 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 483 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 100 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadavku na zaplacení částky 28 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 6. 2019 do 18. 9. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 900 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 100 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 483 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 1. 6. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 30 000 Kč na jistině, 6 099 Kč na úrocích, 4 794 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru a 7 407 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek, tj. celkem 48 300 Kč, a zákonných úroků z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne 31. 1. 2018, č. sml. anonymizováno rok číslo, na základě které původní věřitel (právnická osoba, IČO) poskytl žalovanému dne 31. 1. 2018 částku 30 000 Kč jakožto hotovostní spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 55 200 Kč, a to v 16 splátkách, poslední splatné dne 31. 5. 2019. Žalobce uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 o postoupení pohledávky, kterou uzavřel se společností právnická osoba, IČO, coby právní nástupcem původního věřitele.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu ani předvolání, po celou dobu řízení byl pasivní.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav,

4. Dne 31. 1. 2018 uzavřela právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, a žalovaný smlouvu o úvěru, č. sml. anonymizováno rok číslo. Podle této smlouvy žalovaný obdržel částku 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se vrátit věřiteli částku 55 200 Kč, která zahrnovala vedle jistiny částku 25 200 Kč jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl povinen splácet úvěr měsíční splátkou 3 450 Kč, splatnou do 31. dne od uzavření smlouvy. Každá další splátka byla splatná do posledního dne měsíce. Splátek bylo naplánováno 16 (důkaz: smlouva o úvěru číslo rok číslo ze dne 31. 1. 2018).

5. Žalovaný označil jako svou adresu pro doručování: adresa žalovaného (důkaz: smlouva o úvěru číslo rok číslo ze dne 31. 1. 2018).

6. Původní věřitel zkoumal úvěryschopnost žalovaného dle těchto kritérií: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, (v ) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur.

7. Z finanční analýzy žalovaného coby klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl výši příjmu 13 085 Kč, výši měsíčních výdajů 8 500 Kč, věřitel počítal s rezervou 1 000 Kč na nenadálé výdaje, tudíž zbytek 3 585 Kč představoval volné zdroje. Věřitel uzavřel, že žalovanému může poskytnout takový úvěr, kde měsíční splátka bude činit max. 3 585 Kč (důkaz: listina„ finanční analýza“ z 31. 1. 2018 provedená jistým panem příjmení).

8. Ve formuláři právního předchůdce žalobce z 31. 1. 2018 žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je stát. instituce, že anonymizována dvě slova, s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 12. 2019, s měsíčním příjmem 13 085 Kč, s výdaji na bydlení 11 500 Kč, se stravováním 5 000 Kč, s ostatními výdaji 500 Kč (důkaz Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru).

9. Žalovaný předložil právnímu předchůdci dvě dohody o pracovní činnosti uzavřené se územní celek. Jedna dohoda byla uzavřena na dobu od 13. 9. 2017 do 31. 12. 2019 a byla podepsána 12. 9. 2017, druhá byla uzavřena na dobu od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2019 Tyto dohody jsou špatně čitelné, byly předloženy žalobcem chaoticky, nelze spolehlivě ztotožnit, co konkrétně tvoří jakou konkrétní dohodu, nemluvě o špatné čitelnosti a místy i rozmazanosti kopie. Ale z těchto dohod lze dovodit, tak je, že žalovanému měl po jisté měsíce náležet nižší příjem než bylo v listopadu či prosinci 2017, kdy obdržel čistý příjem 13 085 Kč (srov. též text níže). Totiž za červenec 2018 až srpen 2018 a za červenec 2019 až srpen 2019 měla žalovanému náležet odměna ve výši 4 000 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z citované dohody o pracovní činnosti z 31. 10. 2017.

10. V listopadu 2017 a prosince 2017 žalovaný obdržel od města Brna čistou mzdu 13 085 Kč (důkaz výplatním lístkem za leden a prosinec 2017).

11. Ze scoringové karty k úvěru soud zjistil, že žalovaný dosáhl hodnocení 25 bodů, přičemž pro rozmezí hodnocení 25 a více bodů bylo možné dle interních pravidel věřitele poskytnout žalovanému úvěru až do výše 70 000 Kč. Bodové hodnocení žalovaného bylo velmi hraniční, když pro rozmezí o pouhý bod nižší, tj. 10 – 24 bodů, bylo stanoveno, že lze poskytnout úvěr max. 25 000 Kč (důkaz: scoringová karta z 31. 8. 2018 provedená jistým panem příjmení).

12. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřel původní věřitel a společnost právnická osoba, IČO. Na základě této smlouvy o prodeji části závodu nabyla právnická osoba anonymizována dvě slova divizi spotřebitelských úvěrů původního věřitele. Dále byly specifikovány pohledávky, které právnická osoba anonymizována dvě slova nabyla, speciálně v příloze číslo. Z této přílohy soud zjistil, že na straně 18 zahrnuje mj. pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, č. sml. anonymizováno rok číslo (důkaz: smlouva o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 a její příloha č. 2). Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stala společnost právnická osoba, IČO.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost právnická osoba, IČO, jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník, nabyvatel. Na základě této smlouvy nabyl žalobce pohledávku za žalovaným, když ta je výslovně uvedena v souboru převáděných pohledávek v příloze č. 1 jako položka 3 706. Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stal žalobce (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a dokument„ čitelná část přílohy“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému na jím uvedenou adresu oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020, v kterém byla postoupená pohledávka řádně označena (důkaz: dopis ze dne 6. 2. 2020 zaslaný právnická osoba anonymizována dvě slova).

14. Z dokumentu transakční historie vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 6 900 Kč (2 x 3 450 Kč ve dnech 1. 2. 2018 a 29. 3. 2018) a částku 3 000 Kč (dne 8. 3. 2021, viz tvrzení na č.l. 3 dole).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).

16. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru, ve spojení s  . V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

18. Podle , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.

19. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Žalobce doložil, že příjem žalovaného za 11/ 2017 a 12/ 2017 činil 2 x 13 085 Kč. Dále žalobce předložil dohodu o pracovní činnosti, z které vyplývalo pracovní zařazení žalovaného a trvání na dobu určitou 1. 11. 2017 – 31. 12. 2019. Žalobce dále předložil náhled na výpis z účtu (zřejmě pořízený ze smartphonu), z kterého vyplývá, že žalovaný zaplatil nájemné ve výši 11 500 Kč na měsíc únor 2018. Z těchto prostých součtů vyplynulo, že žalovanému na živobytí zůstávalo cca 1 500 Kč na živobytí (po odečtu nájmu) měsíčně; měsíční splátka totiž činila 3 450 Kč. Žalovaný sice tvrdil, že v domácnosti je další osoba s vlastním příjmem, která se rovněž podílí (rovným dílem) na nákladech na bydlení (důkaz Čestným prohlášením žalovaného s datem 31. 1. 2018), ale toto tvrzení nebylo ničím doloženo. Žalobce neprokázal ověření tvrzeného příjmu přítelkyně žalovaného. Věřitel rozumně nemohl počítat s tím, že žalovaný by byl schopen vyžít s částkou 1 500 Kč měsíčně a ještě splácet 3 450 Kč měsíčně úvěr. To platí tím spíše, když sice žalovaný doložil příjem z listopadu a prosince 2017 ve výši 13 085 Kč měsíčně, ale z dohody o pracovní činnosti se podával příjem podstatně nižší, poloviční pro období letních prázdnin (červenec až srpen včetně 2018, 2019). Proto argumentace toliko čistým příjmem (13 085 Kč) - garantovaným jen po určitou část roku - je poněkud zavádějící, když žalovaný měl povinnost měsíčních splátek ve stejné výši i v měsících, kdy měl garantován příjem jen poloviční.

20. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo formálně, bez všech náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku věřitele vůči žalovanému.

21. Věřiteli tak vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu o. z. a násl., resp. podle , o spotřebitelském úvěru.

22. Vzhledem k faktu, že žalovaný žalobci již zaplatil částku 9 900 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný jen co do rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou vrácenou, tj. 20 100 Kč. Jakékoliv jiné částky, kterých se žalobce domáhá z titulu absolutně neplatné smlouvy, musel soud zamítnout.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu, jedná se v řešené věci o závazek splatný nikoliv dle smlouvy, ale u bezdůvodného obohacení jde o splatnost na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce nepředložil doručenku k výzvě k zaplacení. Proto splatnost závazku nastala až na základě doručení žaloby žalovanému, když žaloba byla uložena na poště k vyzvednutí dne 7. 9. 2021, doručena byla v důsledku uplynutí desetidenní lhůty 17. 9. 2021. Den následující, tj. 18. 9. 2021 pak nastala splatnost závazku a od 19. 9. 2021 je žalovaný v prodlení. Proto soud přiznal žalobci právo na úroky z prodlení z dlužné částky 20 100 Kč od 19. 9. 2021. Zákonná výše úroku z prodlení činila 8,50 % p. a.. Proto soud mohl žalobci přiznat nárok na úroky z prodlení jen v tomto rozsahu a ve zbytku zamítnout.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný (požadavek na zaplacení 48 300 Kč, úspěch jen s částkou 20 100 Kč), proto by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soudu vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

25. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 932 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť žaloba neobsahovala všechna podstatná tvrzení.

26. Zákon číslo Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 483 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 2 415 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku.

27. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních.

28. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/ 2019).

29. Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 483 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.