Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 11/2021-54

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 34.843 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.500 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 7.343 Kč, smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 25. 1. 2021, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 5. 11. 2020, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 349 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 5.136,75 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.500 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 7.343 Kč, smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 25. 1. 2021, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 5. 11. 2020, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 349 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 5.136,75 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum, ve znění opravy ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27.063 Kč s příslušenstvím vyčísleným v souladu se , kterým se mění , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ).

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 15. 4. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením .

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Částka 27.500 Kč byla čerpána připsáním na účet určený žalovanou dne datum, částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se Smlouvou na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkovou cenu úvěru ve výši 37.500 Kč, tedy včetně smluvního úroku v sazbě 21,55 % ročně, v pravidelných 25 měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, avšak tuto povinnost řádně neplnila přes zaslané upomínky. V souladu s článkem IV. bod 1. písm. d) Smlouvy proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 26. 10. 2020. Žalobkyně žalobou nárokuje neuhrazené splátky do zesplatnění úvěru ve výši 4.500 Kč (tři splátky á 1.500 Kč); jistinu ve výši 27.063 Kč (tj. 30.000 Kč po odečtení úmoru ze tří neuhrazených splátek 962 Kč, 979 K4 a 996 Kč); smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z jistiny 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 25. 1. 2021, úrok dle ve výši 8,25 % ročně z jistiny 27.063 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z jistiny 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení; účelně vynaložené náklady na upomínky ve výši 300 Kč (100 Kč za každou odeslanou upomínku v souladu s článkem IV., bod 4., písm. b), d) Smlouvy); smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč (499 Kč za každou ze tří neuhrazených splátek); smluvní pokutu ve výši 1.483 Kč (0,1% denně z neuhrazených splátek dle článku IV. bod 2 písm. a) Smlouvy, tedy 0,1% denně z částky 31.563 Kč od 27. 10. 2020 do 12. 12. 2020). Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 26. 10. 2020. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, záznam o vložení dokumentu do systému, potvrzení o provedení transakce – 2 x, přehled splátek, bonita smlouvy, upomínka ze dne 25. 8. 2020, upomínka ze dne 25. 9. 2020, čestné prohlášení ze dne 25. 8. 2020, seznam odeslaných upomínek, zesplatnění úvěru a předžalobní výzva ze dne 26. 10. 2020)

5. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr je schopna řádně splácet. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že údaje sdělené žalovanou žalobkyně zkoumala a telefonicky ověřovala, zejména si vyžádala výplatní pásky a částečný výpis z internetového bankovnictví žalované potvrzující mzdu žalované za měsíce duben, květen a červen 2020. Dále prověřila žalovanou v databázi centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. O posouzení úvěruschopnosti byl učiněn zápis - posouzení úvěruschopnosti zákazníka číslo ze dne datum. Žalovaná vlastnoručně podepsala čestné prohlášení o závazcích, z něhož se podává, že neměla závazky u jiných věřitelů, a čestné prohlášení o výdajích a příjmech, dle něhož měla příjem 16.000 Kč měsíčně, výdaje související s bydlením 4.000 Kč měsíčně, splátky úvěrů 4.098 Kč a další běžné výdaje 3.000 Kč měsíčně. Žalovaná neměla vyživovací povinnost. Žalobkyně vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr rovněž z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, které dle v roce 2020 v obci obec činily 5.374 Kč, z výše existenčního a životního minima na jednotlivce, dle , kdy životní minimum činilo 3.410 Kč a existenční minimum 2.200 Kč, a přihlížela k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016 dle údajů Českého statistického úřad, a to zejména ze statistky rodinných účtu za rok 2016, jakož i časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností za rok 2016 -2019.

6. Soud má z doložených listin za prokázáno, že žalovaná byla zaměstnaná s průměrným příjmem 15.651 Kč, když dle výplatních lístků zaměstnavatele právnická osoba IČO, činila mzda žalované za měsíc duben 2020 částku 17.725 Kč a červen 2020 částku 14.678 Kč, a dle částečného výpisu z internetového bankovnictví žalované činila mzda žalované za měsíc květen 2020 částku 14.551 Kč. Žalovaná neměla záznam v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, neměla vyživovací povinnost. Žalovaná v čestném prohlášení o závazcích uvedla, že nemá závazky u jiných věřitelů, v čestném prohlášení o výdajích a příjmech, uváděla příjem 16.000 Kč měsíčně, výdaje související s bydlením 4.000 Kč měsíčně, splátky úvěrů 4.098 Kč (blíže nespecifikovaných) a další běžné výdaje 3.000 Kč měsíčně. Ve Smlouvě i zápise o posouzení úvěruschopnosti žalované je uváděna částka celkových příjmů domácnosti 46.000 Kč (shodná tvrzení účastníků, posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z účtu za červen 2020, výplatní lístky, čestné prohlášení o výdajích a příjmech ze dne datum, čestné prohlášení o závazcích, statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí (běžné ceny), výše normativních nákladů na bydlení 2020)

7. Z databáze ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že ve věci žalované jsou vedena další nalézací řízení, a to sp. zn. spisová značka, kdy je žalobcem právnická osoba a vymáhána je pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne datum rozhodnutí, a sp. zn. spisová značka, kdy je žalobcem příjmení jméno příjmení jméno a vymáhána je pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne datum.

8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními , a , o spotřebitelském úvěru.

9. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a násl. ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byla žalovaná povinna uhradit celkovou částku 37.500 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru, na úhradu úvěru neuhradila ničeho.

14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta postupovala, z jakých údajů vycházela. Úvěruschopnost žalované byla prověřována na základě konkrétních informací uvedených žalovanou při uzavírání Smlouvy, údajů z dostupných registrů, dat Českého statistického úřadu a údajů o životním a existenčním minimu a normativních nákladech na bydlení. Žalovaná doložila výplatní lístky a výpis z účtu, kterými bylo prokázáno, že je zaměstnaná s pravidelným příjmem. Žalovaná udávala výši svých výdajů a závazků, tyto údaje nebyly nijak objektivizovány. Žalobkyní nebylo ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalované, spokojila se s prokázáním příjmu, neověřovala výdaje žalované (tvrzené splátky, výdaje spojené s bydlením). Opakovaně je uváděna v listinách částka celkových příjmů domácnosti 46.000 Kč, která není nijak specifikována. Z doložených listin pak vyplývalo, že zatímco v zápise o posouzení úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že má výdaje na splátky úvěrů, v čestném prohlášení o závazcích žádné konkrétní závazky a jejich výši nezmínila. Existence těchto dříve vzniklých závazků vyplývá z databáze ISAS zdejšího soudu. Skutečnost, že má žalovaná příjem, automaticky neznamená, že je schopna hradit všechny své nutné výdaje. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit řádně poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné dále citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu .

16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 27.500 Kč (z celkové částky 30.000 Kč dle úvěrové smlouvy byla částka 2.500 Kč ihned při poskytnutí úvěru na účet zprostředkovatele jako jeho provize, nikdy se tak nedostala do dispozice žalované), žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná obdržela částku 27.500 Kč, neuhradila ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 27.500 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 7.343 Kč, smluvního úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 25. 1. 2021, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od 27. 10. 2020 do 5. 11. 2020, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

18. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 6. 11. 2020, tedy v návaznosti na předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení a ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

19. Soud dále dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek, neboť řízení ve věci bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, k jehož vydání nedošlo (z důvodu na straně žalobkyně, která při nároku na příslušenství pohledávky nerespektovala ustanovení ). V takovém případě soud doměří soudní poplatek do výše dle položky 1. Žalobkyní byl uhrazen poplatek v částce 1.394 Kč, dle položky 1 Sazebníku činí soudní poplatek 1.743 Kč, k doplacení zůstává 349 Kč. Splatnost je stanovena v souladu s ustanovením , o soudních poplatcích, v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 28.500 Kč (27.500 Kč + 1.000 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 9.338 Kč (7.343 Kč + 1.451 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 25. 1. 2021 + 489 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 55 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 5. 11. 2020). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 28.500 Kč, která představuje 75 % původního předmětu řízení (37.838 Kč tj. 34.843 Kč + kapitalizované úroky k datu vydání rozhodnutí), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 9.338 Kč, což je 25 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 75 % méně 25 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 50 % vynaložených nákladů řízení.

21. Náklady žalobkyně v částce 10.273,50 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.743 Kč, jehož výše byla určena dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč v částce 900 Kč stanovená dle (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením ve výši 6.150 Kč (2,5 úkonu á 2.460 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením ve výši 1.480,50 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 50 % nákladů řízení žalobkyně v částce 5.136,75 Kč.

22. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).