Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 347/2021-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 14 092,78 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 957 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 957 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 3 135,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 285,07 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 13 708,58 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 248,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 092,78 Kč od 1.9.2021 do 10.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.135,78 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 811 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 957 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 957 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 3 135,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 285,07 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 13 708,58 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 248,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 092,78 Kč od 1.9.2021 do 10.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.135,78 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 811 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 31.8.2021, doplněnou podáním ze dne 3.12.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 092,78 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 5.10.2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 29 482 Kč a žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 18 525 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31.5.2021. Žalovaný ničeho neuhradila a dluží žalobkyni celkem částku 14 092,78 Kč, tvořenou jistinou ve výši 13 708,58 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvními pokutami ve výši 154,20 Kč.
2. V doplnění žaloby ze dne 3.12.2021 žalobkyně uvedla, že při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splácet žalobkyně vycházela ze statistického modelu, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany žalovaného. Žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. Výpočet je prováděn jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se výpočet, který je nižší. Žalobkyně rovněž provedla lustraci v registrech SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), CEE (v registru nenalezen) a ISIR (v registru nenalezen). Žalovaný následně hradil na smlouvu, a to v době od 11/ 2018 do 2/2021, tedy po více než dva roky, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřováním jeho úvěruschopnosti.
3. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 20.12.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze smlouvy číslo ze dne 5.10.2018 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr formou umožnění úvěrového rámce 23 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Dále soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, měl střední nejvyšší dosažené vzdělání, od 4/ 2018 byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno s měsíčním příjmem 20 000 Kč čistého, neměl žádnou vyživovací povinnost.
7. Z úvěrových podmínek žalobkyně plyne, že v případě, že se žalovaný opozdí s úhradami dle smlouvy, je žalobkyně oprávněna účtovat vynaložené náklady na vymáhání (např. upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši mu písemně oznámí. V případě první upomínky za trvání smlouvy žalobkyně vynaložené náklady účtovat nebude. V případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat mu smluvní pokutu ve výši 500 Kč, při pozdní platbě splátky nebo jiné platby; v případě, že dlužná částka bude nižší než 500 Kč, bude mu žalobkyně účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky.
8. Z výpisu čerpání a splácení úvěru plyne, že žalovaný načerpal celkem částku 29 482 Kč (tj. 7 473 Kč + 5 013 Kč + 6 199 Kč + 10 797 Kč) a vrátil žalobkyni celkem částku 18 525 Kč.
9. Z výzvy ze dne 31.5.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1.6.2021, jak plyne z podacího archu.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 17.6.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradu dluhu; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18.6.2021, jak plyne z podacího archu.
11. Z úvěrové zprávy ze dne 7.12.2021 plyne, že žalovaný neměl žádné závazky.
12. Z karty klienta plyne, že tato listina není opatřena datem pořízení ani podpisem žalovaného. Dne 5.10.2018 měla být provedena lustrace v CEE s výsledkem„ OK“, v registru ISIR s výsledkem„ nenalezen“, v registru NRKI s výsledkem„ OK“, v registru SOLUS s výsledkem„ OK“.
13. Skutkový závěr: Dne 5.10.2018 žalobkyně se žalovaným podepsaly smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit formou splátek. Žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 29 482 Kč a vrátil žalobkyně celkem částku 18 525 Kč.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5.10.2018 podepsána smlouva číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyně vrátit formou měsíčních splátek spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně.
21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
22. Dle tvrzení žalobkyně tato při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných přímo od žalovaného v úvěrové smlouvě ze dne 5.10.2018. Ze smlouvy tak má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má stření vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán od dubna 2018 u právnická osoba anonymizováno s měsíčním příjmem 20 000 Kč čistého. Dále měla žalobkyně vycházet z lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. V té souvislosti však žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by do těchtoi registrů před uzavřením úvěrové smlouvy nahlédla. Žalobkyně totiž soudu předložila toliko úvěrovou zprávu, která byla vytištěna až dne 7.12.2021, tedy po uzavření úvěrové smlouvy. Ze žalobkyní předložené„ karty klienta“ není zřejmé, kterého dne byla vyhotovena, není opatřena podpisem žalovaného ani žalobkyně a údaje v ní uvedené (tj. CEE je OK, ISIR nenalezen, NRKI je OK, SOLUS je OK), tak nelze považovat za řádně prověřené. Soud tak tuto„ kartu klienta“ považuje pouze za interní listinu žalobkyně, která však není relevantním důkazem o tom, že žalobkyně skutečně dne 5.10.2018 nahlížela do výše uvedených registrů.
23. Žalobkyně však v řízení netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovaným, popř. jinak žalobkyní zajištěnou, ověřila žalovaným deklarovaný příjem u jeho zaměstnavatele ve výši 20 000 Kč měsíčně čistého a dále výdaje žalovaného. To znamená, zda a jak ověřovala pracovní poměr žalovaného, výši příjmu ze závislé činnosti, uspokojování jeho bytové potřeby, výši nákladů na bydlení. Pokud žalobkyně odkazuje na smlouvu o úvěru ze den 5.10.2018, tak z této listiny neplyne, že by žalovaným deklarované poměry byly ověřovány konkrétními listinami. Takový záznam úvěrová smlouva neobsahuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes výzvu soudu ze dne 3.12.2021 neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že řádně ověřovala poměry žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného.
24. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích žalovaného, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do různých databází, jak specifikováno výše. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani nepředložila důkaz o tom, že do registrů před uzavřením smlouvy skutečně nahlížela.
25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet.
26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 29 482 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož má soud za prokázané, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 29 482 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění ve výši 29 482 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 18 525 Kč, jak plyne z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Zbytek ve výši 10 957 Kč dosud žalobkyni nevrátil (výpočet: 29 482 Kč – 18 525 Kč = 10 957 Kč).
28. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 10 957 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 3 135,78 Kč pak soud žalobu pro její nedůvodnost, spolu úrokem, zamítl (výrok II, rozsudku).
29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 17.6.2021 (předanou k poštovní přepravě dne následujícího), avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 9.12.221, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.12.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.12.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 8,25 % ročně, avšak již od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 957 Kč od 11.12.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbývajícího úroku z prodlení soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).
30. Pro úplnost soud uvádí, že závěr soudu o tom, že žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nemůže být zvrácen toliko skutečností, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel.
31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 11 058,50 Kč (tj. jistina 10 957 Kč + úroky z prodlení z jistiny za dobu od 11.12.2021 do rozhodnutí soudu v kapitalizované výši 101,50 Kč; 66,54 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 5 561,50 Kč (tj. jistina 3 135,78 Kč + kapitalizovaný úrok 1 285,07 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 248,45 Kč + úrok a úrok z prodlení za dobu do rozhodnutí soudu ve výši 439,90 Kč + 452,30 Kč; 33,46 %). Proto soud přiznal žalobkyni 33,08 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 811 Kč rovnající se 33,08 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
33. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 3.12.2021, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
34. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.