Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 278/2021-40

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 47 923 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 344 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 20 072 Kč,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 394,66 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 4 528,02 Kč,

-) úroku 29 % ročně z částky 19 119,03 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 19 119,03 Kč od 21. 1. 2020 do 3. 3. 2020 ve výši 9 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 6 775,03 Kč od 4. 3. 2020 zaplacení ve výši 9 %,

-) částky 15 507 Kč,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 879,90 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 885,73 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 8 955,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 %,

-) úroku 29 % ročně z částky 8 955,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 344 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 20 072 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 394,66 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 528,02 Kč, -) úroku 29 % ročně z částky 19 119,03 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 19 119,03 Kč od 21. 1. 2020 do 3. 3. 2020 ve výši 9 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 6 775,03 Kč od 4. 3. 2020 zaplacení ve výši 9 %, -) částky 15 507 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 879,90 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 885,73 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 8 955,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 %, -) úroku 29 % ročně z částky 8 955,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácených zápůjček s poplatky a s příslušenstvím, poskytnutých ve výši 25 000 Kč na základě smlouvy číslo ze dne 5. 2. 2018 a ve výši 19 000 Kč na základě smlouvy číslo ze dne 22. 10. 2017, které žalovanému poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“). Původní věřitelka měla před poskytnutím jednotlivých zápůjček posoudit úvěruschopnost žalovaného způsobem, zachyceným v Kartách zákazníka.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval a poskytl mu k vyjádření lhůtu 14 dnů. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 5. 2. 2018 na základě smlouvy číslo původní věřitelka žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 25 000 Kč, dne 22. 10. 2017 na základě smlouvy číslo pak zápůjčku ve výši 19 000 Kč (smlouvy o zápůjčce). Při rozhodování o žádosti o první zmíněnou zápůjčku původní věřitelka nezkoumala, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době, nijak neověřila, zda a jaké konkrétní má žalovaný dluhy. Dále nezkoumala otázku, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nespecifikovala navíc, co znamenají„ další čisté příjmy“ žalovaného ve výši 14 300 Kč měsíčně ani„ ostatní příjmy“ ve výši 3 000 Kč měsíčně, jež společně navýšily jeho platební kapacitu. V případě žádosti o druhou z výše uvedených zápůjček vykazuje analýza úvěruschopnosti stejné deficity, přičemž původní věřitelka opět nevysvětlila, čím jsou tvořeny ony„ ostatní příjmy“ ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zároveň nevěnovala pozornost okolnosti, že žalovaný na jedné straně uvedl, že má dvě děti a přitom jeho měsíční náklady na živobytí měly činit 4 000 Kč, což je zjevně nereálně nízká částka (karty zákazníka). Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karet zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalovaného. Žalovaný zaplatil na první z výše uvedených zápůjček částku 12 656 Kč ke dni 30. 8. 2018, na druhou 19 984 Kč k témuž dni (přehledy plateb). Později měly být žalované pohledávky na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020 postoupeny žalobkyni, která za ně zaplatila smluvenou úplatu, což bylo předpokladem účinnosti postupní smlouvy (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaného dne 14. 2. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na výše rozvedené tvrzení žalovaného o nákladech živobytí. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 5. 2. 2018 na základě smlouvy číslo původní věřitelka žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 25 000 Kč, dne 22. 10. 2017 na základě smlouvy číslo pak zápůjčku ve výši 19 000 Kč. Při rozhodování o žádosti o první zmíněnou zápůjčku původní věřitelka nezkoumala, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době, nijak neověřila, zda a jaké konkrétní má žalovaný dluhy. Dále nezkoumala otázku, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nespecifikovala navíc, co znamenají„ další čisté příjmy“ žalovaného ve výši 14 300 Kč měsíčně ani„ ostatní příjmy“ ve výši 3 000 Kč měsíčně, jež společně navýšily jeho platební kapacitu. V případě žádosti o druhou z výše uvedených zápůjček vykazuje analýza úvěruschopnosti stejné deficity, přičemž původní věřitelka opět nevysvětlila, čím jsou tvořeny ony„ ostatní příjmy“ ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zároveň nevěnovala pozornost okolnosti, že žalovaný na jedné straně uvedl, že má dvě děti a přitom jeho měsíční náklady na živobytí měly činit 4 000 Kč, což je zjevně nereálně nízká částka. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karet zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalovaného. Žalovaný zaplatil na první z výše uvedených zápůjček částku 12 656 Kč ke dni 30. 8. 2018, na druhou 19 984 Kč k témuž dni. Později měly být žalované pohledávky na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020 postoupeny žalobkyni, která za ně zaplatila smluvenou úplatu, což bylo předpokladem účinnosti postupní smlouvy. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaného dne 14. 2. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení ve vztahu ke smlouvě číslo (§ číslo ve spojení s § , 1887, 2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“) a co do zbylé smlouvy jako již zaniklý závazek z bezdůvodného obohacení ( ve spojení s  o. z.). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě zápůjček ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú. ve spojení s  o. z.), což naopak neplatilo o žalovaném ( z. s. ú.). Přenechala mu k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Původní věřitelka však ani v jednom z obou případů nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby byla její rozhodnutí zápůjčky poskytnout informovaná v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčky neměly být poskytnuty, pročež jsou obě smlouvy neplatné ( druhá věta, první a druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byly smlouvy neplatné absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouvy tak byly absolutně neplatné, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou zůstatků jistin a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení jednotlivých částek zápůjček tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Na zápůjčky, poskytnuté na podkladě druhé zmíněné smlouvy žalovaný ještě před postoupením pohledávek zaplatil více, než činila jistina (19 000 – 19 984 Kč), čímž jeho dluh a tedy i závazek z bezdůvodného obohacení zanikl splněním ( o. z.), pročež nemohla být odpovídající pohledávka postoupena žalobkyni. Na zápůjčku ve výši 25 000 Kč ze smlouvy číslo však žalovaný před postoupením pohledávek zaplatil pouze 12 656 Kč, což znamená, že mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 344 Kč a že tento jeho dluh zanikl splněním pouze částečně. Původní věřitelka pak soubor pohledávek včetně této žalované postoupila žalobkyni, která zaň zaplatila sjednanou úplatu, čímž se žalobkyně stala věřitelkou žalovaného (§ číslo ve spojení s § , 1887 o. z.). Žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávky již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 14. 2. 2020, přičemž třetí pracovní den nastal 19. 2. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 2. 3. 2020 (neboť 29. 2. 2020 byla sobota – viz o. z.), odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 3. 3. 2020 a že od 4. 3. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 10 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení 9 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán ( ). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí pouze příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal zůstatek její jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k tomu, že neprokázala nepříznivé finanční poměry, o nichž hovořila.

7. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na zánik druhé pohledávky uspokojením ze strany žalovaného a na absolutní neplatnost smluv.

8. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.