Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 343/2021-47

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 212 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 3 849 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 849 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 363 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 244,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 3 849 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 849 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 363 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 244,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 9 212 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to tak, že byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 000 Kč. Tento poplatek se stal ke konci kalendářního měsíce součástí jistiny. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni úroky ve výši 20 % měsíčně, které se na konci kalendářního měsíce stávají součástí jistiny. Výše úroků činí 2 849 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s uhrazením dluhu si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, s tím, že nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného. Smluvní pokuta se stává na konci každého kalendářního měsíce součástí jistiny. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta v celkové výši 363 Kč. Žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil, jeho dluh ve výši 9 212 Kč se stal po uplynutí dvou měsíců prodlení splatným, tj. ke dni 30. 11. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení , (dále jen „ “), vyzval soud žalovaného podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného kopií občanského průkazu, který byl toho času platný a nebyl veden v evidenci neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč, přičemž výše prvního čerpání mohla činit maximálně 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to tak, že byl dle č. l. 4 smlouvy povinen do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit splátku úvěru v minimální výš 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání jistiny úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Tento poplatek se stává na konci kalendářního měsíce součástí jistiny úvěru. Smluvní strany si za půjčení peněžních prostředků sjednaly úroky ve výši 20 % měsíčně. RPSN činila 519 %. Žalovaný se zavázal pro případ, že se dostane do prodlení s úhradou dluhu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Smluvní pokuta se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Smluvní strany si ujednaly, že pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou dluhu déle než 2 měsíce, stává se celý dluh splatným (viz smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 13, kopie občanského průkazu na č.l. 25). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 8. 2020 bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a následně dne 21. 8. 2020 ve stejné formě peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně na č.l. 23). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2021, která mu byla téhož dne odeslána (viz výzva na č.l. 27 a poštovní podací arch na č.l. 26). Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 5 000 Kč, poplatku za čerpání 1 000 Kč, smluvního úroku 2 849 Kč a smluvní pokuty 363 Kč (viz výpisy k revolvingovému úvěru na č.l. 21).

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o úvěru (která byla současně spotřebitelským úvěrem), když soud z úřední činnosti nezjistil, že by žalovaný měl v době uzavření smlouvy na svůj majetek nařízené exekuce, přičemž s ohledem na věk žalovaného a běžný chod věcí, zde nejsou dány důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný nebyl schopen úvěr ve výši 5 000 Kč splatit. Na základě uvedené smlouvy o úvěru pak přenechala žalobkyně žalovanému jistinu úvěru v celkové výši 5 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem, poplatky a smluvní pokutou.

13. Pokud však jde o sjednaný úrok a poplatek za čerpání úvěru, zde soud žalobu důvodnou neshledal. Poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru soud posoudil jako skrytý úrok. Úrok je totiž úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Jako celkový úrok za poskytnutí úvěru v dané věci tak soud považuje jak poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tak i výslovně přiznaný úrok ve výši 20 % měsíčně, který odpovídá roční procentní úrokové sazbě 240 % (tj. p. a.). RPSN v daném případě činila 519 %, což soud považuje ve svém důsledku za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz) za rok 2020 nebyly dosud uveřejněny. Avšak mezi roky 2016 až 2019 se úrokové sazby pohybovaly průměrně kolem 8 až 11 % p. a. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši značně přesahující 240 % p. a. byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zjevně přesahující dvacetinásobek míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tak soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

14. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo 2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu či o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

15. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

16. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 Kč představující poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny 5 000 Kč, který soud posoudil jako skrytý úrok, a dále v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 849 Kč představující sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně), neboť ujednání o těchto nárocích soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil, v důsledku čehož došlo jednak k zesplatnění úvěru a jednak ke vzniku práva žalobkyně na smluvní pokutu v celkové výši 363 Kč (3 × 121 Kč). Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost žalobkyni uhradit celou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a částku 363 Kč představující smluvní pokutu, která nepřesahuje limity stanovené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z přiznané jistiny úvěru a smluvní pokuty v celkové výši 5 363 Kč, a to od 1. 12. 2020, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

19. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 244,79 Kč, přičemž tato částka představuje 16,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,78 %). Celková výše nákladů by činila 1 489 Kč a skládala by se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.