Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 147/2019-111

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 326.889,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 268.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 268.666 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 58.223,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 58.223,67 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 326.889,67 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 35.590,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 268.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 268.666 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 58.223,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 58.223,67 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 326.889,67 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 35.590,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, ve znění jejího písemného doplnění a upřesnění ze dne datum a při jednání dne datum, domáhá se žalobce po žalované zaplacení částky 326.889,67 Kč s příslušenstvím. Učinil tak s odůvodněním, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr na základě Žádosti/ Smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru ze dne datum ve výši 336.000 Kč, a to převodem na účet, přičemž částku ve výši 206.000 Kč se žalovaná zavázala použít na uhrazení svého existujícího závazku. Žalovaná měla úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5.993 Kč (včetně platby pojistného ve výši 433 Kč měsíčně), splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Úvěr byl úročen zvýhodněnou sazbou 9,9 % ročně. Čerpání a splácení úvěru bylo evidováno na úvěrovém účtu číslo. Žalovaná v souvislosti s úvěrem zaplatila dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 6.593 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 7.000 Kč, dne datum částku 5.790 Kč a dne datum částku 6.000 Kč, celkem 67.334 Kč. Z této částky bylo započteno na jistinu 25.002,85 Kč, na smluvní úrok 34.172,81 Kč, na poplatky 1.800 Kč, na pokuty 729,34 Kč a na pojistné 5.629 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení se splácením úvěru v období od listopadu 2018 do března 2019. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné splátky úvěru ve lhůtě do 30 dnů dne datum. Jelikož žalovaná dluh ve stanovené lhůtě nezaplatila, žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne datum a splatnost celého úvěru nastala ke dni datum. K tomuto dni činil dluh žalované 326.889,67 Kč sestávající z jistiny 310.997,15 Kč, úroků, které měly být uhrazeny v rámci splátek úvěru od listopadu 2018 do března 2019, ve výši 12.025,36 Kč, pojistného 2.165 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení 1.102,16 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek za období od datum do datum). Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla žalobcem posouzena na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovanou v Osobním dotazníku žadatele o úvěr s prohlášením o udělení souhlasu se zpracováním údajů ze dne datum. Žalobce při sjednávání úvěru nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovanou nebyly pro účely posouzení její schopnosti splácet úvěr úplné, přesné a pravdivé. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že pracuje pro právnická osoba, je rozvedená a bezdětná, bydlí v družstevním bytě. Ve výdajích byly zohledněny žalovanou deklarované náklady na bydlení, dále na jídlo, ošacení a obuv, dopravné, provoz osobního automobilu, telekomunikační služby, financování vzdělávání, kulturních a společenských potřeb a rekreace, finanční závazky ověřené kontrolou v registru příjmení a splátka schvalovaného úvěru. Žalobce vycházel z výpisu z účtu žalované, který vypovídal o obratech domácnosti žalované. Lustrace v registru nebankovních závazků učiněn nebyl. Jako opatření směřující k zabránění vzniku hmotné nouze žadatele v důsledku jeho předlužení zavedl žalobce ukazatel Minimálního disponibilního příjmu (MDI), který je hodnotou, jež musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů definovaných výše, vč. schvalované měsíční splátky. Žalobce využívá MDI z obezřetnostních důvodů pro zamezení rizika podhodnocení deklarovaných nákladů na straně žadatele. Úroveň MDI závisí na počtu členů domácnosti žadatele. MDI musí dostačovat na pokrytí základních životních výdajů, jako je jídlo, ošacení a bydlení. Hodnoty MDI jsou minimálními hodnotami nezbytnými k udržení základního životního standardu, aniž by se žadatel ocitl v hmotné nouzi. V registru příjmení žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatelů provádí další doplňkové kontroly, a to v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a Insolvenčním rejstříku. U všech žádostí provádí žalobce automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému anonymizována dvě slova, který obsahuje souhrn relevantních parametrů, jako je skóre (vyjadřující míru rizika klienta), rozpočet (analýza příjmů a výdajů), kvalita prodejce (z hlediska záměrné úpravy vkládaných údajů do formuláře žádosti apod.) atd. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalobcem poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla vyzvána ke splnění dluhu dopisem ze dne datum a předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne datum), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechnyy, na jejichž základě prověřil schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost ( ), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval obsáhlým podáním ze dne datum, v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal, a k němuž připojily na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.

4. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Žádosti o klasický spotřebitelský úvěr/ Smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, Všeobecných obchodních podmínek platných od datum, Přihlášky k pojištění a Přílohy - účel úvěru k Žádosti o úvěru/ Smlouvě o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum (akceptací žádosti žalobcem) uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 336.000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5.993 Kč (včetně platby pojistného ve výši 433 Kč měsíčně za soubor pojištění anonymizováno), splatných vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná se zavázala část poskytnutého úvěru ve výši 206.000 Kč použít na uhrazení svého existujícího závazku - osobního úvěru u věřitele (nevyplněno), který jí byl poskytnut dne datum ve výši 200.000 Kč, výše splátky 3.584 Kč, celková dlužná částka 206.000 Kč. Část úvěru ve výši 130.000 Kč byla žalované poskytnuta za účelem realizace jejího vlastního projektu. Úvěr byl za předpokladu splnění povinností uvedených v příloze účel úvěru po dobu trvání smlouvy úročen zvýhodněnou sazbou 9,9 % ročně. Z Osobního dotazníku podepsaného žalovanou dne datum bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě, je zaměstnána jako dělnice od roku 2015 u zaměstnavatele příjmení, kolonky týkající se Partnera, Měsíčních příjmů klienta a partnera, Měsíčních výdajů domácnosti a Bankovních údajů jsou nevyplněny. Z výpisu z Osobního účtu žalované za období od datum do datum bylo zjištěno, kdy, v jakých částkách a u jakých subjektů byly z tohoto účtu realizovány platby kartou, kdy a v jakých částkách byla z tohoto účtu vybrána hotovost z bankomatu, kdy a v jaké výši byly z tohoto účtu provedeny domácí platby a že na tento účet přišla mzda od příjmení jméno příjmení ve výši 14.813 Kč a úhrada z účtu jméno příjmení ve výši 27.000 Kč s popisem„ dovolená“. Počáteční zůstatek na účtu byl 21.094,59 Kč, celkem přišlo 41.813 Kč, celkem odešlo 24.813,53 Kč (včetně poplatků), konečný zůstatek na účtu 38.094,06 Kč. Součet hotovostních výběrů z bankomatu, realizovaných domácích plateb a plateb kartou za období od datum do datum činil cca 24.700 Kč. Z výplatních lístků za období červen a červenec 2017 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované u společnosti právnická osoba činila v těchto měsících 16.246 Kč a 16.630 Kč, přičemž na účet byla žalované poukázána po provedených srážkách mzda ve výši 14.813 Kč a 14.911 Kč. Z potvrzení o výši příjmů ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná je u právnická osoba zaměstnána jako dělnice od dubna 2015, a to na dobu určitou do datum s tím, že pracovní smlouva bude dále prodloužena do datum, žalovaná není ve zkušební době, nebyla jí dána výpověď, průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činí cca 17.000 Kč. Totožnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru byla ověřena z jejího řidičského a občanského průkazu. Z výstupu z Insolvenčního rejstříku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v posledních 5 letech v insolvenci.

6. Z výpisu z účtu žalobce ze dne datum a transakční historie úvěru číslo bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut dne datum ve výši 336.000 Kč na účet č. bankovní účet. První splátka byla předepsána se splatností ke dni datum. Žalovaná na úvěrový účet zaplatila dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 6.593 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne číslo. částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 5.993 Kč, dne datum částku 7.000 Kč, dne datum částku 5.790 Kč a dne datum částku 6.000 Kč, celkem 67.334 Kč. Žalovaná neuhradila splátku úvěru splatnou dne datum, ani následující splátky.

7. Dopisem ze dne datum byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě dluhu v souvislosti se smlouvou o úvěru číslo ve lhůtě do 30 dnů s upozorněním, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, žalobce od smlouvy odstoupí a zbývající část úvěru se stane splatnou.

8. Dopisem ze dne datum žalobce od úvěrové smlouvy číslo odstoupil z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Uvedl, že úvěr se ke dni datum stává splatným v celém rozsahu.

9. Předžalobní upomínkou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky neprodleně, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

10. Z úřední činnosti je soudu známo (z 6 dalších řízení vedených u Okresního soudu ve Vyškově vždy proti žalované celé jméno žalované, narozené dne datum), že žalovaná v období po uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum, a to konkrétně od prosince 2017 do konce roku 2018, uzavřela dalších 6 smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž ani v jednom případě úvěr řádně nesplácela.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalované dne datum bezhotovostní úvěr ve výši 336.000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet, který se žalovaná zavázala splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 5.993 Kč (včetně platby pojistného ve výši 433 Kč měsíčně), splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalovaná se zavázala část poskytnutého úvěru ve výši 206.000 Kč použít na uhrazení svého existujícího závazku - osobního úvěru poskytnutého jiným věřitelem dne datum ve výši 200.000 Kč, a část úvěru ve výši 130.000 Kč byla žalované poskytnuta bezúčelově. Žalovaná žalobci zaplatila celkem 67.334 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila splátku úvěru splatnou dne datum, ani následující splátky, žalobce po předchozím upozornění žalované od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne datum a ke dni datum se úvěr stal splatným v celém rozsahu. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně.

13. Podle ust. , (dále jen ), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ust. , , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Podle ust. , , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

16. Podle ust. a 1842 odst. 1 a 2 , smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

17. Podle ustanovení a , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ustanovení , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle ustanovení věta první , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

25. Podle ust. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je

26. Soud má ve vztahu uplatněnému nároku za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu, na základě níž poskytl žalované dne datum úvěr výši 336.000 Kč, a to na účet, který žalovaná ve smlouvě uvedla. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy plynoucí žalobci uhradila celkem 67.334 Kč.

27. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. .

28. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných závazků klienta a výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany žalobce - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

29. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) přikládá podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele (věřitel přitom nedostojí povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech). Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinaku a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

30. V daném případě žalobce předložil souduy, které si opatřil před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalované. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že žalovaná je zaměstnaná v pracovním poměru na dobu určitou, není ve zkušební době ani ve výpovědní lhůtě, její čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil v průměru cca 17.000 Kč, přičemž na účet jí bylo na mzdu po provedených srážkách za měsíce červen a červenec 2017 pokaždé poukázáno jen necelých 15.000 Kč, dále že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě, nenachází se v insolvenci. Žalobce dle svého tvrzení, které sice zůstalo neprokázáno, ale i kdyby prokázáno bylo, tak by to na závěru soudu níže ničeho nezměnilo (a proto soud k žádosti žalobce předmětnouu u daného subjektu nevyžádal), lustroval žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru v registru SOLUS, a to s negativním výsledkem (tj. že žalovaná neměla závazky po splatnosti). Lustrace žalované v databázi NRKI a BRKI (nebankovní a bankovní registr klientských informací) žalobcem provedena vůbec nebyla. Ohledně výdajů žalované na bydlení, domácnost, další životní potřeby, splátky finančních závazků atd. žalobce dle svého tvrzení vycházel primárně z výpisu z účtu žalované za zhruba polovinu měsíce srpen 2017, z něhož bylo soudem zjištěno, že součet hotovostních výběrů z bankomatu, realizovaných domácích plateb a plateb kartou za období od datum do datum činil cca 24.700 Kč Dle názoru soudu tento výpis z účtu primárně (slovy žalobce) sloužil ke zjištění výše mzdy žalované v měsíci srpen 2017 a nikoliv ke zjištění výše skutečných nákladů na bydlení, chod domácnosti, další běžné životní potřeby atd. na straně žalované. Pokud by žalobce chtěl výdajovou stránku žalované objektivně zkoumat, jistě by si od žalované vyžádal výpisy z jejího účtu minimálně za poslední 3 měsíce a příp. dalšíy prokazující náklady spojené s bydlením. Navíc, celková suma cca 24.700 Kč, vyčerpaná z účtu žalovanou pouze v první polovině měsíce srpen 2017, převýšila příchozí mzdu na účet žalované v daném měsíci o cca 10.000 Kč. Dále nelze přehlédnout, že v době uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná závazek z úvěru u jiného věřitele v celkové výši 206.000 Kč se splátkou cca 3.600 Kč měsíčně. Žalovaná se sice zavázala tento závazek z poskytnutého úvěru žalobcem zcela splatit, nicméně zda se tak skutečně stalo či nikoliv, je otázkou. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje na straně žalované. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

31. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je pro rozpor se zákonem podle ust. absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. zákona o spotřebitelském úvěru.

32. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 336.000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroku, pojistného, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle ust. platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a poplatků spojených s vymáháním soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaná), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části. Tentýž závěr soud učinil i ve vztahu ke sjednanému pojištění.

33. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 336.000 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru celkem 67.334 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaná mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobci jistinu úvěru 336.000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalované jí poskytnuté platby v celkové výši 67.334 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 268.666 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od datum, tj. ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované doručena předžalobní výzva (nejpozději 10. dnem ode dne odeslání této výzvy, tj. datum), do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce po žalované požadoval zaplacení částky v celkové výši 326.889,67 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky 268.666 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 82 %. Naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 18 %. Žalobci tak přísluší 64 % z plné náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tato sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 12.595 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 43.015,50 Kč, při jejichž výpočtu vycházel z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně dle ust. , dle kterého činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku ve výši 9.580 Kč (z tarifní hodnoty 314.864,31 Kč), dále z ust. §, 13 a 14 advokátního tarifu. Zástupkyně žalobce má nárok na odměnu za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, účast při jednání soudu dne datum) a za 1 úkon právní služby v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění) v celkové výši 33.530 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 1.200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč úkon odpovídající provedeným úkonům právní služby (viz odměna), náhradu cestovních výdajů ve výši 420 Kč za cestu zástupkyně žalobce z obec do Vyškova a zpět dne datum dle , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceně motorové nafty dle příslušné vyhlášky ve výši 27,20 Kč, sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km jízdy a vzdálenosti obec - Vyškov (2x tam a zpět), celkem 75 km), dále náhradu za promeškaný čas dle ust. , odst. 3 advokátního tarifu ve výši 4 x 100 Kč za 4 započaté půlhodiny času stráveného na cestě zástupkyně žalobce z obec k soudu ve Vyškově a zpět, tj. ve výši 400 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny, náhrad a cestovného, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákon o DPH), tj. z částky 35.550 Kč, ve výši 7.465,50 Kč. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 64 % z částky 55.610,50 Kč, tj. ve výši 35.590,72 Kč.

35. Dle ust. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.