Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 259/2021-38
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 82 421 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 235 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 235 Kč od 8.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 39 186 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 39 186 Kč od 26.9.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 235 Kč od 26.9.2018 do 7.5.2021, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 235 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 235 Kč od 8.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 39 186 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 39 186 Kč od 26.9.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 235 Kč od 26.9.2018 do 7.5.2021, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.3.2021, doplněnou podáním ze dne 24.9.2021, ze dne 1.11.2021 a ze dne 8.11.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 82 421 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 10.3.2015 uzavřela společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou Smlouvu o úvěru č. anonymizováno číslo, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 147 449 Kč za účelem financování koupě dohodnutého motorového vozidla tov. zn. Fiat, č. VIN kód, pro soukromé účely. Žalovaná vozidlo převzala dne 10.3. 2015. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou pravidelných 84 měsíčních splátek 3 222 Kč, počínaje dnem 17.2.2020. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, a to konkrétně 35. splátky splatné dne 10.2.2018 a 36. splátky splatné dne 10.3.2018. Předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21.3.2018 předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované dlužnou jistinu, smluvní pokutu za neuhrazené splátky úvěru ve výši 5 000 Kč, náklady spojené s vymáháním nesplněných závazků ve výši 19 005 Kč, nesplacené dopojištění po datu předčasného ukončení smlouvy ve výši 187,20 Kč a ostatní dlužné závazky ve výši 1 200 Kč, tedy po odečtení realizované prodejní ceny vozidla ve výši 28 000 Kč, dluh žalované činil celkem 107 813 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Po zvážení všech okolností žalobkyně požaduje úhradu pouze částky 82 421 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.
2. V doplnění žaloby ze dne 24.9.2021 žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované v žádosti o úvěr ze dne 10.3.2015 a nahlédnutím do veřejných registrů, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, SOLUS a insolvenční rejstřík. V Žádosti žalovaná uvedla, že pracuje jako operátor u právnická osoba s měsíčním příjmem 15 500 Kkč, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále bylo vycházeno z nákladů na domácnost dle interně nastavených minimálních nákladů. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná.
3. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 6.12.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze Žádosti o úvěr na dopravní techniku ze dne 10.3.2015 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žalovaná v rámci své žádosti o úvěr uvedla, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodná, bydlí u rodičů, má úplné střední vzdělání, pracuje jako dělník ve právnická osoba s.r.o., obec, s měsíčním příjmem 15 000 Kč. Nebyl vůči ní nařízen soudní výkon rozhodnutí.
7. Ze smlouvy o úvěru č. spisová značka ze dne 10.3.2015 plyne, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované účelově vázaný spotřebitelský úvěr ve výši 147 449 Kč, a to na koupi vozidla tov. zn. Fiat Punto. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v 84 splátkách po 3 222 Kč měsíčně. Výpůjční úroková sazba činila 20,0063 % ročně. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
8. Ze Všeobecných obchodních podmínek úvěrů poskytovaných předchůdkyní žalobkyně plyne úprava podmínek poskytování bankovních produktů a služeb. Tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované.
9. Ze splátkového kalendáře ze dne 10.3.2015 plyne, že první splátka byla splatná dne 10.4.2015 a poslední splátka byla splatná dne 10.3.2022.
10. Z protokolu o převzetí vozidla ze dne 10.3.2015 plyne, že žalovaná převzala vozidlo tov. zn. Fiat Punto.
11. Z Dodatku č. 1 ze dne 8.7.2016 plyne, že došlo s účinností od 10.6.2016 ke změně splátkového kalendáře.
12. Ze splátkového kalendáře ze dne 1.6.2016 plyne úprava výše a splatnosti jednotlivých splátek.
13. Z Oznámení ze dne 21.3.2018 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. Toto oznámení bylo doručeno žalované dne 3.4.2018, jak plyne z dodejky.
14. Z protokolu o konečném vyrovnání ze dne 21.8.2018 plyne, že celková dlužná částka žalované představuje částku 107 813 Kč.
15. Ze smlouvy o převodu vybraného portfolia pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou. Z Oznámení ze dne 17.7.2019 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24.7.2019, jak plyne z podacího lístku.
16. Z výzvy ze dne 6.3.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6.3.2020, jak plyne z podacího lístku.
17. Skutkový závěr: Dne 10.3.2015 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou podepsaly smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 147 449 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit formou splátek. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 147 449 Kč. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 104 214 Kč, zbytek ve výši 43 235 Kč dosud nevrátila, a to i přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 6.3.2020.
18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
23. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 10.3.2015 podepsána smlouva č. spisová značka, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši prodejní ceny vozidla tov. zn. Fiat Punto, tj. ve výši 147 449 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit formou měsíčních splátek spolu s úrokem.
24. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona.
25. Dle tvrzení žalobkyně tato při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných přímo od žalované v Žádosti o úvěr ze dne 10.3.2015. Z této Žádosti má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Její příjem u zaměstnavatele právnická osoba, obec, činil 15 000 Kč měsíčně. Dále měla žalobkyně vycházet z kontroly v externích a interních registrech, tj. nahlédnutím do registru SOLUS, do insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací. Předchůdkyně žalobkyně měla u výdajové stránky vycházet z nákladů na domácnost dle jejích interně nastavených minimálních nákladů.
26. Žalobkyně však v řízení, i přes poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovanou, popř. jinak předchůdkyní žalobkyně zajištěnou (popř. jakým jiným konkrétním způsobem), ověřila žalovanou deklarované poměry. To znamená, zda a jak ověřovala pracovní poměr žalované u právnická osoba s.r.o., výši deklarovaného příjmu, uspokojování její bytové potřeby, náklady na bydlení, popř. jiné její závazky. Pokud žalobkyně odkazuje na Žádost/smlouvu ze den 10.3.2015, tak z této listiny neplyne, že by žalovanou deklarované poměry byly ověřovány konkrétními listinami. Takový záznam Žádost/smlouva neobsahuje. Zároveň žádost neobsahuje žádný údaj o tom, že by předchůdkyně žalobkyně zjišťovala výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že její předchůdkyně ověřovala poměry žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet.
27. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích žalované, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do různých externích a interních databází, jak specifikováno výše. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani nepředložila důkaz o tom, že do registrů ke dni uzavření smlouvy skutečně nahlížela. Žalobkyně zároveň i přes výzvu soudu netvrdila, k jakému konkrétnímu disponibilnímu zůstatku žalované v závěru posuzování její předchůdkyně dospěla (tj. po odečtení celkových měsíčních výdajů od celkových měsíčních příjmů žalované).
28. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet, a proto je spotřebitelská smlouva neplatná.
29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 147 449 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu, z níž má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 147 449 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 147 449 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 104 214 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně. Zbytek ve výši 43 235 Kč dosud žalobkyni nevrátila.
30. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 43 235 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky, tj. částky 39 186 Kč, pak soudu nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok II. rozsudku).
31. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 8.12.2020, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 6.5.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7.5.2021. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8.5.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 9 % ročně, avšak již od 26.9.2018, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 235 Kč od 8.5.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 43 235 Kč (52,46 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 39 186 Kč (47,54 %). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
34. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.