Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 118/2021-71

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 33 550 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do částek:

- 150 Kč,

- kapitalizovaného úroku ve výši 4 818 Kč,

- 8 400 Kč,

- zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 11. 2019 do 23. 11. 2020 ve výši 10 %,

- zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 646 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do částek: - 150 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 4 818 Kč, - 8 400 Kč, - zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 11. 2019 do 23. 11. 2020 ve výši 10 %, - zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 646 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi žalovanou a společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) byla dne 25. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované tak, že prověřila výši závazků a platební morálku žalované nejdříve ze své interní databáze, insolvenčního rejstříku, nahlédla do databáze neplatných dokladů a rozhodla se na základě informací získaných od samotné žalované. Žalovaná nesplatila nic. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb. (dále„ “). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 25. 10. 2019 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se jí zavázala poskytnout a také poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, který měla žalovaná jednorázově splatit s úrokem (smlouva o úvěru, výpisy z účtu). Advokát žalobkyně dne 3. 11. 2020 odeslal žalované předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do 15 dnů od doručení výzvy (předžalobní výzva s podacím archem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 25. 10. 2019 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se jí zavázala poskytnout a také poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, který měla žalovaná jednorázově splatit s úrokem. Advokát žalobkyně dne 3. 11. 2020 odeslal žalované předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do 15 dnů od doručení výzvy. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované ( o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla vrátit s úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. I kdyby bylo pravdou vše, co žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti tvrdila, nebyla by analýza úvěruschopnosti dostatečná. Věřitelka totiž nezjišťovala, zda s někým žalovaná sdílí domácnost, jaké jsou sociální poměry tohoto člověka, nezkoumala ani životní náklady žalované, ani její případné dluhy vůči jiným společnostem, které by se nenacházely ve stadiu insolvenčního řízení. Navíc původní věřitelka ani žalobkyně soudu nepředložily důkazy o posouzení úvěruschopnosti popsaném v prvním odstavci. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroku z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 25 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 3. 11. 2020, třetí pracovní den po odeslání nastal 6. 11. 2020 a dalších 15 dnů pak skončilo po dni 21. 11. 2020. Protože 21. 11. 2020 byla sobota, byla pohledávka splatná v pondělí 23. 11. 2020 Lhůta odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se žalovaná ocitla v prodlení nejpozději 24. 11. 2020. Žalobkyně žalované poskytla 25 000 Kč, žalovaná nesplatila nic. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve vyšší než přípustné výši a ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.

7. Výrok III. odpovídá ustanovením § , odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná. Žalobkyně celkem, i s úrokem a úrokem z prodlení, ke dni vyhlášení rozsudku požadovala částku 43 073,48 Kč. Soud jí přiznal 26 824,58 Kč, tedy 62 %. příjmení procesní úspěch žalobkyně proto činí 24 % Náklady sestávají ze soudního poplatku 1 342 Kč podle Položky 1 odst. 1 písm. b) o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle ve spojení s  bodem 3. částkou 500 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle částkou 100 Kč za úkon. Soud zde tudíž aplikoval snížené sazby, poněvadž je mu z úřední činnosti známo, že v těchto skutkově a právně jednoduchých věcech podává advokát žalobkyně opakovaně stejně formulované žaloby, které se liší prakticky jen osobními údaji žalovaného, čísly smluv a žalovanými částkami, pročež mají výše zmíněné úkony právní služby spíše charakter administrativního úkonu, než individualizované právní služby. Sazbu mimosmluvní odměny za účast na jednání dne 12. 10. 2021 již soud určil částkou 2 460 Kč ( ve spojení s  a s  bodem 5. a. t.), paušální náhradu hotových výdajů částkou 300 Kč ( a. t.). Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, poněvadž v nich uvedená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba, pročež nešlo o účelně vynaložené náklady (, odst. 2, ). Soud nepřiznal náhradu za jednání konané dne 12. 8. 2021, protože se k němu žalobkyně nedostavila a substitut jejího zástupce předložil soudu substituční plnou moc udělenou nikoli zástupcem žalobkyně, nýbrž jeho substitutem, což je v rozporu se zákonem. Proto soud s tímto substitutem nejednal jako se zástupcem, takže se jednání nikdo, kdo by za žalobkyni byl oprávněn procesně jednat, nezúčastnil. Podle je„ advokát oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.“ Podle o advokacii ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. a.“) se„ advokát v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem.“ To se stalo, když Mgr. obec zmocnil Mgr. jméno příjmení jako svého substituta. příjmení otázkou je, zda Mgr. příjmení jako substitut mohl zmocnit Mgr. jméno příjmení coby dalšího substituta v pořadí. Tento problém výše citovaná ustanovení neřeší. Jeho podstatou je zodpovězení otázky, zda je substitut zástupce z právního hlediska plnohodnotným zástupcem účastníka řízení. Pokud ano, může i on sám pověřit dalšího zástupce, jak předpokládají a z. a. Pokud ne, toto právo nemá. Dalšího zástupce – substituta – má účastník řízení, nikoli jeho zástupce. Kdyby byl substitut pouze zástupcem zástupce, musel by zástupce převést právní následky substitutova právního jednání či procesního úkonu na účastníka řízení. V tom případě by substituce ztratila praktický smysl pro soud účastníka řízení i jeho zástupce. Substitut by neměl být zástupcem zástupce, poněvadž ten při samotném substitučním zmocnění jednal jménem a na účet zmocnitele, nikoli svým jménem ani na vlastní účet. Následek právního jednání či procesního úkonu by proto měl nastat u zmocnitele, ne zmocněnce. To ovšem neznamená, že je substitut zástupcem účastníka ve stejném smyslu, jako zástupce samotný. Substituce je otázkou osobního jednání zástupce, které je základním pravidlem (viz též první věta o. z. či druhá věta ). Nejedná-li však zástupce osobně a je-li tento stav v souladu se zákonem, musí zákon zastoupenému zachovat jeho právní postavení. To lze jen tak, že i substitut jedná jako zástupce. To ovšem neznamená, že je v obligačním vztahu k zastoupenému. Žádný závazek mezi sebou totiž nezaložili a zákon zde nepředpokládá žádnou cessi práv a povinností. Substitut je přímo zavázán pouze zástupci (srov. druhá věta z. a.). Z. a. omezuje zástupčí oprávnění substituta zástupčím oprávněním zástupce samotného () a pro koncipienta či jiného zaměstnance na jednotlivé úkony právní pomoci (). Substitut tudíž vůči zmocněnci vystupuje jen jako zástupcův náhradník, nikoli jako plnohodnotný zástupce v právním smyslu. Byl-li by ostatně jeho zástupcem, pak by při zániku plné moci či smlouvy o poskytnutí právních služeb měl zástupce nadále zastupovat, což by bylo nesmyslné. Substitut tak jen přebírá výkon zástupčího oprávnění a stává se náhradníkem zmocněnce. Je tudíž nutno rozlišovat tři právní vztahy: mezi zmocnitelem a zmocněncem, mezi zmocněncem a substitutem a mezi zmocnitelem a substitutem. A v jejich rámci pak obligační vztah, závazek ze smlouvy (pracovní či příkazní) na jedné straně a právní následek plné moci či substitučního zmocnění coby jednostranných právních jednání na straně druhé. Je-li zmocněncem advokát, pak první vztah představuje závazek (obligační vztah) ze smlouvy o poskytnutí právních služeb a i závazek z plné moci jako jednostranného právního jednání. Ve druhém vztahu zmocněnec pověřuje substituta substituční plnou mocí, tedy právním jednáním, jehož právním následkem je převod výkonu zástupčího oprávnění, pročež substitut může také jednat jako zástupce, aniž by jím zmocněnec přestal být. Mezi nimi tudíž nejde o vztah z příkazní smlouvy či plné moci, nýbrž pouze o převod výkonu zástupčího oprávnění. Přitom se zároveň mohou (např. advokát a jeho koncipient) nebo nemusí (advokát a jiný advokát) nacházet v obligačním vztahu. Ve třetím vztahu mezi zmocnitelem a substitutem typicky neexistuje žádný obligační vztah. Substitut se tedy substitučním pověřením nestává zástupcem zmocnitele (účastníka řízení). Jinak by bylo mimojiné zbytečné pravidlo zakotvené v ustanovení druhé větě o. z. o odpovědnosti za výběr; zmocnitel by totiž mohl právo na náhradu škody vymoci přímo vůči substitutovi. Toto pravidlo je zde právě pro případy, kdy to právně možné není. Navíc by to znamenalo, že zmocnitel má dva zcela rovnocenné zástupce, jež mohou jednat nezávisle ( o. z.), což by opět nedávalo smysl, jelikož zmocněnec pověřuje substituta právě proto, že sám jednat nechce či nemůže. Fakt, že by pak účastník řízení jakožto zmocnitel mohl snadno zcela ztratit kontrolu nad tím, kdo jej zastupuje, je evidentní. Proto substitut není v právním smyslu plnohodnotným zástupcem ani zmocnitele, ani zmocněnce. Z té příčiny nemůže sám zmocnit dalšího náhradníka ( , z. a.). Proto soud nepřiznal náklady prvního jednání. Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 957,60 Kč jako náhradu za DPH ( ve spojení s  druhou větou a ) 100 % nákladů tedy činí 6 859,60 Kč, 24 % pak 1 646 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci ( ).

úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH

převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 500 Kč; 100 Kč;

předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 500 Kč; 100 Kč;

žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 500 Kč; 100 Kč;

účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 2 460 Kč; 300 Kč;

8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.