Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 414/2021-25
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 7 178 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá do výše 2 178 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7 178 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení 1,50 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 2 178 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 423,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá do výše 2 178 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7 178 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 1,50 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 2 178 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 423,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem právnická osoba právnická osoba, IČO, sídlem adresa) prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem číslo. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním kódu zaslaného ve verifikační SMS zprávě. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne datum, jakož i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a úrok ve výši 147,95 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala lustrací dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, na základě čehož nedošlo k pochybnostem o úvěrovatelnosti žalovaného. K tomuto žalobkyně nenavrhla žádné důkazy.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.
4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalobce ani žalovaný bez omluvy nedostavili, ačkoli jim bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru Emma’s právnická osoba, IČO, sídlem adresa) uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo ze dne datum, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej s úrokem ve výši 147,95 Kč a poplatkem za uzavření úvěru ve výši 1 421,03 Kč při řádném splácení, 2 030,05 Kč při prodlení s úhradou dlužné částky. Platba měla proběhnout jednorázově 30 dnů po odeslání finančních prostředků žalovanému. Téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému 5 000 Kč, jak plyne z potvrzení o platbě. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně nedoložila ničeho k otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat.
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když si od žalovaného žádné informace ani nevyžádala (§ 84 ZSÚ, ani jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Pouhé tvrzení, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, je naprosto nedostatečné a i kdyby bylo prokázáno, nešlo by o řádné posouzení úvěrovatelnosti žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně fakticky rezignovala na tvrzení jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem (jakými konkrétními skutečnostmi) byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, ani nepředložila žádné důkazy, a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a současně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. , soud nemůže uzavřít jinak, než že nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne datum) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 5 447,29 Kč (jistiny a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 3 420,26 Kč (poplatek, smluvní úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 423,37 Kč, přičemž tato částka představuje cca 22,86 % z jejich celkové výše 1 852 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 61,43 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 38,57 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
8. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 :„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2985/14 , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci (§ 251 o.s.ř. ).