Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 48/2021-75
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
b) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 6 355 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně na nerozdílně 3.332 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nákladech řízení 11.800 Kč k rukám jeho právního zástupce a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků se zamítá.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně na nerozdílně 3.332 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nákladech řízení 11.800 Kč k rukám jeho právního zástupce a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků se zamítá.</b>
1. Žalobou z datum se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částka s tím, že v průběhu řízení vzali žalobci žalobu z části zpět pro zaplacení částek žalovaným ve výši částka a následně částka o čemž bylo rozhodnuto usnesením datum čl. 45 a datum čl. 58. Pokud jde o základ nároku, tak mezi účastníky bylo nesporným tvrzení žalobců, že jsou vlastníky pozemku par. číslo parc. číslo které jsou žalovaným užívány a byly jím užívány i rozhodném období od datum do datum a to tak, že na pozemku parc. číslo se nachází budova bez evid. č. ve vlastnictví žalovaného, jenž je svojí povahou oprávněnou cizí stavbou na pozemku žalobců a k této své budově žalovaný používá přístupovou cestu par. číslo. Nesporným mezi účastníky bylo také to, že nezastavěný pozemek má výměru 95 m² a zastavěný pozemek má výměru 141 m². Žalobci uvedli, že se v minulosti opakovaně na žalovaného obraceli s žádostí o narovnání vzájemných vztahů a to bezúspěšně, kdy mu nabízeli uzavření nájemní smlouvy či odkoupení pozemku pod stavbou. K dohodě však nedošlo. Nedošlo ani k dohodě o zaplacení nároku za užívání bez právního důvodu v mezích korespondence mezi právními zástupci účastníků. Žalobci ve vztahu ke stanovení náhrady za užívání pozemku zastavěného i nezastavěného žalovaným vycházeli ze znaleckého posudku jméno příjmení z datum s tím, že jednotková cena náhrady za m² zastavěného pozemku podle této znalkyně činí částka a nezastavěné plochy přístupové částka za m². Při shora uvedených výměrách pozemků podle žalobců činí obvyklá náhrada za užívání pozemku zastavěného za tři roky od datum do datum částka a u nezastavěného pozemku částka, celkem tedy částka. Žalobci v žalobě uvedli, že před podáním žaloby bylo z části žalovaným uhrazeno částka a proto se žalobou domáhají zaplacení zbytku částky částka. Následně, jak již shora bylo uvedeno, žalobu žalobci pro částečnou úhradu ze strany žalovaného omezili až na částku částka.
2. Žalovaný nečinil sporným užívání předmětných pozemků v rozsahu tvrzeným žalobci za uvedené období, nesporoval ani obvyklou cenu za užívání nezastavěného pozemku stanoveného znalkyní jméno příjmení. Za sporné však považoval jednotkovou cenu za m² stanovenou znalkyní u zastavěné plochy. Za obvyklou cenu nájemného zastavěného pozemku považoval, s ohledem na místo a čas, částku částka za m2. Argumentoval tím, že znalkyně vychází z nesprávné premisy, že daný objekt je užíván k podnikatelským účelům ačkoliv tomu tak není, neboť žalovaný v minulosti sice podnikal, ale již podle živnostenského zákona nepodniká respektive živnostenský list si obnovil datum na jednu zakázku, opravu kostela v obci obec u obec s tím, že k zrušení živnostenského oprávnění došlo datum. Současně žalovaný tvrdil, že v objektu, o který jde z hlediska nároku na bezdůvodného obohacení nepodniká. Z těchto důvodů by měla být cena částka za m², neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že toto je obvyklá cena pronájmu zastavěného pozemku pro chatu v část obce.
3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
4. Soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků v tom směru, že co do základu je nárok žalobců vůči žalovanému odůvodněn, neboť žalovaný vlastní nemovitost bez evidenčního čísla na pozemku par. číslo o výměře 141 m² a k přístupu k této nemovitosti používá pozemek parc. číslo o výměře 95 m² s tím, že vlastníky pozemků jsou od datum žalobci. Žalovaný s ohledem na absenci smluvního ujednání o výše náhrady za užívání obou pozemků je povinen žalobcům zaplatit náhradu ve formě bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ (z.č. 89/2012 Sb. ) odpovídající obvyklé výši nájemného v místě a čase s tím, že ve vztahu k nezastavěnému pozemku je nesporným, že tato náhrada za žalované období od datum do datum činí částka za m².
5. Pokud jde o spornou výši náhrady za užívání zastavěného pozemku, soud při jeho stanovení vychází ze znaleckého posudku, jeho doplňku a výslechu znalkyně jméno příjmení, neboť závěry uvedené znalkyně považuje za logické a dostatečně odůvodněné v rámci znaleckého uvážení ohledně stanovení obvyklé ceny náhrady za užívání zastavěného pozemku a v tomto ohledu nebyl důvod vypracovávat revizní znalecký posudek navrhovaný žalovaným. Znalkyně určila obvyklou náhradu za užívání zastavěného pozemku částka za m². Ke stanovení obvyklé náhrady znalkyně použila kombinaci metody porovnávací a administrativní, přičemž v prvním případě k porovnání obvyklé ceny pronájmu pozemku použila informaci o obvyklé ceně pronájmu pozemku pro rekreační objekt v obec, stánku se zmrzlinou v obci obec částka, pronájmu louky v obec částka, zahrady v obec a číslo až částka, zpevněného pozemku pro skladování v obec částka, částka či částka. Následně v dodatku číslo znalkyně vycházela pro porovnávací metodu z obvyklého nájmu pozemků pod rekreačními objekty v obec částka, obec částka, částka v obec a prodejně v obec částka. Znalkyně uvedla, že ve vztahu k odlišnému způsobu využití a lokace pozemků pronajímaných, které jí sloužily k srovnání, se vypořádala z nemožností nalézt k porovnání objekt svojí lokací a užitím stejný tak, že vycházela z toho, že posuzovaný pozemek je zastavěn objektem, který je účelově určen pro poskytování služeb. Vycházela z informace žalobců, že žalovaný v minulosti používal objekt jako kovářskou dílnu, dále z informací od stavebního úřadu obec o tom, že doklady o účelovém určení stavby po kolaudaci se nedochovaly a proto je třeba vycházet z účelu, pro který je objekt stavebně technicky vybaven, když v tomto případě se jedná o objekt občanské vybavenosti tak, jak je zapsán v kat. nemovitostí a je tedy určen pro poskytování služeb. Z těchto důvodů je rozhodné, že jde o objekt, který je možno využít i k podnikatelským účelům a proto znalkyně vyšla z úvahy, že nájem za pozemek, na němž je dílna pro řemeslnou výrobu, musí být vyšší než za rekreačně užívanou chatu, ale současně nižší než jaký je např. u nájmu pozemku za potraviny v obec, což je čtyřikrát větší obec s lepší vybaveností než obec Chrančovice. Proto stanovila cenu částka odpovídající poloviční náhradě, která je hrazena za prodejnu potravin v obec. Znalkyně v rámci posudku dospěla ke stejnému závěru, i pokud jde o ocenění metodou administrativní, kdy určila obvyklou cenu pozemků žalobců zastavěného částka za m² a tuto cenu ponížila o 1/3 na částka za m² a to z důvodu, že jde o zastavěný pozemek, který vlastník nemůže užívat. Znalkyně v rámci svého výslechu odkázala na zákon č. 256/2013 Sb. a vyhlášku č. 357/2013 Sb. , podle níž je stavba občanské vybavenosti tak, jak je objekt žalovaného zapsán v kat. nemovitostí, stavbou určenou pro poskytování služeb. Současně znalkyně poukázala na § 3 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, podle níž nejsou-li zachovány doklady o účelu pro kterou je povoleno stavbu užívat, platí, že stavba je určena k účelu, k němuž je stavebně technickým uspořádáním vybavena. V tomto směru bylo přihlíženo i ke znaleckému posudku číslo který pro účely exekuce oceňoval nemovitost žalovaného. Z toho posudku je zřejmé, že znalec na základě obhlídky z června 2018 a dalších podkladů uzavřel, že jde o objekt skladu s kanceláří, určený pro skladování a manipulaci (tedy k podnikatelským účelům). Znalkyně v rámci výslechu uvedla, že objekty, které používala pro srovnání, jsou objekty z okolních obcí a to z toho důvodu, že žádný jiný obdobný objekt respektive pozemek, na kterém by byl objekt v pronájmu přímo v obci nebyl. Při stanovení obvyklé ceny zohledňovala skutečnost méně atraktivní lokace zastavěného pozemku žalobců proti pronajímaným pozemkům, které si pro srovnávací metodu zjistila a současně při stanovení uvažo-vala i o jiném způsobu určení účelového, pro který jsou objekty na pozemcích užívány. Kdy méně atraktivní lokalita vede k snížení ceny nájmu a naopak způsob užití pro podnikatelské účely vede k zvýšení ceny. Znalkyně uvedla, že na základě toho určila cenu odhadem v intencích zajištěných podkladů na částka za m². Podle soudu své závěry znalkyně dostatečným způsobem osvětlila. Úvahu, která znalkyni vedla ke stanovení obvyklé ceny nájmu zastavěného pozemku a to ve vazbě na podklady, z nichž vycházela, soud považuje za správnou s tím, že v této souvislosti neshledal, že by její závěry vykazovaly formálně logické nedostatky, z nichž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost znaleckých závěrů. Z těchto důvodu soud ze stanovené ceny částka za m2 vycházel.
6. Pokud jde o námitku faktického způsobu užívání nemovitosti žalovaným pro nikoliv podnikatelské účely, soud s ohledem na právní posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 OZ , podle nějž ten, kdo se bezdůvodně obohatí na úkor jiného, je povinen toto bezdůvodné obohacení dané osobě vydat a s přihlédnutím k závěrům judikatorně shrnutým, a týkajícím se otázky bezdůvodného obohacení vlastníka stavby, zbudované na cizím pozemku (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5808/2017 ), podle nichž povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání předmětu jeho vlastnictví, koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za to náhradu s tím, že k bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby tak dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat a povinnost poskytovat náhradu vlastníků pozemku, na němž stojí stavba stíhá vlastníka pozemku bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje, tedy zda jsou stavby pronajaty nebo užívány jím osobně s tím, že současně není podstatné ani to, zda užívání stavby přináší zisky případně komu, je na místě uzavřít, že rozhodné je účelové určení stavby žalovaného, které je podle zápisu v katastru nemovitostí i dispozičního uspořádání stavbou pro podnikatelské účely, respektive poskytování služeb a proto je na místě vycházet z obvyklé ceny pronájmu pozemku, na němž stojí cizí stavba, jenž může být využita k podnikání. Zdali žalovaný fakticky nemovitost k tomuto účelu užívá či nikoliv, tedy není rozhodná. Pokud soud vychází z toho, že žalobcům vznikl oprávněný nárok na zaplacení náhrady za užívání pozemku p. číslo p. číslo v celkové výši částka za období od datum do datum, celkem tedy částka a přitom žalovaný po výzvě žalobců k zaplacení takové náhrady postupně uhradil částky číslo a částka před podáním žaloby (tj. částka) a částka a částka po podání žaloby (tj. částka), činí zbytek dluhu (dopočteno do částka) částka. Žalobě bylo zcela vyhověno.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k zaslání předžalobní upomínky z datum a ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že žalobci byli ve věci zcela úspěšní a pokud v řízení z části omezovali žalobu, pak tak činili z důvodů chování žalovaného, který z části důvodně uplatněný nárok uhradil. Na nákladech řízení bylo přiznáno žalobcům celkem částka a to v rozsahu částka zaplaceného na soudním poplatku a nákladů právního zastoupení podle § 7 a 13 odst. 3 advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) za šest úkonů právní služby po částka a šesti režijních paušálů po částka (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednáních číslo, číslo a číslo). Lhůta k zaplacení u obou výroků rozsudku I. a II. byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalovaného tak, jak je vylíčil v žádosti o osvobození od soudních poplatků z číslo, kdy tato lhůta, která je obvykle třídenní, byla prodloužena na jeden měsíc.
8. Žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků z datum byla zamítnuta. Soud přihlížel k ustanovení § 138 o. s. ř. o. s. ř. , kdy k žádosti účastníka může zcela nebo z části rozhodnout o jeho osvobození od soudních poplatků s tím, že toto osvobození dopadá na účastníka i zpětně, netýká se však již zaplaceného soudního poplatku. Soud považoval žádost žalovaného za bezdůvodnou v tom ohledu, že i případné kladné rozhodnutí by nemělo žádný dopad do jeho hmotně právních poměrů ve vztahu k projednávané věci. Je třeba totiž přihlédnout k tomu, že rozsudkem bylo řízení skončeno bez možnosti odvolání s ohledem na bagatelní povahu řízení. Osvobození od soudních poplatků samo o sobě na povinnost žalovaného hradit žalobcům náklady řízení rovněž nemá, a jelikož v průběhu řízení nevznikly náklady na straně státu, které by bylo možno některému z účastníků uložit, nebyl v tomto směru důvod rozhodovat o osvobození od soudních poplatků.
9. Povinnost žalovaného zaplatit žalobcům společně a nerozdílně dlužnou částku, uvedenou ve výroku I. je odůvodněna tím, že žalobci jsou společnými a nerozdílnými věřiteli ve vazbě na společné jmění manželů, do nějž náleží i pozemky užívané bez právního důvodu žalovaným. Lhůta k zaplacení soudem uložených částek žalovanému byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. delší než je obvyklé s přihlédnutím k údajům o majetkových a příjmových poměrech žalovaného uvedených v žádosti o osvobození od soudních poplatků a zčásti skutečnosti, že rozhodnutí se opírá o závěry plynoucí ze znaleckého posudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.