Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 345/2021-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 69 317,98 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 260 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 2.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 057,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 288,27 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 68 587,98 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 355,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 057,98 Kč od 23.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 23.9.2021 do 1.12.2021, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 741 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 260 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 2.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 057,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 288,27 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 68 587,98 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 355,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 057,98 Kč od 23.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 23.9.2021 do 1.12.2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 741 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 22.9.2021, doplněnou podáním ze dne číslo a ze dne 18.12.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 69 317,98 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 5.10.2020 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet. Během trvání úvěrového vztahu načerpala částku 70 000 Kč. Žalovaná cekem vrátila žalobkyni částku 5 740 Kč, zbytek řádně a včas nevrátila a dluží žalobkyni celkem částku 69 317,98 Kč, tj. jistinu ve výši 68 587,98 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně a právní zástupkyně žalobkyně se k jednání soudu omluvily, žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 10.12.2021 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaná ve věci nevyjádřila.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Z Úvěrové smlouvy číslo ze dne 5.10.2020 plyne, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale kódem:„ číslo“. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze ve splátkách; výše splátky 2,05 % z úvěrového rámce, tj. 1 435 Kč. Roční úroková sazba činila 18,88 %. Žalovaná měla ke svým poměrům ve smlouvě uvést, že je vdova, bydlí v podnájmu, má učňovské vzdělání, je důchodce s měsíčním příjmem 15 500 Kč čistého a nemá žádné vyživované dítě.
6. Z Úvěrových podmínek žalobkyně plyne úprava práv a povinností plynoucích z úvěrové smlouvy.
7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 5.10.2020 byla žalované bankovním převodem vyplacena částka 70 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni 4x 1 435 Kč, tj. celkem 5 740 Kč.
8. Z výzvy ze dne 16.6.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji žalovanou k úhradě částky 74 293,71 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17.6.2021, jak plyne z podacího archu.
9. Z Úvěrové karty (čl. 20 spisu) plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované. Žalovaná je specifikována jako vdova, bydlí v podnájmu, nemá žádné dítě, jejím zdrojem je důchod ve výši 15 500 Kč a výdaje žalované činí 6 500 Kč. Žalobkyně prověřovala žalovanou v externích registrech. Dále měla žalobkyně vycházet ze životního minima ve výši 3 860 Kč. Splátky žalované u jiných společností činily 2 238 Kč, u žalobkyně pak 3 442 Kč.
10. Z Úvěrové zprávy (čl. 21 – 26 spisu) plyne, že u žalované byly vykázány celkem 3 odmítnuté úvěrové operace, jedna byla odvolána, ke dni dotazu měla žalovaná celkem dva existující úvěry a 7 ukončených úvěrů. Dále ke dni dotazu měla žalované jeden nesplátkový úvěr a 4 existující kreditní úvěry.
11. Z opisu výpisu (čl. 29 spisu) plyne, že dne 5.10.2020 byla žalované poskytnuta částka 70 000 Kč.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 8.7.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 9.7.2021, jak plyne z poštovního podacího archu.
13. Skutkový závěr: Žalobkyně dne 5.10.2020 vyplatila na účet žalované částku 70 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni pouze částku 5 740 Kč, zbytek dosud nevrátila. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 8.7.2021, jenž byl předán k poštovní přepravě dne 9.7.2021, k úhradě dluhu.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
20. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.
21. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 5.10.2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve splátkách. Předložená smlouva o úvěru ze dne 5.10.2020 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena kódem: 789659.
26. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru. Ve smlouvě uvedený podpis v kolonce klienta„ číslo“ nelze bez dalšího ztotožnit s osobou žalované. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.
27. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalované při vyplnění úvěrové smlouvy. Takto žalovaná měla udat svůj důchodový příjem 15 500 Kč měsíčně, skutečnost, že je vdova žijící v podnájmu, s učňovským vzděláním a bez vyživovací povinnosti; výdaje žalované nejsou ve smlouvě udány. Dále měla žalobkyně provést lustraci žalované v externích registrech a zjistit, že měla další závazky u jiných společností (splátky 2 238 Kč) a i u žalobkyně (splátky 3 442 Kč). Žalobkyní předložená úvěrová karta není opatřena podpisem žalované, jde o interní listinu žalobkyně.
28. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně Potvrzením o výši vyplácené důchodu v době před uzavřením smlouvy. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž řádně nezkoumala výdaje žalované, přičemž je nezbytné, aby žalobkyně zkoumala, kromě způsobu uspokojování potřeby bydlení, rovněž výši nákladů žalované na bydlení, apod. Skutečnost, že žalobkyni vycházela ze životní minima členů domácnosti ve výši 3 860 Kč, je dle názoru soudu sama o sobě nedostačující. Navíc již sama skutečnost, že žalovaná je důchodce, poživatelem toliko důchodu, měla další závazky u jiných společností, tak i u samotné žalované, mělo být pro žalobkyni signálem k řádnému a důslednému zkoumání poměrů žalované.
29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.
30. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení o provedené platbě ze dne 5.10.2020, z nějž má soud za prokázané, že na účet žalované byla tohoto dne provedena žalobkyní platba ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná vrátila žalobkyni pouze část poskytnutých peněz, a to ve výši 5 740 Kč, přičemž zbytek dosud nevrátila, čímž porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil jí soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 64 260 Kč (výpočet. 70 000 Kč – 5 740 Kč = 64 260 Kč). Co do zbytku požadované částky ve výši 5 057,97 Kč spolu se smluvním úrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
32. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 8.7.2021, jež byla následujícího dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 30.11.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byl povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 1.12.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 2.12.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 2.12.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 355,96 Kč, úroku z prodlení 8,50 % ročně z částky 5 057,98 Kč od 23.9.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 64 260 Kč od 23.9.2021 do 1.12.2021, pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout.
33. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 64 798,70 Kč (tj. jistina 64 260 Kč + úroky z prodlení za dobu od 2.12.2021 do rozhodnutí soudu; 78,70 %), žalovaná co do částky 17 517,71 Kč (jistina 5 057,98 Kč + kapitalizovaný úrok 8 288,27 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1 355,96 Kč + úrok z částky 68 587,98 Kč za dobu od 23.9.2021 do rozhodnutí soudu ve výši 1 643,20 Kč + úrok z prodlení z částky 5 057,98 Kč ve výši 124,80 Kč a úrok z prodlení z částky 64 260 Kč ve výši 1 047,50 Kč; 21,30 %), proto žalobkyni přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 57,40 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 466 Kč, odměnou advokáta žalobkyně ve výši 11 700 Kč za 3 úkony právní služby po 3 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH z částky 12 600 Kč, tj. ve výši 2 656 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni částku 10 741 Kč rovnající se 57,40 % jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
35. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 1.12.2021 a ze dne 18.12.2021, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.