Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 309/2021-41
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 10 094,48 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 4 094,48 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 263,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 174 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do 13. 5. 2021 a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 4 094,48 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 263,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 174 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do 13. 5. 2021 a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30.3.2021, doplněnou podáním ze dne 27.10.2021, ze dne 3.12.2021 a ze dne 20.1.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 094,48 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, obec a číslo, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně spolu se zápůjčkou souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč, to vše formou 45 týdenních splátek po 236 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit výpůjční úroky ve výši 29 % ročně. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, čímž došlo k porušení závazku ze smlouvy a předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části dlužné částky, tedy částky na jistině ve výši 6 000 Kč a na souhrnném poplatku 4 094,48 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila, proto jí vznikla povinnost zaplatit rovněž úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Od počátku závazkového vztahu žalovaná ničeho neuhradila.
2. V podání ze dne 27.10.2021 žalobkyně doplnila žalobu že před uzavřením smlouvy byla žalovaná dotazovaná na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 3.2.2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, tj. v daném případě pracovní smlouvou a 2x výplatní páskou. Současně z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
3. V podání ze dne 20.1.2022 pak žalobkyně dodala, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované. Tyto uchazeči o zápůjčku předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.
4. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 27.1.2022). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 3.2.2019 plyne, že společnost právnická osoba uzavřela dne tohoto dne se žalovanou smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč, a to formou 45 týdenních splátek s tím, že 44 splátek uhradí po 236 Kč a poslední splátku ve výši 233 Kč Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem zákazníka (žalované). Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně.
8. Ze Zákaznické karty ze dne 3.2.2019 plyne, že žalovaná byla svobodná, měla základní vzdělání, bydlela v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost, nebyla majitelem auta, pracovala na plný pracovní úvazek jako skladový operátor u společnosti právnická osoba, obec, s měsíčním příjmem 10 546 Kč čistého; další čisté příjmy domácnosti činily 30 000 Kč. Její běžné měsíční výdaje činí odhadovanou částku 3 000 Kč. Poměry žalované byly ověřeny z občanského průkazu žalované, pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Zákaznická karta je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
9. Z výzvy ze dne 28.1.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 29.1.2021, jak plyne z podacího lístku.
10. Žalovaná neuhradila na splátkách ničeho, jak plyne z tvrzení žalobkyně v žalobě.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně Přílohy č. 1 (strany 50) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 20.1.2020 byla tato skutečnost oznámena žalovanému, jak plyne z písemného Oznámení ze dne 20.1.2020. Toto Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.2.2020, jak plyne z podacího lístku.
12. Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 plyne, že žalované byla dne 3.2.2019 poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 0 Kč.
13. Skutkový závěr: V roce 2019 předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou smlouvu, jež je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Předchůdkyně žalobkyně dne 3.2.2018 poskytla žalované v hotovosti částku 6 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupila předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Výzvou ze dne 28.1.2021 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
1. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
2. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
3. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
8. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 3.2.2019 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč za sjednaný souhrnný poplatek a zápůjční úrok 29 % ročně a žalovaná se zavázala peněžní prostředky předchůdkyni vrátit. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
9. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
10. Dle tvrzení žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet její předchůdkyně vycházela z informací získaných přímo od žalované v Kartě zákazníka. Z této Zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a má základní vzdělání. Její příjem u zaměstnavatele právnická osoba, obec, činil 10 546 Kč čistého měsíčně; další čisté příjmy domácnosti měly činit 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 3 000 Kč. Dále měla žalobkyně dle svého tvrzení vycházet z insolvenčního rejstříku, kdy proti ní nemělo být vedeno žádné insolvenční řízení.
11. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavření předmětné smlouvy ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek deklarované zaměstnání a mzdu žalované, neboť jejich ověřování je zaznamenáno v Zákaznické kartě ze dne 3.2.2019, kterou žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalobkyně však v řízení, i přes výzvu soudu, netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovanou, popř. jinak předchůdkyní žalobkyně zajištěnou (popř. jakým jiným konkrétním způsobem), ověřila žalovanou deklarované další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč a výdaje„ odhadnuté“ na částku 3 000 Kč. Navíc z těchto souhrnně odhadovaných výdajů není zřejmé, o jaké zcela konkrétní výdaje se jedná. K tomu je třeba uvést, že ze Zákaznické karty ze dne 3.2.2019 plyne, že tuto kartu se žalovanou vyplňovala obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na ní, aby řádně zjistila i zcela konkrétní výdaje žalované, a tyto zároveň řádně ověřila. Ověření výdajů žalované ze Zákaznické karty ze dne 3.2.2019 nevyplývá, resp. takový záznam karta neobsahuje. Zároveň z Karty zákazníka neplyne, že by byly ověřovány i další čisté příjmy domácnosti v deklarované výši 30 000 Kč; takový záznam Karta zákazníka opět neobsahuje. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy její předchůdkyně nahlížela do insolvenčního rejstříku, jak tvrdila v doplnění žaloby ze dne 27.10.20221.
12. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (což předchůdkyně žalobkyně učinila), dále dokladem o tvrzených dalších příjmech domácnosti, nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích žalované, atd. Případná nahlížení do interních a externích databází (navíc ještě nedoložená) jsou však sama o osobě nedostačující. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaná od počátku trvání závazkového vztahu neuhradila předchůdkyni žalobkyně a následně ani žalobkyni žádnou částku.
13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet.
14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované zápůjčku splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
15. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce ze dne 3.2.2019, opatřenou vlastnoručním podpisem žalované, z níž má soud za prokázané, že žalované byly při podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 6 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni celkem částku 0 Kč.
16. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Co do požadované jistiny ve výši 4 094,48 Kč a úroku ve výši 29 % ročně pak soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).
17. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 28.1.2021 (předanou k poštovní přepravě dne 29.1.2021), avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 12.5.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 13.5.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 14.5.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší (9,75 % ročně), ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14.5.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbývajícího úroku z prodlení soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).
18. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 6 448,70 Kč (tj. jistina 6 000 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 448,70 Kč za dobu od 14.5.2021 do dne vyhlášení rozhodnutí; 41,67 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 9 028,13 Kč (tj. jistina ve výši 4 094,48 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 373,75 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 174 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 21.1.2020 do 13.5.2021 ve výši 767,70 Kč + kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 21.1.2020 do vyhlášení rozhodnutí ve výši 3 618,20 Kč; 58,33 %). Proto by měla žalovaná právo na pouze 16,66 % z jejích celkových nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.