Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 308/2021-160
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 14 334,65 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 178,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 178,04 Kč od 25.10.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 2 156,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 698,36 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 14 334,65 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 156,61 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 178,04 Kč od 26.2.2020 do 24.10.2020 zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 576 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 178,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 178,04 Kč od 25.10.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 2 156,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 698,36 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 14 334,65 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 156,61 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 178,04 Kč od 26.2.2020 do 24.10.2020 zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 576 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 7.5.2020, doplněnou podáním ze dne 22.10.2021 a ze dne 23.11.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 334,65 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a Produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil. Ve smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal svěřit předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky, udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení účtu a platební styk poplatky dle platného ceníku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, neboť překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a převedla dne 11.10.2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 14 334,65 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však ničeho nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13.2.2018. Dluh žalovaného je tvořen jistinou ve výši 14 334,65 Kč, smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně a úrokem z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
4. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 8.8.2011 plyne, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby, vést žalovanému běžné účty. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
5. Ze Žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 21.2.2014 plyne, že žalovaný k tomu dni bydlel v pronajatém domě/bytě (od 1.1.1994), měl odborné/učňovské vzdělání, byl svobodný, pracoval u společnosti právnická osoba, obec, jako dělník s příjmem 15 541 Kč měsíčně čistého, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 31 000 Kč, počet příjmů byl 1, neměl žádné vyživované dítě. Hlavní příjem byl doložen Čestným prohlášením o výši příjmu.
6. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 21.2.2014 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k běžnému účtu č. bankovní účet úvěr do výše povoleného limitu 5 000 Kč, a to ode dne 21.2.2014 za sjednanou úrokovou sazbu 21,99 % ročně. Žalovaný se zavázal udržet na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu.
7. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru.
8. Z Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava práv a povinností pro veškeré smluvní vztahy mezi bankou a klienty tykající se bankovních služeb a obchodů.
9. Z Produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1.6.2011 plyne úprava smluvních ujednání souvisejících s kontokorentním úvěrem.
10. Ze Sazebníku platného ke dni 1.6.2011 plynou ceny nabízených produktů.
11. Z Čestného prohlášení ze dne 21.2.2014 plyne, že žalovaný prohlásil, že na účet č. bankovní účet byla za poslední čtyři měsíce zasílána mzda ve výši 15 017 Kč v říjnu 2013, ve výši 15 559 Kč v listopadu 2013, ve výši 18 878 Kč v prosinci 2013 a ve výši 15 522 Kč v lednu 2014. Žalovaný souhlasil, že pro žádost o úvěr bude použita částka čistého příjmu ve výši 15 541 Kč.
12. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 13.2.2018 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 13.2.2018 a vyzvala jej k úhradě dluhu ve výši 14 334,65 Kč. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.2.2018, jak plyne z poštovního podacího archu.
13. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31.7.2017 č. 2017 plyne, že konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného č. bankovní účet činil ke dni 31.7.2017 částku 12 178,04 Kč.
14. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 20.2.2020 plyne, že na úvěrovém účtu č. bankovní účet činil konečný zůstatek jistiny 14 334,65 Kč, debetní obrat činil 0 Kč, kreditní obrat činil rovněž 0 Kč. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 1/2020 až 5/2020, 1/2019 až 12/2019, 1/2018 až 12/2018, 1/ 2017 až 3/ 2017 plyne, výše dluhu činila 14 334,65 Kč a žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
15. Z Výzvy ze dne 31.3.2020 adresované žalovanému na adresu adresa, plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z Výzvy ze dne 31.3.2020 adresované žalovanému na adresu adresa žalovaného, plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tyto výzvy byly předány k poštovní přepravě dne 1.4.2020, jak plyne z poštovního podacího archu.
16. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 včetně Přílohy č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
17. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.2.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 3.3.2020, jak plyne z poštovního podacího archu.
18. Skutkový závěr: Dne 8.8.2011 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách. Následně dne 21.2.2014 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na běžném účtu č. bankovní účet úvěr do povoleného limitu ve výši 5 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 21,99 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Ke dni 31.7.2017 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného zápornou částku 12 175,04 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 postoupila předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvami ze dne 31.3.2020, předanými k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
24. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v roce 2011 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejím základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžné účty. Následně byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 21.2.2014 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k běžnému účtu č. bankovní účet úvěr do povoleného limitu 5 000 Kč.
25. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 spotřebitelského zákona.
26. Dle tvrzení žalobkyně její předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných přímo od žalovaného v Žádosti klienta o úvěr ze dne 21.2.2014. Dále měly být kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, a databáze MV ČR. Předchůdkyně měla vycházet z příjmu žalovaného ve výši 15 541 Kč, z celkového čistého příjmu domácnosti 31 000 Kč. Výdaje měly být odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem měly být získány disponibilní zdroje žalovaného.
27. Soud má za prokázané, že žalovaný v Čestném prohlášení ze dne 21.2.2014 prohlásil, že pro účely poskytnutí úvěru činí výše jeho čistého měsíčního příjmu částku 15 541 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný v písemné Žádosti o povolení debetu ze dne 21.2.2014 ke svým poměrům uvedl, že bydlel v pronajatém domě/bytě (od 1.1.1994), měl odborné/učňovské vzdělání, byl svobodný, pracoval u společnosti právnická osoba, obec, jako dělník s příjmem 15 541 Kč měsíčně čistého, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 31 000 Kč, počet příjmů byl 1, neměl žádné vyživované dítě. Hlavní příjem byl doložen Čestným prohlášením žalovaného o výši příjmu. Jak čestné prohlášení žalovaného, tak Žádost o povolení debetu je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
28. Žalobkyně však v řízení, i přes výzvu soudu, netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listiny předložené žalovaným, popř. jinak žalobkyní zajištěnou, její předchůdkyně ověřila žalovaným deklarované příjmy a výdaje. To znamená, zda a jak ověřovala zaměstnanecký poměr žalovaného, výši jeho mzdy v době uzavření smlouvy o úvěru. V tomto ohledu se Čestné prohlášení ze dne 21.2.2014, které podal samotný žalovaný, jeví jako nedostatečné. Dále zda a jakým způsobem ověřovala uspokojování jeho bytové potřeby (nájem domu/bytu) a náklady na bydlení (v tomto ohledu žalobkyně ani netvrdila, jaké náklady s pojené s bytovou potřebou žalovaný vynakládal). Pokud žalobkyně odkazuje na Žádost o povolení debetu ze dne 21.2.2014, tak z této listiny neplyne, že by žalovaným deklarované příjmy a výdaje byly ověřovány konkrétními listinami, vyjma Četného prohlášení žalovaného o výši příjmu. Takový záznam Žádost neobsahuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes výzvu soudu neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že její předchůdkyně ověřovala poměry žalovaného (příjmy a výdaje), dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila poměry žalovaného. Navíc je ze Žádosti ze dne 21.2.2014 zřejmé, že tuto listinu vyplňoval žalovaný za součinnosti osobního bankéře, tedy nikoliv žalovaný sám, a bylo tak na tomto osobním bankéři, aby jednak řádně zkoumal a zároveň řádně ověřil jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. A to tím spíše, když v Žádosti ze dne 21.2.2014 je uveden pouze jeden příjem jako zdroj prostředků, což je mzda žalovaného ve výši 15 541 Kč, avšak zároveň je uveden celkový příjem domácnosti 31 000 Kč, aniž by ze Žádosti samotné bylo zřejmé, co představuje rozdíl částky 31 000 a 15 541 Kč (jaký další příjem, a koho), popř. aniž by sama žalobkyně tento rozpor osvětlila.
29. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále např. nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), doklady o nákladech na bydlení, smlouvami o jiných závazcích žalovaného, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení a doložení nahlédla do různých databází. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující. Žalobkyně tak dostatečně neprokázala, že volné zdroje žalovaného (jejichž konkrétní výši ani netvrdila) byly dostačující ke splácení úvěru.
30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Proto soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou.
31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný přečerpal na svém běžném účtu částku 14 334,65 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z běžného účtu žalovaného č. 2017 ze dne 31.7.2017, z nějž má soud za prokázané, že konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného č. bankovní účet vykazoval zápornou hodnotu pouze ve výši 12 178,04 Kč, a nikoliv tvrzenou částku 14 334,65 Kč. Tato vyšší částka byla zaznamenána až ve výpisech z„ úvěrového“ účtu žalovaného č. bankovní účet, který byl vytvořen předchůdkyní žalobkyně až po zesplatnění úvěru. Rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou 12 178,04 Kč rovnající se částce 2 156,61 Kč však žalobkyně nijak neosvětlila ani nedoložila, že i tato částka (2 156,61 Kč) byla žalovaným přečerpána na jeho běžném účtu, byť k tomu byla žalobkyně soudem vyzvána výzvou ze dne 10.11.2021. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění ve výši 12 178,04 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od vyčerpání peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný ničeho nevrátil, jak plyne z výpisů z úvěrového účtu žalovaného.
32. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 12 178,04 Kč (výrok I. rozsudku). Co do částky 2 156,61 Kč včetně požadovaného úroku ve výši 21,99 % ročně pak soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
33. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve výši 12 178,04 Kč (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 31.3.2020, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 23.10.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 24.10.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 25.10.2020 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,50 % ročně z částky 12 178,04 Kč od 25.10.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 12 178,04 Kč (85 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 2 156,61 Kč (15 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 70 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou žalobkyně v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen („ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DFPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 1 576 Kč rovnající se 70 % Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
36. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 22.10.201 a ze dne 23.11.2021, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by neměly nebo nemohly být uvedeny již v samotné žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.