Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 192/2020-39
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
o zaplacení 207 328 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 207.328,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 207.328,00 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 207.328,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 207.328,00 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 207 328 Kč, způsobené mu v řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 333/2005. Žalobce uvedl, že řízní bylo zahájeno dne 15.02.2005 a bylo pravomocně ukončeno dne 27.11.2019, přičemž celková doba trvání daného řízení dosáhla číslo dnů, což je dle jeho názoru doba zcela nepřiměřená. Dle názoru žalobce se v průběhu Předmětného řízení vyskytly značné průtahy, čímž bylo porušeno jeho základní právo na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů stanovené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a žalobce byl po celou dobu řízení v nejistotě ohledně jeho výsledku, proto samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující. Žalobce uvedl, že v daném řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Dle názoru žalobce výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Žalobce v průběhu řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům, což dle jeho názoru ani nezvyšuje, ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo být poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem proto žalobce požadoval zadostiučinění, které vyčíslil ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši), tedy 207 328 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.05.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.5.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 207.328 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 333/2005. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila a dospěla k závěru, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená, nedošlo. Proto žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu nevyhověla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 333/2005 formálně probíhalo po dobu 14 let a 9 měsíců. Posuzované řízení však bylo ze zákona ode dne 14.3.2006 do dne 5.10.2019 přerušeno kvůli konkurzu na majetek žalovaného. Soud v posuzovaném řízení tak nemohl činit žádné úkony. V době před přerušením řízení k žádným prodlevám v řízení nedošlo, proběhlo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. V době mezi jeho vyhotovením a rozesláním účastníkům byl na žalovaného prohlášen konkurz. Řízení nelze hodnotit jako příliš složité. Proběhlo jedno jednání, na němž žalobkyně prokázala listinnými důkazy důvodnost svého nároku a žalobě tak bylo vyhověno. Žalovaná dále stručně shrnula průběh konkursního řízení a doplnila, že od okamžiku prohlášení konkurzu na majetek žalovaného výrazně klesl význam posuzovaného řízení pro žalobce, který přihlásil svoji pohledávku do konkurzního řízení a jeho pohledávka byla částečně uspokojena. V této souvislosti odkázala na stávající judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění podstatná též hodnota uplatněného peněžitého nároku. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (např. rozsudek ze dne 31.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení je současně třeba vzít na zřetel specifikum tohoto řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. ulice roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce. Dle platné judikatury stát dle zákona č. 82/1998 Sb. za činnost správce konkurzní podstaty neodpovídá. V postupu konkurzního soudu pak nelze shledat nesprávný úřední postup. Žalovaná konstatovala, že s ohledem na množství věřitelů a další soudní řízení, vedená v rámci konkurzu, nebylo možné konkurzní řízení ukončit dříve. Z tohoto hlediska pak žalovaná považuje částku požadovanou žalobkyní jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za značně nadnesenou, byť se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy za řízení vedené pod sp. zn. 13 Cm 333/2005, tedy nikoli přímo za konkurzní řízení. Dle žalované celková délka posuzovaného řízení byla odvislá od možnosti ukončení konkurzu, proto by mělo být při hodnocení významu řízení přihlédnuto právě i k míře uspokojení žalobce v konkursním řízení. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 333/2005 lze hodnotit jako přiměřenou a k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. tak nedošlo. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.
3. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohlo mu být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se významu daného řízení pro jeho osobu, odůvodňujícího jím požadovanou nemajetkovou újmu z délku řízení, který nijak nespecifikoval. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).
4. Žádostí o náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, vyhotovenou 15.5.2020 zástupcem poškozeného, JUDr. jméno příjmení, žádal žalobce u žalované zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem v řízení, které vedl Krajský soud v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 333/2005 a v řízeních na něj navazujících s tím, že požadoval náhradu v rozsahu 207.328,00 Kč s příslušenstvím.
5. Dle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 18.5.2020 byl žalobce informován, že 15.5.2020 žalovaná obdržela žádost o projednání nároku na zadostiučinění ve věci, projednávané před Krajským soudem obec pod sp.zn. 13 Cm 333/05.
6. Stanoviskem 6.4.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku vypořádána. Žalovaná uvedla, že v rámci daného řízení nebyla shledána nepřiměřená délka řízení, neboť dané řízení, byť formálně trvalo po dobu 14 let a 9 měsíců, bylo ze zákona ode dne 14.3.2006 do 5.10.2019 přerušeno kvůli konkurzu probíhajícím na majetek žalovaného. S ohledem na to v té době nemohl soud činit žádné úkony a v době před přerušením řízení k žádným prodlevám nedošlo. Co se týče posuzovaného řízení konkursního, žalovaná konstatovala, že tento byl prohlášen od 14.3.2006, přičemž ve dnech 23.8.2006 a 6.12.2006 proběhla přezkumná jednání a následně byla správci konkurzní podstaty opakovaně prodlužována lhůta pro podání konečné zprávy. S ohledem na to tedy žalovaná konstatovala, že nelze shledat nesprávný úřední postup na straně soudu.
7. Ze spisu sp.zn. 13 Cm 333/2005 Krajského soudu v Českých Budějovicích soud zjistil následující skutečnosti: Dne 15.2.2005 byla ve věci podána žaloba, kterou se žalobce domáhal částky 208.968,50 Kč s přísl. proti Odbytovému družstvu CENTRUM obec, kdy konstatoval, že se jednalo o úhradu licenčních poplatků, přičemž žalovaný svůj dluh písemně uznal, avšak neuhradil. Do spisu byl založen výpis z obchodního rejstříku tehdejšího žalobce, ze kterého vyplývá, že je akciovou společností se základním kapitálem ve výši 114.982.000,00 Kč, a v té době vlastnil akcie, resp. měl vydány akcie na majitele v hodnotě 1.000,00 Kč, ve jmenovité hodnotě 1.000,00 Kč v počtu číslo ks. Žalobce předložil rovněž ke své žalobě potřebném listinné důkazy. Soud 7.3.2005 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, přičemž výzva mu byla doručena prostřednictvím právního zástupce 9.3.2005. Žalobce 11.3.2005 soudní poplatek uhradil. Soud poté 24.3.2005 vydal ve věci platební rozkaz, kterým zavázal žalovaného povinností uhradit žalobci pohledávku ve výši 208.968,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Platební rozkaz byl doručen 29.3.2005 žalovanému. Žalovaný podal 1.4.2005 proti platebnímu rozkazu blanketní odpor. Soud jej 16.5.2005 vyzval, aby doplnil tvrzení, týkající se žaloby. Výzva byla doručena právnímu zástupci žalovaného 8.6.2005. Žalovaný 13.7.2005 požádal o prodloužení lhůty nejpozději do 31.7.2005 s tím, že hodlal iniciovat mezi účastníky mimosoudní vyřešení dané věci, neboť likvidátor žalovaného zajišťuje potřebné doklady, prokazující oprávněnost pohledávky žalobce. Lhůta byla prodloužena 18.7.2005, bez sdělení žalobci, do 20.8.2005. Žalovaný 29.7.2005 opětovně požádal o prodloužení lhůty v dané věci do 15.8.2005 a následně 16.8.2005 sdělil, že s ohledem ke zjištěným skutečnostem a dostupným listinným materiálům, když počátkem roku 2005 žalovaný vstoupil do likvidace, nesouhlasí s pohledávkou žalobce a je pouze na žalobci, aby prokázal oprávněnost své pohledávky a tedy, aby unesl břemeno důkazní, a navrhl zamítnutí žaloby. Soud nařídil ve věci 22.8.2005 ústní jednání na 6.12.2005, ke kterému předvolal účastníky. Právní zástupce žalovaného 28.11.2005 požádal o odročení řízení, a to nejdříve na termín následující po dni 16.12.2005 s ohledem na to, že se bude právní zástupce žalovaného zdržovat služebně mimo území České republiky. Soud této žádosti vyhověl a jednání následně odročil na 7. března 2006 6.3.2006 se z ústního jednání omluvil právní zástupce žalovaného s tím, že souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tedy ve věci 7.3.2006 jednal a provedl dokazování, kdy vyhlásil rozsudek, kterým žalovanému uložil požadovanou povinnost. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně vyhotoveno a rozesláno účastníkům, přičemž oběma právním zástupcům účastníků bylo doručeno 4.4.2006. Dne 3.5.2006 soud zjistil, že byl ve věci prohlášen konkurz, a sice dne 14.3.2006, a řízení je tedy ze zákona přerušeno. Soud poté sledoval průběžně průběh konkursního řízení, podle kterého zjistil, že tento nadále trvá, když trval, dle rozpisu detailu konkursu, až do 26.2.2019, kdy bylo vyhlášeno rozvrhové usnesení. Následně 30.7.2019 byl konkurz na majetek úpadce Odbytové družstvo CENTRUM, v likvidaci zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto usnesení je založeno ve spise pod č.j. 12 K 163/2005 – 570, ve spise Krajského soudu v Českých Budějovicích. V rámci civilního řízení je založen pod číslem listu 56. Toto usnesení nabylo právní moci 5.10.2019. Soud poté provedl kontrolu obou účastníků, zda jsou nadále zapsáni v obchodním rejstříku, a nechal rozeslat opětovně rozsudek zástupcům účastníků, resp. právnímu zástupci žalobce a přímo žalovanému, kterému zaniklo zastoupení v důsledku konkursu. Žalovaný si listinu nepřevzal, a tato byla tedy vyvěšena na úřední desce soudu, přičemž, dle doručenky k uvedenému rozsudku, byl rozsudek opětovně doručen žalovanému fikcí, když byla zásilka 30.10.2019 uložena na poště, a tento si zásilku nevyzvedl. Poté již byla do spisu založena pouze žádost Ministerstva spravedlnosti, resp. sdělení Ministerstva spravedlnosti o vypořádání žádosti o předběžné projednání nároku.
8. Dle jednotlivých usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp.zn. 12 K 163/2005 byla lhůta k předložení konečné zprávy opakovaně prodloužena, a to usnesením ze dne 15.9.2008 č.j. 12 K 163/2005-274 do 16.9.2009, dále usnesením ze dne 12.11.2009 č.j. 12 C 163/2005-357 do 12.11.2010, usnesením ze dne 18.11.2010 č.j. 12 C 163/2005-374 do 12.11.2011 s tím, že nadále probíhá šest soudních případů, v nichž jsou vymáhány pohledávky úpadce. Další usnesení č.j. 12 C 163/2005-380 bylo vydáno 11.11.2011 a lhůta byla prodloužena do 12.11.2012 s tím, že nadále není skončeno soudní vymáhání pohledávek úpadce. Dále bylo vydáno usnesení č.j. 12 C 163/2005-423 ze dne 19.6.2015 a lhůta byla prodloužena do 31.12.2015 s tím, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě na zaplacení pohledávky ve výši 917.342,00 Kč za dlužníkem úpadce, když sice již bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, a rovněž také rozsudkem Vrchního soudu v Praze k odvolání, následně však dlužník podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání. Další usnesení o prodloužení lhůty bylo vydáno dne 11.6.2015 pod č.j. 12 C 163/2005-433, lhůta byla prodloužena do 30.6.2016, a sice z důvodu, že dosud nebylo o podaném dovolání ve věci 13 Cm 1684/2008 rozhodnuto.
9. Dle detailu konkurzu ve věci 12 K 163/2005, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, podle kterého došlo 14.3.2006 k prohlášení konkurzu. Na dne 23.8.2006 bylo nařízeno první přezkumné jednání, které se v této věci konalo, a 6.12.2006 se konalo druhé přezkumné jednání. Počínaje 12.11.2009 byla opakovaně prodlužována lhůta k podání konečné zprávy, přičemž až 6.6.2018 bylo avizováno, že 14.6.2018 dojde k vyvěšení konečné zprávy ve věci. Uvedená konečná zpráva byla poté vyvěšena a 26.2.2019 bylo vydáno rozvrhové usnesení. 1.8.2019 byl konkurz zrušen usnesením, které nabylo právní moci 9.12.2019.
10. Z konečné zprávy, vyvěšené ve věci sp.zn. 12 K 163/2005 dne 14.6.2018, která byla vyhotovena Ing. jméno příjmení, správcem konkursní podstaty úpadce dne 20.3.2018, vyplývá, že v době prohlášení konkursu byla společnost v likvidaci, likvidátor předal správci velmi nepřesný seznam pohledávek a neuspořádané účetnictví úpadce, a to až po zásahu soudu. Před zahájením vymáhání pohledávek proto bylo nutné provést úplnou rekonstrukci účetnictví. Z důvodu průtahů ve vymáhání pohledávek soudní cestou, trvalo konkursní řízení již v době vydání konečné zprávy 12 let. Co se týče příjmů konkursní podstaty, tyto představovaly částku 54.230.441,00 Kč, výdaje z konkursní podstaty představovaly částku 6.447.950,00 Kč, odděleně byl uspokojován věřitel číslo v částce 13.203.766,00 Kč, dále byly vyplaceny pracovní nároky v částce 26.310,00 Kč, odměna správce v částce 5.830.510,00 Kč, celkem tedy výdaje majetkové podstaty činily 25.508.544,00 Kč. Zůstatek určený k poměrnému uspokojení věřitelů v rozvrhu činil 28.721.897,00 Kč, přičemž o tento se měly dělit pohledávky přihlášené v částce 109.795.248,35 Kč. Poměr uspokojení měl představovat zhruba 26,2 %.
11. Dle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci č.j. 12 K 163/2005 – 543 ze dne 26.2.2019, byly v rámci konkursu uspokojeny pohledávky 2. třídy v rozsahu 35,78423 %, přičemž na pohledávky 2. třídy bylo přihlášeno 118 věřitelů. Žalobce, jako věřitel číslo byl přihlášen se svou pohledávkou v celkové výši 260.218,50 Kč a byl uspokojen ve výši 93.117,00 Kč.
12. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného ve prospěch žalobce ke dni 1.2.2022, je zřejmé, že základní kapitál žalobce činí 114.982.000,00 Kč, tento je rozdělený na číslo ks akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000,00 Kč v zaknihované podobě.
13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
23. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
24. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 15.2.2005 do 27.11.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně, tedy celkem 14 let a 9 měsíců. Řízení přitom bylo od 14.3.2006 do 5.10.2019, tedy po dobu 13 let a 6 měsíců, přerušeno z důvodů konkursu na majetek tehdejšího žalovaného. Předmětem řízení byla úhrada licenčních poplatků, které tehdejší žalovaný písemně uznal, avšak neuhradil žalobci. Řízení de facto probíhalo pouze na jednom stupni soudní soustavy a zdejší soud v něm neshledal průtahy ze strany tehdejšího soudu, který postupoval v pravidelných, přiměřených lhůtách, přičemž první meritorní rozhodnutí (platební rozkaz) byl vydáno cca 1,5 měsíce od podání žaloby, druhé meritorní rozhodnutí zhruba po roce. Postup soudu v daném řízení zcela odpovídal dané věci, která se nejevila nijak složitou, nemusel být vyhotovován znalecký posudek ani nebylo prováděno složité dokazování, ostatně samotný rozsudek v dané věci byl vydán hned při prvním ústním jednání, které se ve věci konalo. Co se týče chování žalobce, tento se na délce řízení nijak nepodílel, soudní poplatek uhradil v soudem poskytnuté lhůtě. Totéž však nelze uvést o tehdejším žalovaném, který v řízení vystupoval zcela vědomě obstrukčně, ačkoliv jeho jednání působilo naopak vstřícně. ulice motivace jeho jednání se projevila až později. Tehdejší žalovaný využil svého práva podat blanketní odpor, přičemž vyčkal na výzvu soudu k doplnění vyjádření k žalobě a požádal o její prodloužení s tvrzením, že hodlá iniciovat mimosoudní jednání mezi účastníky a zajišťuje si podklady k těmto jednáním. Po uplynutí prodloužené lhůty však svůj závazek popřel, aniž by k mimosoudnímu jednání vůbec přistoupil. Když následně soud nařídil ve věci ústní jednání, žádal prostřednictvím svého zástupce o odročení jednání, a to více než tři měsíce po nařízení uvedeného jednání s tím, že současně žádal, aby nebylo jednání nařizováno dříve než koncem roku. Právnímu zástupci žalovaného přitom muselo být zřejmé, že jednání soudu nelze nařídit ze dne na den a je zapotřebí určitá časová rezerva. Jestliže soud následně mohl nařídit první jednání až na 7.3.2006, přičemž na tehdejšího žalovaného byl 14.3.2006 prohlášen konkurs, je zjevná účelovost jednání právního zástupce tehdejšího žalovaného a snaha o snížení závazků, jejichž uspokojení by nutně snižovalo majetkovou podstatu úpadce. Tímto postupem totiž dosáhl toho, že žalobce svou pohledávku nestihl vymáhat prostřednictvím exekučního řízení, v němž mohl být majetek žalovaného zatížen například zástavním právem a po prohlášení konkursu tak již nemohl být žalobce uspokojován jako oddělený věřitel. Namísto toho musel žalobce uplatnit svou pohledávku stejně jako ostatní věřitelé druhé třídy s mnohem menší pravděpodobností uspokojení. Procesní postup zástupce tehdejšího žalovaného tak nemalou měrou přispěl k celkové době řízení, když první jednání, na kterém byl vyhlášen meritorní rozsudek, bylo nařízeno nejméně o půl roku později než by za obvyklého běhu věci mohlo být nařízeno. Soud uzavírá, že nebýt přerušení daného řízení pro konkurs, byla by jeho délka zcela přiměřená, byť prolongovaná chováním tehdejšího žalovaného. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně snížený, a to zejména z hlediska předmětu řízení, který zpočátku představoval částku 208.968,50 Kč, nicméně již od okamžiku prohlášení konkursu mohlo být žalobci zřejmé, že uspokojení jeho přihlášky (kterou si rovněž do konkursního řízení přihlásil) v plném rozsahu je více než nepravděpodobné. Jestliže po vydání rozvrhového usnesení byl žalobce uspokojen v rozsahu 93.117,00 Kč, nelze než konstatovat, že v důsledku konkursu na majetek tehdejšího žalovaného příjmení družstvo CENTRUM, v likvidaci byla žalobci nahrazena část žalované částky (téměř polovina) ještě před tím, než řízení pravomocně skončilo. Význam řízení pro žalobce pak již představovala pouze zbývající část žalované pohledávky, přičemž s odvoláním na probíhající konkurs již v době ukončení předmětného řízení byla vymahatelnost této pohledávky de facto mizivá. V neposlední řadě soud konstatuje, že žalobcem vyčíslené zadostiučinění nemajetkové újmy z daného řízení přesahuje výši neuspokojené pohledávky, která byla předmětem daného řízení. I kdyby soud shledal podmínky pro naplnění odpovědnosti státu za škodu, byla by žalobcem požadovaná částka nepřiměřená. Vzhledem k tomu, že dané řízení bylo přerušeno pro konkurs, soud se zabýval i délkou konkursního řízení. Uvedené konkursní řízení bylo zahájeno dne 14.3.2006 a skončilo 5.10.2019, trvalo tedy 13 let a 6 měsíců. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že prvotní fáze konkursu trvala jen do konce roku 2006, kdy proběhlo druhé přezkumné jednání. Poté již byla věc v rukou správce konkursní podstaty, jehož činnost nelze hodnotit jako činnost soudu, když tato směřuje ke zpeněžení majetku úpadce a uspokojení jeho věřitelů. V daném řízení přitom bylo přihlášeno nejméně 118 věřitelů 2. Třídy. Tehdejší úpadce (žalovaný z namítaného řízení) přitom i v tomto případě účelově mařil postup správce konkursní podstaty, kdy jeho likvidátor předal správci velmi nepřesný seznam pohledávek a neuspořádané účetnictví úpadce, a to až po zásahu soudu. Před zahájením vymáhání pohledávek proto bylo nutné provést úplnou rekonstrukci účetnictví. Samotné vymáhání pohledávek pak správci trvalo 12 let a z tohoto důvodu byl opakovaně nucen žádat o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Každá z takto vymožených pohledávek přitom rozmnožila majetkovou podstatu úpadce a tedy zvýšila poměrné uspokojení přihlášených věřitelů, včetně současného žalobce. Ještě z konečné zprávy, vyvěšené ve věci sp.zn. 12 K 163/2005 dne 14.6.2018, přitom vyplýval poměr uspokojení zhruba 26,2 %, zatímco 26.2.2019 bylo rozvrhovým usnesením rozděleno mezi věřitele II. třídy 35,78423 %. Nelze tedy dovodit, že by vytrvalost správce konkursní podstaty s vymáháním jednotlivých pohledávek nebyla věřitelům (včetně žalobce) v konečném důsledku k užitku.
25. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, nebyla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou a odpovědnost žalované tak nenastala. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu zamítl.
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě a poté s připravovala na ústní jednání dne 1.2.2022, kterého se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.