Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 155/2021-55

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 52 148,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující zaplatit částku 330 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15,73 Kč a úrok z prodlení z částky 330 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení z titulu nákladů na vymáhání.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 6 108,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 108,88 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 844,62 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 49 674,04 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 297,16 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 45 710 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 710 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 173,10 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 678 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující zaplatit částku 330 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15,73 Kč a úrok z prodlení z částky 330 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení z titulu nákladů na vymáhání. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 6 108,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 108,88 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 844,62 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 49 674,04 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 297,16 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 45 710 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 710 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 173,10 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 678 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 30. 10. 2020 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit

a) 49 674,04 Kč na jistině,

b) 144,84 Kč na poplatku za pojištění (pojištění CPI ve výši 17,57 Kč splatné 20. 12. 2019 zahrnuté ve 4. splátce a 127,27 Kč splatné 20. 1. 2020 zahrnuté v 5. splátce),

c) 330 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky,

d) 2 000 Kč na smluvní pokutě (smluvní pokuta á 500 Kč za každé porušení povinnosti zaplatit splátku řádně a včas; v řešené věci neuhrazení čtyř splátek),

e) 14 844,62 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku 29,88 % p. a. z částky 49 674,04 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do 19. 10. 2020,

f) úrok 29,88 % p. a. z částky 49 674,04 Kč za dobu od 20. 10. 2020 do zaplacení,

g) 2 485,99 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení 10 % p. a. za dobu od 29. 4. 2020 do 19. 10. 2020,

h) úrok z prodlení v zákonné výši z částky 52 148,88 Kč za dobu od 20. 10. 2020 do zaplacení,

to vše z titulu smlouvy ze dne 7. 8. 2019 o poskytnutí revolvingového úvěru číslo rok. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen splácet 2,86 % sjednaného úvěrového rámce měsíčně.

2. Žalobce vzal žalobu podáním ze dne 20. 8. 2021 zpět v rozsahu nároku c) a příslušenství z něj, tudíž se jím soud dále blíže nezabýval. Žalobce odůvodnil částečné zpětvzetí žaloby administrativním pochybením při uvedení částky 330 Kč v původní žalobě. Soud proto řízení v tomto rozsahu včetně příslušenství zastavil (výrok I., )

3. Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Dne 7. 8. 2019 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu anonymizováno půjčka – revolvingový úvěr, č. sml. anonymizována dvě slova rok (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč s úrokem 29,88 % ročně, žalovaný se zavázal splácet úvěr částkou 2,86 % z úvěrového rámce, tj. 1 430 Kč měsíčně. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na účet bankovní účet. Celková částka splatná spotřebitelem činila 58 093 Kč. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou kontaktní adresu adresa Tyto skutečnosti soud zjistil z předmětné smlouvy.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 12. 2021 vystaveném anonymizována dvě slova soud zjistil, že žalobce dne 7. 8. 2019 odeslal na bankovní účet bankovní účet částku 50 000 Kč.

6. Ze sdělení obec spořitelny ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že účet č. bankovní účet patřil žalovanému a že na něj skutečně byla dne 7. 8. 2019 připsána částka 50 000 Kč, jejímž odesílatelem byl žalobce.

7. Výzvou ze dne 14. 4. 2020 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 14 dnů. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu adresa, a to dne 15. 4. 2020 (důkaz: výzva ze dne 14. 4. 2020 + podací arch).

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).

9. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru, ve spojení s  . V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

11. Podle , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“

12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Nutnost aplikovat v těchto situacích ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti platí i za účinnosti – viz např. rozsudek KS v Praze z 12. prosince 2019 sp. zn. , rozsudek Okresního soudu ve obec z 25.02.2020 sp. zn. (dostupný na ASPI) a nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. Ústavní soud totiž v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. konstatoval:„ …Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. -39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) …“. Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy, byl rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že současné doslovné znění druhé věty , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie Soudní dvůr rozhodl, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr dále poukázal na ustálenou judikaturu k tzv. nepřímému účinku směrnic. Podle ní jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice, aby dosáhly výsledku, který směrnice sleduje. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je vlastní systému Smlouvy o fungování Evropské unie v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy. obec konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s jejím cílem; Vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li z výkladu vnitrostátního práva, který s cíli směrnice není slučitelný. Soudní dvůr konstatoval, že předkládající soud nemůže při rozhodnutí ve věci platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z důvodu, že byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není s unijním právem slučitelný. Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48/ES tím, že na základě své vlastní pravomoci případně výklad českých soudů neslučitelný s unijním právem nepoužije.

17. Aktuálněji usnesení ÚS z 6. října 2021 sp. zn. , zejména bod 20.:„ Ústavní soud současně poukazuje na to, že SDEU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy … musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem… Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (bod 46).“

18. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná.

19. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu.

21. Z důkazů vyplynulo, že žalobce nijak neověřoval žalovaným ve smlouvě uvedený čistý měsíční příjem 60 000 Kč. Žalobce nevedl žalovaného k uvedení výdajů, včetně za bydlení (nejsou uvedeny ve smlouvě) a tím méně je ověřoval. Pokud žalobce uvádí v e svém podání na č. l. 23„ měsíční výdaje domácnosti na bydlení“ ve výši 20 000 Kč, tyto nejsou nikde zaznamenány, a proto šlo jen o spekulaci, obecnou úvahu žalobce. Žalobce uvádí v poznámce pod čarou v podání na č. l. 23, že vzal v úvahu i příjem ostatních členů domácnosti, avšak tyto nejsou specifikovány ve smlouvě (ani s kým bydlí, ani z jakého titulu jde o příjem domácnosti) a zjevně nebyl tento další tvrzený příjem prověřován. Pokud uvedl žalovaný ve smlouvě jako druh bydlení„ podnájem“, tím spíše měl žalobce zjišťovat a ověřovat výši podnájemného.

22. Dále žalobce uvedl (na č. l. 23), že zjistil, že žalovaný má další 4 úvěry s celkovou splátkou 7 774 Kč a že žalovaný řádně a včas splácel; to však dle zjištění soudu není přesné, protože naopak u úvěru z 16. 1. 2019 a 5. 12. 2018 jsou uvedena data poslední delikvence v blízké době před uzavřením smlouvy s žalobcem, tj. z 30. 6. 2019 a z 30. 4. 2019 (důkaz: Úvěrová zpráva). Z toho plyne mj., že žalovaný s penězi před uzavřením smlouvy zjevně nevycházel, vytloukal prostřednictvím žalobce tzv. klín klínem. Jde tak o smlouvu absolutně neplatnou, pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy (§ 588 o. z.), tedy bezdůvodné obohacení.

23. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný zaplatil žalobci na svůj dluh celkem 4 290 Kč (důkaz: Výpis čerpání, splátek a úhrad). Proto má žalobce právo na vrácení částky 45 710 Kč. Žalobce má právo dle ust. požadovat po žalovaném vrácení částky, kterou žalovaném skutečně/fakticky poskytnul, aniž by tu byl platný závazek.

25. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.

26. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru v dopise z 14. 4. 2020, s lhůtou do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 29. 4. 2020. Jak správně uvádí žalobce v žalobě, úrok z prodlení byl toho času ve výši 10 procent ( ). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce požadoval běžící úrok z prodlení až od pozdějšího data 20. 10. 2020, soud mu vyhověl.

27. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu poplatků, smluvní pokuty, smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I., II. a III.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný do výše 57 %, po odečtení neúspěchu ve výši 43 %, mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 %.

29. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud postupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za těchto výchozích podmínek soud určil náhradu odměny za úkony poskytnutí právní služby žalobci:

1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,

2) výzva k plnění před podáním žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,

3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,

4) účast na jednání konaném dne 11. 1. 2022 v čase od 8:30 do 8:54 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

30. Za úkon podání ze dne 20. 8. 2021 a 5. 1. 2022 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení totiž předpokládá účelnost úkonů.

31. Konkrétní výše odměny za ten který úkon právní služby vyplývá z ust. § 7 bod 5. advokátního tarifu a činí v této věci 3 220 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů je upravena v ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a činí 300 Kč/úkon Celkem tak v uvedených položkách náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 14 080 Kč.

32. Náhrada za DPH, jejímž plátcem právní zástupce žalobce je ( ), činí ze všech shora uvedených dílčích výsledků částku 2 957 Kč. Dále žalobce má právo na náhradu soudního poplatku 2 086 Kč.

33. Z celkové částky 19 123 Kč představuje podíl 12 % náhradu nákladů řízení ve výši 2 678 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. splatná k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.