Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
18 C 183/2020-45
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 522 489 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 522 489 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 522 489 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 522 489 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Řízení trvalo od 10. 8. 1992 do 17. 2. 2020, tedy celkem 27 let a 6 měsíců. Žalobce požaduje částku 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky částku poloviční, takto dospěl k základní částce 530 000 Kč. Při zohlednění míry inflace by částce 20 000 Kč v roce 2010 odpovídala v roce 2019 částka 23 289 Kč. Žalobce tedy požaduje celkovou částku 617 156 Kč. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 6. 4. 2020. Žalovaná v rámci svého stanoviska ze dne 1. 10. 2020 sdělila, že za přiměřenou částku považuje 94 667 Kč, kterou žalovaná žalobci následně uhradila. Žalobce touto žalobou tedy požaduje zbývající část nároku ve výši 522 489 Kč.
2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok dne 6. 4. 2010. V rámci předběžného projednání nároku byla jeho žádost shledána částečně důvodnou a žalovaná přiznala žalobci částku 94 667 Kč. Co se týká předmětného řízení, zde žalovaná uvedla, že délka řízení ve vztahu k žalobci jako žalovanému od okamžiku, kdy byl žalobci doručen platební rozkaz, činila 24 let a 8 měsíců. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. V meritu rozhodoval soud prvního stupně jedenkrát, soud druhého stupně rovněž jedenkrát a Nejvyšší soud také jedenkrát. Na dvou stupních však byla vydána řada procesních rozhodnutí. Řízení bylo od počátku nekoncentrované. Mezi jednotlivými úkony soudu byly větší prodlevy. Řízení bylo zatíženo procesně. Účastníci se na jeho délce podíleli pasivitou, resp. nedostupností při doručování písemností, někteří z žalovaných byli neznámého pobytu, soud musel pátrat po jejich pobytu. Sám žadatel se výrazně podílel na délce řízení. Jednak opakovanou nedostupností a jednak opakovanými žádostmi o osvobození od soudního poplatku. Z chování žadatele lze usuzovat na to, že se vyhýbal soudnímu řízení, resp. soudním jednáním. Nepochopitelná se jeví čtrnáctiletá pasivita žadatele od roku 2002, ač o řízení věděl po doručení platebního rozkazu již v roce 1995. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění žalovaná nejprve dospěla k základní částce 473 333 Kč s tím, že za jeden rok řízení náleží částka 20 000 Kč. Tato částka pak byla snížena s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy o 20 % a s ohledem na podíl žalobce na délce řízení o 40 %. Dále základní částka byla snížena o 20 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy s dalšími třemi spolužalovanými, kteří byli žalováni společně a nerozdílně. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.
3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 6. 4. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala žádost žalobce částečně důvodnou a přiznala žalobci částku 94 667 Kč. Ta to žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 1. 10. 2020 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.
4. Ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázané následující. Dne 13. 8. 1992 byla právnická osoba, podána žaloba proti čtyřem žalovaným jako žalovaný č. 3 byl označen žalobce celé jméno žalobce. Následně žalobce příjmení anonymizováno dne 23. 8. 1993 upravila svůj žalobní návrh ohledně části úroku z prodlení. Dne 25. 8. 1993 byl ve věci zaplacen soudní poplatek. Dne 6. 12. 1994 byl ve věci vydán platební rozkaz, který byl dne 5. 6. 1995 doručen celé jméno žalobce. Jmenovaný proti platebnímu rozkazu nepodal odpor. Platební rozkaz byl následně zrušen usnesením soudu ze dne 18. 7. 1996 vzhledem k tomu, že se jej nepodařilo doručit prvému z žalovaných. Rovněž toto usnesení o zrušení platebního rozkazu bylo doručeno žalovanému č. 3, tedy celé jméno žalobce, a to dne 29. 7. 1996. Následně byl ve věci ustanoven opatrovník prvému žalovanému, a to usnesením soudu ze dne 21. 1. 1997. Následně soud doručoval žalobci na adresu adresa, ale neúspěšně. Ve věci bylo referátem soudce ze dne 19. 7. 1997 nařízeno jednání na den 11. 8. 1997. Soud pátral po místě pobytu žalovaného a prostřednictvím stát. instituce, přičemž Policie ČR sdělila soudu dne 29. 7. 1997, že písemnost, která měla být žalovanému doručena, mu nebyla doručena z důvodu nezastižení jmenovaného v místě trvalého bydliště, neboť šetřením bylo zjištěno, že jmenovaný již delší dobu na adrese adresa, nepobývá, ani se nezdržuje, což potvrdili i nejbližší sousedé jmenovaného. Ani přes veškeré další šetření, především lustrací v evidenci obyvatel, se jiný možný pobyt jmenovaného nepodařilo vypátrat. Prostřednictvím policie bylo dále doručováno dalšímu z žalovaných – jméno příjmení. Dále byl učiněn pokus o doručení prvému z žalovaných jméno příjmení opět prostřednictvím policie, ale neúspěšně. Další pokus o doručení žalovanému celé jméno žalobce byl učiněn prostřednictvím stát. instituce v obec. Policie ovšem sdělila, že na adrese adresa, se nezdržuje a bydlí na adrese adresa. Přípisem doručeným soudu dne 8. 8. 1997 stát. instituce v obec, sděluje soudu, že prováděla šetření pobytu celé jméno žalobce. Bylo zjištěno, že je hlášen k trvalému pobytu na adrese adresa. Dotazem na nejbližší okruh sousedů zjištěno, že jmenovaný se v místě trvalého bydliště nezdržuje ani nepobývá. Jiný pobyt jmenovaného se nepodařilo vypátrat. Dále do spisu založeno podání stát. instituce v obec, že tato složka policie učinila šetření na místě obec – ulice, nicméně následně věc postoupila do obec. Soud se pokoušel doručovat rovněž na adresu adresa, ale neúspěšně. Ve věci dne 11. 8. 1997 proběhlo jednání, které však bylo odročeno na neurčito za účelem zjištění pobytu žalované číslo celé jméno žalobce. Následně se soud pokoušel žalovanému celé jméno žalobce doručovat dne 24. 7. na adresu trvalého bydliště ulice a číslo, obec – část obce, ale neúspěšně. Učinila dotazy na Centrální registr obyvatel, Okresní živnostenský úřad a Generální ředitelství Vězeňské služby. Centrální evidencí obyvatel byla dne 26. 8. 1997 soudu sdělena trvalá adresa žalobce na adrese adresa. Dne 2. 9. 1997 bylo z Vězeňské služby ČR sděleno, že žalovaný není ve výkonu trestu ani vazby a z Okresního úřadu v obec byla soudu dne 3. 9. 1997 doručena zpráva, že celé jméno žalobce s bytem adresa, není veden v živnostenském rejstříku, tedy registrován, nicméně účinnost oprávnění zanikla dne 31. 12. 1992. Jako místo podnikání zde měl uvedenu adresu adresa. Následně se soud opakovaně pokoušel doručit přípis jméno příjmení, manželce žalovaného celé jméno žalobce, avšak neúspěšně. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 5. 1998. Usnesením soudu ze dne 17. 2. 1998 byl třetímu žalovanému celé jméno žalobce ustanoven opatrovník, a to jméno příjmení, pracovnice název soudu. Na usnesení je vyznačena doložka právní moci dne 10. 4. 1998. Při jednání dne 26. 5. 1998 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým soud uložil všem čtyřem žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 153 824,90 Kč s příslušenstvím. Rozsudek byl následně doručen opatrovnici žalovaného celé jméno žalobce, a to dne 29. 6. 1998. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci ve vztahu k žalovaným 1, 2 a 4 dnem 19. 9. 1998, ve vztahu k žalovanému č. 3 dne 1. 7. 2015, co do výroku I. Následně soud ještě řešil doručování ve vztahu k žalovanému jméno příjmení, který se rovněž nezdržoval na adrese trvalého bydliště. Byl zde učiněn pokus o doručení prostřednictvím policie. Dne 9. 7. 2012 byl soudu doručen přípis anonymizováno příjmení jméno bez přiložené plné moci, kde uvádí, že v zastoupení žalovaného celé jméno žalobce žádá o zaslání stejnopisu rozsudku ze dne 26. 5. 1998 s doložkou právní moci a vykonatelnosti a o sdělení, jakým způsobem byl tento rozsudek doručen. Přípisem soudu ze dne 10. 7. 2012 byl anonymizováno příjmení příjmení vyzván k tomu, aby uhradil částku 320 Kč ve věci zaslání stejnopisu rozsudku a fotografie usnesení o ustanovení opatrovníka. Další přípis od jmenovaného byl soudu doručen dne 12. 7. 2012, kdy uvádí, že mu neměl být vyměřen soudní poplatek. Dále dne 2. 8. 2012 bylo soudu doručeno odvolání podepsané anonymizováno příjmení příjmení proti usnesení Krajského obchodního soudu v obec ze dne 17. 2. 1998. Opět bez doložené plné moci. Dne 2. 8. 2012 soudu došlo odvolání anonymizováno příjmení jméno proti rozsudku Krajského obchodního soudu v obec ze dne 26. 5. 1998, které nebylo odůvodněno, bez založené plné moci. Dne 3. 9. 2012 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání. Opět vyhotoveno kanceláří anonymizováno příjmení jméno. Opět bez doložené plné moci. Dne 2. 10. 2012 byl spis předložen název soudu s odvoláním třetího žalovaného celé jméno žalobce. název soudu dne 7. 12. 2012 vrátil spis zpět název soudu bez věcného vyřízení a upozorňuje na to, že soudu dosud nebyla předložena plná moc opravňující anonymizováno příjmení jméno k provedení procesních úkonů. Výzvou soudu ze dne 11. 12. 2012 byl anonymizováno příjmení příjmení vyzván k předložení plné moci. Dne 27. 12. 2012 anonymizováno příjmení příjmení předložil plnou moc pro plnění procesních úkonů v tomto řízení. Usnesením soudu ze dne 11. 2. 2013 byl třetí žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku. Přípisem doručeným soudu dne 14. 2. 2013 sdělil anonymizováno příjmení příjmení soudu, že plná moc mu byla udělena pouze k soupisu odvolání, nikoliv pro zastupování v odvolacím řízení, a že tedy výzva k zaplacení soudního poplatku má být adresována přímo žalovanému. Usnesením soudu ze dne 11. 2. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Tato výzva byla žalobci doručena dne 6. 4. 2013. Dne 4. 4. 2013 se soud dotazuje účtárny, zdali byl zaplacen soudní poplatek. Dne 15. 4. 2013 byla soudu doručena prostřednictvím název soudu žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku. Dne 29. 4. 2013 si soud vyžádal zjištění přehledu vlastnictví zapsaného v katastru nemovitostí ve vztahu k třetímu žalovanému. Dne 17. 5. 2013 byl žalobce vyzván, aby doložil své majetkové poměry, když soudu byl prostřednictvím název soudu zaslán pouze vzor 060 o. s. ř., tedy prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nicméně nebyla připojena žádost o osvobození od soudního poplatku. Dne 17. 6. 2013 žalobce žádá o osvobození od soudního poplatku. Přípisem ze dne 24. 6. 2013 byl žalobce vyzván, aby doložil své majetkové poměry, vč. dokladu o výši měsíčních příjmů, což žalobce učinil dne 17. 7. 2013. Usnesením ze dne 17. 9. 2013 byl žalobce osvobozen od zaplacení soudního poplatku v plném rozsahu. Dne 1. 10. 2013 požádal o nahlédnutí do spisu zástupce třetího žalovaného. Dne 9. 10. 2013 bylo do spisu založeno odvolání třetího žalovaného proti rozsudku ze dne 26. 5. 1998 učiněné prostřednictvím anonymizováno jméno příjmení. Spis byl dne 17. 1. 2014 předložen název soudu název soudu nejprve rozhodl usnesením ze dne 13. 3. 2014 o tom, že změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 1998 o ustanovení opatrovníka tak, že se opatrovník neustanovuje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 7. 2014. Dne 11. 4. 2014 vrátil název soudu soudu v obec spis bez věcného vyřízení s tím, aby rozsudek vydaný v roce 1998 byl doručen žalovanému, který je v současné době zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení. Následně spis dne 10. 10. 2014 opětovně předložen název soudu Odvolací soud na den 27. 1. 2015 nařídil jednání. Zástupce žalobce požádal dne 19. 1. 2015 o odročení tohoto nařízeného jednání. Dne 20. 1. 2015 byl podán návrh na vstup postupníka do řízení místo dosavadního žalobce ve smyslu § 107a o. s. ř. Usnesením název soudu ze dne 28. 1. 2015 byl připuštěn na místo dosavadního žalobce vstup právnická osoba, anonymizováno o. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2015. Dne 10. 3. 2015 proběhlo jednání před odvolacím soudem. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, přičemž rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 3) potvrzuje. Zároveň byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit náklady řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 7. 2015. Výzvou soudu ze dne 11. 2. 2016 byl žalovaný 3) vyzván k předložení plné moci k zastupování pro dovolací řízení. Plná moc byla soudu zaslána dne 26. 5. 2016. Dne 28. 12. 2016 byl podán návrh na rozhodnutí o procesním nástupnictví věřitele ve smyslu ust. § 107 o. s. ř. Usnesením ze dne 29. 3. 2018 bylo rozhodnuto, že následně bude pokračováno s právním nástupcem právnická osoba, anonymizována dvě slova. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2018. Dne 26. 6. 2018 se k dovolání žalovaného 3) vyjádřil žalobce. Usnesením soudu ze dne 12. 7. 2018 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 27. 8. 2018 požádal žalobce o osvobození od soudního poplatku v rámci dovolacího řízení. Výzvou ze dne 5. 10. 2018 byl žalobce vyzván k doložení svých osobních poměrů. Toto žalobce soudu zaslal zpět dne 15. 11. 2018. Přípisem ze dne 1. 2. 2019 si soud vyžádal údaje z úřadu práce. K posouzení majetkových poměrů žalobce dále vyzval zástupce žalobce, aby dále doplnil údaje pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Toto právní zástupce žalobce učinil dne 23. 7. 2019. Usnesením ze dne 2. 9. 2019 byl žalobce osvobozen od soudního poplatku pro dovolací řízení. Věc byla dne 15. 11. 2019 předložena dovolacímu soudu a dovolací soudu usnesením ze dne 28. 1. 2020 dovolání žalobce odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 2. 2020.
5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
6. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).
7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
8. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
9. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).
11. Celková délka posuzovaného řízení činila ve vztahu k žalobci (od okamžiku, kdy mu byl doručen platební rozkaz dne 15. 6. 1995) 24 let a 8 měsíců. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy. Meritorně ve věci rozhodl dvakrát soud prvního stupně (jednou platebním rozkazem, jednou rozsudkem), jednou soud odvolací. Jednou ve věci rozhodoval soud dovolací, který však odmítl podání žalobce. Soudy prvních dvou stupňů opakovaně rozhodovaly o procesních otázkách. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 154 740 Kč. Žalobce byl jedním ze čtyř žalovaných. Řízení bylo složité zejména po procesní stránce, kdy žalovaní byli v řízení pasivní, nepřebírali zásilky, nezdržovali se na místech svého trvalého pobytu a nijak se soudem nespolupracovali. A to zejména platí zejména ve vztahu k žalobci. Po právní ani skutkové stránce nebyla věc složitá. Pokud jde o postup soud, soud prvního stupně se ve věci dopustil průtahu v samotném úvodu řízení, kdy platební rozkaz byl vydán až více než dva roky po podání žaloby; toto období však soud z pohledu újmy vzniklé žalobci nehodnotí, neboť ten se o řízení dozvěděl až okamžikem doručení platebního rozkazu. Další zásadní průtahy již shledány nebyly. Řízení bylo komplikováno skutečností, že některým z žalobců nebylo možné doručit písemnosti od soudu. To byl důvod k ustanovení opatrovníka jednomu z žadatelů. Soud opakovaně ve vztahu k žalobci i ve vztahu k dalšímu žalovanému pátral po jejich pobytu, žádal o součinnost policii, snažil se doručit prostřednictvím různých složek policie, avšak neúspěšně. Žalobci sice byl doručen platební rozkaz dne 15. 6. 1995 a žalobce ač věděl, že je proti němu vedeno soudní řízení, žádným způsobem soud nekontaktoval, nesdělil adresu pro doručování, ani si nezvolil právního zástupce, kterému by mohlo být doručováno. V období od roku 1998 do roku 2012 řízení žádným způsobem neběželo a soud měl za to, že je řízení pravomocně skončené. Až v roce 2012 se žalobce na soud obrátil anonymizováno příjmení příjmení, který aniž by přiložil plnou moc, uvedl, že jedná v zastoupení celé jméno žalobce a žádá o zaslání rozsudku ze dne 26. 5. 1998. Následně anonymizováno příjmení příjmení podal jménem žalobce odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, opět bez předložené plné moci. To byl důvod, proč byla věc vrácena zpět soudu prvního stupně bez věcného vyřízení. Tímto postupem domnělého právního zástupce žalobce byl způsoben další průtah v řízení. K dalšímu prodlení došlo z důvodu, že žalobce neuhradil soudní poplatek z podaného dovolání, přestože výzva k uhrazení soudního poplatku byla dne 11. 2. 2013 zaslána tomuto právnímu zástupci žalobce a následně ještě žalobci. Následně si žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku. Na výzvu soudu, aby doložil své majetkové poměry, však nereagoval. Pouze o dva měsíce později opět soudu poslal žádost o osvobození od soudního poplatku. Následně byl obratem žalobce opět vyzván k tomu, aby doložil své majetkové poměry. Toto učinil až dne 17. 7. 2013. Došlo tak opět k pětiměsíčnímu průtahu, který jde na vrub žalobce. Procesně byla věc komplikována rovněž tím, že bylo opakovaně rozhodováno o procesním nástupnictví žalobce. Rozsudek ve věci samé nabyl právní moci již dne 1. 7. 2015. Závěrečná fáze řízení pak probíhala o podaném dovolání žalobce. V této fázi řízení bylo znovu nutné rozhodnout o procesním nástupnictví a dále byla řešena opět žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku. Následně bylo dovolání žalobce odmítnuto.
12. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu a jiné. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standartní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se nejedná o typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku řízením s vyšším významem pro účastníky, když se jedná o řízení o zaplacení finanční částky. Navíc žalobce svým přístupem naprosté pasivity a vyhýbání se soudnímu řízení dal jednoznačně najevo, že význam předmětu řízení je pro něho minimální.
13. S ohledem na shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud k závěru, že v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. 13 Cm 1289/92, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a byla tak naplněna skutková podstata ust. § 13, odst. 1, věty druhé a třetí OdpŠk a porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. K tomuto závěru v rámci předběžného projednání nároku dospěla i žalovaná, když přiznala žalobci peněžité zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 94 667 Kč. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovanou přiznané zadostiučinění je dostatečné.
14. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.
15. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla na straně žalobce nemajetková újma. Presumovanou nemajetkovou újmu žalovaná nijak nevyvracela, naopak tuto odškodnila částkou 94 667 Kč. Co se týká přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení způsobena, zde soud vycházel z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a po shrnutí všech těchto kritérií dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění je dostatečné.
16. Soud se v daném případě ztotožňuje s názorem žalované, že je namístě přiznat částku 20 000 Kč za rok trvání řízení s ohledem na celkovou délku řízení, která přesahuje 20 let (za první dva roky částku poloviční). Žalovaná tedy správně vyšla ze základní částky 473 333 Kč. Soud se dále ztotožnil i s dalším hodnocením jednotlivých kritérií, tak jak je provedla žalovaná a domnívá se, že celkové ponížení o 80 % je v daném případě zcela namístě a to zejména s ohledem na přístup žalobce v průběhu řízení. Chování žalobce v průběhu řízení zcela odůvodňuje ponížení základní částky o 40 %. Vzhledem k procesní složitosti zapříčiněné chováním žalovaných v tomto řízení (opakované problémy s doručováním, nutnost ustanovit opatrovníka rozhodování na třech stupních soudní soustavy) je namístě ponížit základní částku o 20 %. Soud rovněž považuje za oprávněné ponížení základní částky o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy. Soud se tak domnívá, že žalovanou poskytnutá částka 94 667 Kč je částkou více než dostatečnou. V daném případě je třeba zdůraznit, že délka předmětného řízení byla zaviněna zejména postojem žalobce a ostatních žalovaných v tomto řízení, kteří se programově vyhýbali soudnímu řízení, se soudem nespolupracovali, na výsledku řízení neměli žádný zájem. Žalobce věděl, že proti němu je vedeno soudní řízení, ovšem o výsledek tohoto řízení nejevil žádný zájem. Naopak se spolupráci se soudem vyhýbal. I s ohledem na uvedené by bylo nevhodné navýšit částku, kterou žalobci přiznala žalovaná; z tohoto důvodu přistoupil k zamítnutí žaloby.
17. Je třeba poznamenat, že žalovaná poskytla peněžité zadostiučinění v zákonem stanovené 6 měsíční lhůtě, před podáním žaloby. Žaloba proto byla podána zcela nedůvodně a žalovaná tak má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. má žalovaná právo na náhradu 1 paušálního nákladu za vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a sice ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 téže vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.