Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 263/2021-32

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci

pro: zrušení vyživovací povinnosti

takto:

I. Vyživovací povinnost celé jméno žalobce, narozeného datum, k zletilé celé jméno žalované, narozené datum, stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. -39, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. -55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j.  , 287/2018-77, se s účinností od 1. 7. 2021 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vyživovací povinnost [celé jméno žalobce], narozeného [datum], k zletilé [celé jméno žalované], narozené [datum], stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. -39, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. -55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j.  , 287/2018-77, se s účinností od 1. 7. 2021 zrušuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 6. 2021 domáhal zrušení výživného vůči žalované, která je jeho zletilou dcerou. Vyživovací povinnost navrhl zrušit k 1. 7. 2021. Žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. -39, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. -55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j.  , 287/2018-77, mu byla uložena povinnost od 1. 10. 2017 přispívat žalované měsíčně na výživu částkou 4 000 Kč (původně byla vyživovací povinnost stanovena od 1. 4. 2015 ve výši 2 000 Kč, od 1. 10. 2017 byla zvýšena právě na částku 4 000 Kč). Žalovaná byla studentkou na Vyšší odborné škole informačních studií, prostřednictvím jejího právního zástupce sdělila žalobci, že k ukončení jejího studia dojde k 30. 6. 2021. Žalobce dále uvedl, že žalovaná s žalobcem vůbec nekomunikuje, a to ani např. při příležitosti žalobcových narozenin či Vánoc, kdy takovéto počínání může zakládat důvod, pro který by bylo možné považovat povinnost úhrady výživného žalované za rozpornou s dobrými mravy. Žalobce rovněž uvedl, že před nástupem na Vyšší odbornou školu byla žalovaná na středoškolské úrovni nejdříve studentkou teologického gymnázia, kde studium z vlastní vůle ukončila. Následně absolvovala střední zdravotnickou školu, poté nastoupila na vysokou školu ve studijním oboru se specializací na sociální antropologii a studia současných společností. Vysokou školu kvůli studijním výsledkům nedokončila. Po vysokoškolském studiu žalovaná nastoupila na středoškolský obor interaktivní grafika a vizualizace na Vyšší odborné škole informačních studií v Praze, přičemž toto studium měla ke dni 30. 6. 2021 ukončit. Žalobce tak uzavřel, že žalovaná by již měla být dostatečně připravena na výkon budoucího povolání a nic jí nebrání v tom, aby všechny své potřeby uspokojovala prací.

2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti žalobce s účinností od 1. 7. 2021 souhlasila. Uvedla, že měla za to, že ukončením jejího studia automaticky zanikne i vyživovací povinnost žalobce vůči ní, což pochopila i z dopisu jeho právního zástupce. Na výzvu právního zástupce nejprve nereagovala, protože se zpráva nedostala do její dispozice. Poté, co byla telefonicky kontaktována, sdělila žalobci datum ukončení jejího studia (30. 6. 2021). Dále nebyla žalobcem, resp. jeho právním zástupcem kontaktována. Pokud by se tak stalo, byla by připravena uzavřít dohodu o zrušení vyživovací povinnosti. Žalovaná se však naprosto neztotožnila s argumentací žalobce o tom, že by se by se chovala v rozporu s dobrými mravy proto, že s žalobcem dlouhodobě nekomunikuje. Uvedla, že naopak sám žalobce s ní přestal komunikovat ještě předtím, než dosáhla svých 15 let a dále o ni žalobce nejevil jakýkoliv zájem, respektive jí zaslal toliko závěť obsahující pasáž o jejím vydědění. Nad rámec soudem stanované vyživovací povinnosti žalované ničím nikdy nepřispěl a s žalovanou komunikoval toliko právní zástupce žalobce. Žalovaná poukázala i na to, že po absolvování Zdravotnického lycea jí scházely praktické znalosti, které potřebovala získat, aby se mohla samostatně živit, proto nastoupila na další studium. Během studia si toliko opatřila drobný přivýdělek prací ve zdravotnictví, kde v souvislosti onemocněním covid-19 scházel personál. Příjmy žalované byly po dobu studia minimální. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla připravena uzavřít s žalobcem dohodu o zrušení vyživovací povinnosti, navrhla, aby jí soud přiznal náklady tohoto řízení, případně aby si každý z účastníků nesl náklady řízení sám.

3. Žalobce na vyjádření žalované reagoval replikou, ve které sdělil, že jeho výzva k poskytnutí informací ohledně studia žalované, byla žalované doručena dne 29. 4. 2021, na tuto výzvu však nereagovala. Reagovala až poté, co byla telefonicky kontaktována právním zástupcem žalobce. Dále uvedl, že žalovaná měla možnost ho kontaktovat s návrhem dohody o zrušení vyživovací povinnosti, avšak nikdy tak neučinila a lze proto pochybovat, zda to byl její skutečný a vážný úmysl. Nad rámec uvedeného žalobce sdělil, že výživné žalované řádně hradil vyjma jednoho časového období, ve kterém měl finanční obtíže, na což žalovaná bezprostředně reagovala exekučním návrhem.

Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

4. Žalobci byla rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 1. 2018, č. j. -39 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 4. 4. 2018, č. j. -55 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2018, č. j.  , 287/2018-77 od 1. 10. 2017 stanovena vůči žalované, která je jeho zletilou dcerou, vyživovací povinnost v částce 4 000 Kč měsíčně, kdy tato skutečnost je soudu známa z jeho úřední činnosti.

5. Žalobce (jeho právního zástupce) vyzval žalovanou zprávou v systému datových schránek ze dne 29. 4. 2021 k předložení potvrzení o studiu žalované, jakož i sdělení dalších okolností týkajících se studia žalované, které by mohly mít vliv na vyživovací povinnost žalobce. Dále žalobce v jeho zprávě uvedl, že pokud žalovaná neposkytne potřebné informace ke dni 14. 5. 2021, bude mít za to, že studium žalované netrvá a proto následně podá návrh na zrušení vyživovací povinnosti. Z doručenky k této zprávě žalobce vyplývá, že zpráva byla žalované do její datové schránky dodána (nikoliv doručena) dne 29. 4. 2021. Žalovaná zprávou z její datové schránky ze dne 25. 5. 2021 žalobci sdělila, že její studium bude ukončeno k 30. 6. 2021.

6. Z potvrzení o studiu ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že studium žalované končí ke dni 30. 6. 2021. Z dohody o pracovní činnosti bylo zjištěno, že žalovaná na základě této dohody v nemocnici vykonávala práci se základní sazbou odměny 110 Kč/hod.

7. Z poštovních poukázek bylo zjištěno, že v období od dubna do října roku 2021 hradil žalobce výživné řádně.

8. Podle , (dále jen „o. z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

9. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činní; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

11. Skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování zcela odpovídal nesporným tvrzením účastníků. Účastníci se v jejich tvrzeních rozcházeli v otázce, kdo způsobil propast v komunikaci mezi nimi, když veškerá komunikace se omezovala pouze na řešení právních otázek. Tato okolnost je však pro posouzení předmětu tohoto řízení nerozhodná,soud se jí proto nezabýval a nebyla předmětem dokazování. Žalovaná zcela uznala návrh žalobce a souhlasila, aby byla vyživovací povinnost vůči ní zrušena s účinností od 1. 7. 2021, tedy ode dne následujícího po ukončení jejího studia. Soud tak uzavřel, že s účinností od 1. 7. 2021 je žalovaná schopna sama se živit ve smyslu § 911 o. z. a je na místě, aby k tomuto datu byla vyživovací povinnost žalobce zrušena (výrok I.). Mezi účastníky zůstala sporná pouze otázka nákladů řízení.

12. Jelikož bylo rozhodováno o zrušení výživného ke zletilé, je základním ustanovením upravujícím náhradu nákladů řízení ustanovení , podle kterého je právo na náhradu nákladů řízení přiznáno úspěšnému účastníkovi. Tato okolnost vyplývá i z žalobcem předložených rozhodnutí okresních soudů (rozsudky Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2021, č. j. -49, Okresního soudu ve Znojmě 19. 4. 2021, č. j. -45, dále rozsudky Okresního soudu v České Lípě, č. j. -117, Okresního soudu v Náchodě, č. j. -29, Okresního soudu v Písku, č. j. -41). Ve všech těchto rozhodnutích soudy rozhodovaly tak, že pokud byl žalobce domáhající se zrušení výživného vůči zletilému úspěšný, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud naopak žalobce úspěšný nebyl, byly náklady řízení přiznány zletilému žalovanému. Soud však shledal, že je namístě komplexně zvážit všechny okolnosti tohoto řízení a posoudit, zda se nejedná o výjimečný případ, ve kterém lze najít důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily aplikaci a tzv. moderačního práva soudu. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. :„ Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.“

13. Především v okolnostech, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, nachází zdejší soud důvody pro aplikaci Je nutné uvážit, že žalobce sám uvedl, že žalovaná mu opakovaně na vyžádání poskytovala informace o průběhu jejího studia, čili žalobci byla ze strany žalované dlouhodobě poskytována potřebná součinnost. Před podáním žaloby se pak žalobce na žalovanou obrátil s výzvou, že pokud do 14. 5. 2021 nepředloží informace o průběhu studia, bude mít za to:„ že (…) studium již netrvá a podá návrh na zrušení vyživovací povinnosti“. Byť žalovaná na tuto výzvu reagovala opožděně, po telefonické urgenci požadované informace bezodkladně sdělila. Z jazykového výkladu textu výzvy žalobce vyplývá, že pokud žalovaná sdělí požadované informace, žalobce se nebude zrušení vyživovací povinnosti bezprostředně domáhat soudně (argumentum a contrario). Žalovaná tak mohla být poměrně důvodně přesvědčena, že výzvě žalobce vyhověla a že žalobce se nebude zrušení povinnosti bezprostředně domáhat soudní cestou. Do určité míry lze říci, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby, resp. jedinou příčinou k podání žaloby bylo, že žalovaná nereagovala včas na výzvu žalobce, byť toto pochybení je do určité míry sanováno tím, že žalovaná nakonec reagovala na poslední výzvu před podáním žaloby (byť telefonickou). Dle názoru soudu však nelze uzavřít, že žalovaná vůbec nezavdala příčinu k podání žaloby a že by jí tak měly být přiznány náklady řízení ve smyslu , jak se žalovaná domáhala. Výzva právního zástupce žalobce byla žalované prokazatelně dodána do datové schránky dne 29. 4. 2021, žalovaná reagovala až po telefonické urgenci dne 25. 5. 2021. Soud dále přihlédl k tomu, že předmětem sporu je zrušení vyživovací povinnosti k zletilé dceři žalobce. Smyslem vyživovací povinnosti vůči zletilé bylo mimo jiné poskytnout žalované materiální zabezpečení a možnost připravit se studiem na výkon budoucího povolání tak, aby si po započetí výkonu povolání mohla své potřeby hradit sama. Je třeba přihlédnout k tomu, že funkce již vyplaceného výživného by byla do určité míry zmařena, kdyby z něj nyní měla žalobci hradit náklady řízení, byť zcela nezavdala příčinu k podání žaloby. Stejně je nutné přihlédnout k tomu, že na vymožení výživného již byla vůči žalobci vedena exekuce a plnění vyživovací povinnosti tak žalobci způsobuje finanční obtíže, i přesto žalobce od uvedeného incidentu hradil výživné řádně. Soud přihlédl i k tomu, že za situace kdy se otázka nákladů řízení pohybuje na hraně aplikace ustanovení a , by přiznání nákladů řízení jednomu z účastníků mohlo vážně zasáhnout již tak narušený vztah žalobce a žalobkyně, tedy otce a dcery. V uvedené situaci soud shledal morální důvod, který rovněž hovoří pro aplikaci ustanovení S odkazem na soud na základě výše uvedeného nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.