Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 158/2021-35
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 62 253,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 31 300 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 30 953,79 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 999,88 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 5 607,08 Kč,
-) úroku 29 % ročně z částky 19 607,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 814,65 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 128,21 Kč,
-) úroku 29 % ročně z částky 12 008,7 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 946,78 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 065,77 Kč,
úroku 29 % ročně z částky 6 048,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 19 607,08 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 407,08 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 12 008,7 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 2 308,7 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 6 048,11 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %.
-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 648,11 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 622 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 31 300 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 30 953,79 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 999,88 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 5 607,08 Kč, -) úroku 29 % ročně z částky 19 607,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 814,65 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 128,21 Kč, -) úroku 29 % ročně z částky 12 008,7 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 946,78 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 065,77 Kč, úroku 29 % ročně z částky 6 048,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 19 607,08 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 407,08 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 12 008,7 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 2 308,7 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 6 048,11 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 %. -) zákonného úroku z prodlení z částky 3 648,11 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 622 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácených zápůjček, poplatků a příslušenství, které žalované poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) dne 21. 3. 2018 na základě smlouvy číslo ve výši 20 000 Kč, dne 14. 12. 2017 na základě smlouvy číslo ve výši 14 000 Kč a dne 28. 9. 2017 na základě smlouvy číslo ve výši 10 000 Kč. Původní věřitelka měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalované způsobem, zachyceným v Kartách zákazníka.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval a poskytl jí k vyjádření lhůtu 14 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a číslo Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.
3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena.
4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 21. 3. 2018 na základě smlouvy číslo původní věřitelka žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 14. 12. 2017 na základě smlouvy číslo úvěr ve výši 14 000 Kč a dne 28. 9. 2017 na základě smlouvy číslo úvěr ve výši 10 000 Kč. Ty měla žalovaná postupně splatit s poplatky (smlouvy o úvěru). Při rozhodování o žádostech o úvěr původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka ani to, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve zkušební či výpovědní době a neobjasnila položku„ dalších čistých příjmů“ žalované ve výši 15 000 Kč měsíčně, resp.„ ostatních příjmů“ ve výši 1 400 Kč měsíčně (karty zákazníka). Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná zaplatila na úvěr číslo částku 19 200 Kč, na úvěr číslo částku 9 700 Kč a na úvěr číslo částku 2 400 Kč (přehledy plateb). Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 14. 2. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na údaj o„ dalších čistých příjmech“ a„ ostatních příjmech“ žalované. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 21. 3. 2018 na základě smlouvy číslo původní věřitelka žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 14. 12. 2017 na základě smlouvy číslo úvěr ve výši 14 000 Kč a dne 28. 9. 2017 na základě smlouvy číslo úvěr ve výši 10 000 Kč. Ty měla žalovaná postupně splatit s poplatky. Při rozhodování o žádostech o úvěr původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka ani to, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve zkušební či výpovědní době a neobjasnila položku„ dalších čistých příjmů“ žalované ve výši 15 000 Kč měsíčně, resp.„ ostatních příjmů“ ve výši 1 400 Kč měsíčně. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná zaplatila na úvěr číslo částku 19 200 Kč, na úvěr číslo částku 9 700 Kč a na úvěr číslo částku 2 400 Kč. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 14. 2. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
1. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v prvním účinném znění, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě úvěrů (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ ve spojení s § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předcházejících dvou odstavcích. V tom případě nemohla získat reálný přehled o sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí poskytnout jí úvěr skutečně informované v zákonem předepsané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěry neměly být poskytnuty, pročež jsou smlouvy neplatné (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byly smlouvy neplatné absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouvy tak byly absolutně neplatné, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistin a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částek úvěrů tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení ve výzvě odeslané dne 14. 2. 2020 a žalované tedy došlé nejpozději 19. 2. 2020 Lhůta 10 dnů od doručení odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 2. 3. 2020 (neboť 29. 2. 2020 byla sobota; viz § 607 o. z.) a že od 3. 3. 2020 byla žalovaná v prodlení. Součet rozdílů mezi částkami vyplacenými a žalovanou vrácenými, specifikovaný výrokem I., představuje celkové bezdůvodné obohacení žalované. Ta se tudíž dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok též z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 10 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala 8,50 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušných částí žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatky jistin a úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smluv.
7. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 622 Kč jako rozdíl mezi částkou 3 113 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 2 491 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a)), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a)) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j)). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
8. Výrok IV. odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento procesních nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalobkyně či žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.