Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 261/2021-49

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 30 240,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 240,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 647,09 Kč od 17. 12. 2018 do 22. 3. 2021, úrok 8,25 % ročně z částky 31 240,11 Kč od 23. 3. 2021 do 21. 4. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 31 240,11 Kč od 23. 3. 2021 do 21. 4. 2021 ve výši 8,25 %, úrok 8,25 % ročně z částky 30 240,11 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 240,11 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 240,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 647,09 Kč od 17. 12. 2018 do 22. 3. 2021, úrok 8,25 % ročně z částky 31 240,11 Kč od 23. 3. 2021 do 21. 4. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 31 240,11 Kč od 23. 3. 2021 do 21. 4. 2021 ve výši 8,25 %, úrok 8,25 % ročně z částky 30 240,11 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 240,11 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že s žalovaným dne 17. 12. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 32 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle odst. 4.1 Smlouvy zavázal platit úrok a dále poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 400 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy má žalobkyně právo, v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 31. 7. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 19 000 Kč. Z výpisů z jeho účtu bylo pro žalobkyni při posuzování jeho úvěruschopnosti patrno, že tato výše odpovídá průměrné příchozí mzdě z měsíců předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl další výdaje ve výši 6 800 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 11 140 Kč. Žalovaný v žádosti neuvedl žádné splátky mimo Českou spořitelnu. příjmení dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč. Kontokorent byl navýšen dne 2. 7. 2019. Revolvingový úvěr byl navýšen na 34 000 Kč se splátkou 1 700 Kč. Po navýšení bylo splátkové zatížení 4 720 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci dne 17. 12. 2018 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala n jeho žádost i opakovaně poskytnout revolvingový úvěr do limitu 8 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z limitu, tedy 400 Kč, vždy 20. dne v měsíci s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Úvěr měl být veden na účtu č. bankovní účet (smlouva o úvěru). Na základě dodatku ze dne 4. 7. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 32 000 Kč a měsíční splátky na 1 600 Kč (5 %, viz dodatek ke smlouvě). Ke dni 22. 3. 2021 žalovaný splatil 33 389,64 Kč. Do prodlení se dostal velmi záhy a splácel nepravidelně a většinou méně, než měl (dokument„ podklady pre súdne konanie,“ výpisy z úvěrového účtu). Žalobkyně soudu ani přes jeho výzvu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím původního úvěru v částce 8 000 Kč. K analýze úvěruschopnosti před zvýšením úvěrového rámce pak žalobkyně předložila výpis z firemního softwaru a výpisy z jeho účtu za dobu od 1. 1. do 31. 5. 2019, přičemž výpisy skýtají ucelený obraz o finanční situaci žalovaného v dané době. Vyplynulo z nich, že se na účtu s výjimkou ledna na konci každého měsíce nacházel záporný zůstatek: ke dni 2. 2. 2019 - 3 970,73 Kč, ke dni 31. 3. 2019 - 4 909,58 Kč, ke dni 30. 4. 2019 - 12 910,01 Kč, ke dni 31. 5. 2019 - 8 307,67 Kč. Záporný zůstatek tudíž narůstal. Je sice pravdou, že měl žalovaný k účtu sjednáno povolené přečerpání postupně ve výši 5 000 Kč, 17 000 Kč a 22 0000 Kč. Avšak kvůli zápornému zůstatku nebyly provedeny některé platby, např. ve prospěch právnická osoba a bankovní poplatky. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč (výpis z firemního softwaru, výpisy z účtu žalovaného). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Účastníci dne 17. 12. 2018 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala n jeho žádost i opakovaně poskytnout revolvingový úvěr do limitu 8 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z limitu, tedy 400 Kč, vždy 20. dne v měsíci s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Úvěr měl být veden na účtu č. bankovní účet. Na základě dodatku ze dne 4. 7. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 32 000 Kč a měsíční splátky na 1 600 Kč. Ke dni 22. 3. 2021 žalovaný splatil 33 389,64 Kč. Do prodlení se dostal velmi záhy a splácel nepravidelně a většinou méně, než měl. Žalobkyně soudu ani přes jeho výzvu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím původního úvěru v částce 8 000 Kč. K analýze úvěruschopnosti před zvýšením úvěrového rámce pak žalobkyně předložila výpis z firemního softwaru a výpisy z jeho účtu za dobu od 1. 1. do 31. 5. 2019, přičemž výpisy skýtají ucelený obraz o finanční situaci žalovaného v dané době. Vyplynulo z nich, že se na účtu s výjimkou ledna na konci každého měsíce nacházel záporný zůstatek: ke dni 2. 2. 2019 - 3 970,73 Kč, ke dni 31. 3. 2019 - 4 909,58 Kč, ke dni 30. 4. 2019 - 12 910,01 Kč, ke dni 31. 5. 2019 - 8 307,67 Kč. Záporný zůstatek tudíž narůstal. Je sice pravdou, že měl žalovaný k účtu sjednáno povolené přečerpání postupně ve výši 5 000 Kč, 17 000 Kč a 22 0000 Kč. Avšak kvůli zápornému zůstatku nebyly provedeny některé platby, např. ve prospěch právnická osoba a bankovní poplatky. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako zaniklý závazek z bezdůvodného obohacení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.,“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Měla převzít právní povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušným úrokem. Ani přes výzvu soudu, aby tvrdila a předložila ke svým tvrzením důkazy stran okolnosti, zda posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně zareagovala pouze tvrzeními a důkazními návrhy vztahujícími se až ke zvýšení úvěrového rámce v červenci 2019, nikoli však k poskytnutí původního úvěru v roce 2018. Proto soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupkyně nedostavily, čímž se připravily o možnost poučení ve smyslu a 3 , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb. (dále„ “). Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti ( a 3 ) a s ohledem na fakt, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k tomuto posouzení úvěruschopnosti, vyšel z negativní skutkové domněnky, že posouzena nebyla. Již to samo o sobě znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná a nemohla být posléze účinně změněna dodatkem ( první věta z. s. ú.). Pokud jde o zvýšení úvěrového limitu na 32 000 Kč, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v míře předvídané zákonem. Chybné a tudíž protiprávní nicméně bylo její následné rozhodnutí úvěrový rámec zvýšit, protože ze zjištěných informací vyplynula objektivní pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Vyšlo totiž najevo, že žije na dluh a není schopen plnit některé své závazky. Nebyl schopen zajistit, aby se na účtu nacházel kladný zůstatek a navíc měl další úvěry. Je tedy očividné, že i kdyby splátky 1 600 Kč měsíčně hradil, dělo by se tak jen díky jinému – kontokorentnímu – úvěru. S touto logikou by ovšem žalobkyně žalovanému mohla prakticky donekonečna poskytovat nové a nové úvěry splácené jinými úvěry. I při vědomí liberálních pravidel trhu spotřebitelských úvěrů nelze akceptovat stav, kdy spotřebitel permanentně žije na dluh. Smyslem a účelem právní úpravy analýzy úvěruschopnosti je především odpovědné úvěrování. V tomto případě však rozhodnutí poskytnout úvěr podpořilo žalovaného ve spolehnutí se na úvěr, tedy cizí finanční prostředky, namísto vlastního příjmu a v konečném důsledku i stav, kdy žalovaný nesplácí jiné své dluhy. Správnost tohoto úsudku potvrzuje průběh splácení úvěru ze strany žalovaného. Proto žalobkyně úvěr neměla nejen poskytnout, ale ani navýšit ( druhá věta z. s. ú.). Smlouva ve znění dodatku tudíž byla neplatná ( první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a případného úroku z prodlení. V okamžiku čerpání úvěru tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalovaný však zaplatil částku 33 389,64 Kč, jež převyšuje zvýšený úvěrový rámec, již přede dnem, od nějž žalobkyně požadovala úrok z prodlení. Dluh žalovaného a tedy i závazek z bezdůvodného obohacení tím pádem zanikl splněním ( o. z.). Proto soud žalobu výrokem I. zamítl.

6. Výrok II. odpovídá ustanovení , protože žalovaný byl v řízení plně úspěšný, pročež by byla žalobkyně povinna nahradit mu jeho náklady. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.