Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2841/2022

30 Cdo 2841/2022-112

USNESENÍ

M. H.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 522 489 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. -69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. -45, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 522 489 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 7. 10. 2020 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 522 489 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Namítá-li žalobce, že „[p]rávní závěr dovolacího soudu, že do délky řízení není možné zahrnout dobu, po kterou účastník o existenci řízení nevěděl, je neudržitelný,“ přičemž „v případě, že je vydán rozsudek bez vědomí účastníka … dostává takového účastníka do situace, kdy čelí výkonu takového rozhodnutí, což je stav ještě složitější než jen nejistota ohledně výsledku řízení,“ pak přehlíží, že na vyřešení této právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posuzoval nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy uplatněný na základě tvrzení o „neúměrných průtazích, které vedly ke zbytečnému prodloužení řízení“; újma způsobená snad tím, že žalobce „čelil exekučnímu řízení“, předmětem řízení nebyla. Proto tato námitka žalobce není způsobilá založit přípustnost dovolání podle Na vysvětlenou lze doplnit, že samotný závěr o tom, že účastníkovi nevzniká újma v době, kdy o existenci řízení neví, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ), od které ani po zvážení argumentů dovolatele nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Přípustnost dovolání podle nemohou založit námitky dovolatele, jimiž uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , konstruuje-li své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém základu, než ze kterého vycházel odvolací soud (námitky dovolatele založené na úvaze, že „nejméně od 5. 6. 1995, kdy jsem si měl převzít platební rozkaz, jsem o řízení věděl“, a že dovolací soud by měl posoudit, jak „nahlížet na dobu trvání řízení, kdy účastník řízení ztratí povědomí o jeho existenci a následně ji zase získá“). Dovolací soud je vázán dovolacím důvodem a dovolatel přitom žádnou procesněprávní otázku, jejíž podstatou by byl způsob, jakým odvolací soud ke svým skutkovým závěrů dospěl, neformuluje. K vadám řízení by dovolací soud přihlédl podle jen tehdy, bylo-li dovolání přípustné; tato podmínka však v posuzovaném případě splněna není.

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka, že „je nutné ve výši částky, kterou stanovil Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , promítnout vývoj makroekonomické situace v České republice“, neboť při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž platí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. ), ani změna životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. ). Neexistuje ani důvod pro odchýlení se od této judikatury, což Nejvyšší soud několikrát zopakoval ve svých nedávných rozhodnutích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. , či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. ). K témuž závěru se přihlásil ve své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (srov. body 43 a následující nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu