Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 366/2021-12

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 9 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 450 Kč za dobu od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 7 700 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 9 150 Kč od 19. 7. 2019 do 28. 5. 2021 ve výši 10 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 7 700 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve výši 10 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 1 450 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve výši 1,75 %.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 450 Kč za dobu od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 7 700 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 9 150 Kč od 19. 7. 2019 do 28. 5. 2021 ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 7 700 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 450 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve výši 1,75 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že žalovanou uzavřela dne 24. 5. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 7 700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná splatila 8 550 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u společnosti žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti – a konečně kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (příjmení) v kartě klienta.

2. Žalovaná se k věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas ( ). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena.

4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 24. 5. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, což také učinila a žalovaná to potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit celkem 17 700 Kč v 60 týdenních splátkách (smlouva o úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně při analýze úvěruschopnosti žalované nezkoumala okolnost, jak dlouho žalovaná pracuje u zaměstnavatele, kterého uvedla, zda není ve zkušební či výpovědní době a aniž by jakkoli ověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy, zda s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nemluvě o tom, že žalovanou uvedené měsíční náklady živobytí jsou nereálně nízké (evidenční karta). Žalobkyně soudu navíc nepředložila dokumenty, jež měly podle evidenční karty sloužit k ověření pravdivosti tvrzení žalované. Žalovaná splatila celkem částku 8 550 Kč (transakční historie). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou doporučeně odeslanou dne 17. 5. 2021 (předžalobní výzva s podacím archem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. Je třeba poznamenat, že hypertextové odkazy na webové stránky, které žalobkyně vložila do žaloby, nejsou důkazem. Každý odkaz totiž časem přestane být funkční, avšak obsah soudního spisu včetně důkazů nelze dodatečně měnit. Nehledě k tomu, že i kdyby byl odkaz funkční, kliknutí na něj by odporovalo pravidlům kybernetické bezpečnosti, která soud musí dodržovat. Lze tudíž říci, že kromě evidenční karty žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 24. 5. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, což také učinila a žalovaná to potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit celkem 17 700 Kč v 60 týdenních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně při analýze úvěruschopnosti žalované nezkoumala okolnost, jak dlouho žalovaná pracuje u zaměstnavatele, kterého uvedla, zda není ve zkušební či výpovědní době a aniž by jakkoli ověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy, zda s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nemluvě o tom, že žalovanou uvedené měsíční náklady živobytí jsou nereálně nízké. Žalobkyně soudu navíc nepředložila dokumenty, jež měly podle evidenční karty sloužit k ověření pravdivosti tvrzení žalované. Žalovaná splatila celkem částku 8 550 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou doporučeně odeslanou dne 17. 5. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované ( o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných ve dvou předchozích odstavcích. V tom případě nemohla získat reálný přehled o sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroku z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 10 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 17. 5. 2021, přičemž třetí pracovní den po odeslání zde nastal 20. 5. 2021, přičemž sedmidenní lhůta ve výzvě poskytnutá odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 28. 5. 2021 a že od 29. 5. 2021 byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně žalované poskytla 10 000 Kč, žalovaná splatila 8 550 Kč, takže rozdíl ve výši 1 450 Kč představuje její bezdůvodné obohacení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

7. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a na fakt, že žalobkyně požadovala vyšší, než zákonem připuštěnou sazbu úroku z prodlení.

8. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 600 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 400 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

9. Výrok IV. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení jen částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalované, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádná z účastnic na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalobkyně či žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.