Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 280/2021-24
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 13 758,06 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 1 258,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 258,05 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 22. 12. 2020 do 25. 5. 2021, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 149,65 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 433 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 1 258,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 258,05 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 22. 12. 2020 do 25. 5. 2021, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 149,65 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 433 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 954,27 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 29.11.2018 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Splatnost poslední splátky připadala na 29.1.2020. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze 2 499,99 Kč. Závazek ze smlouvy byl zesplatněn, a to ke dni 29.1.2020. Ode dne 30.1.2020 byl žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Smlouvou ze dne 21.12.2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila celková hodnota pohledávky 39 084,69 Kč. Po zvážení všech okolností a s ohledem na osobu žalovaného žalobkyně upustila od požadavku na sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobkyně požaduje pouze jistinu 13 758,06 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 211,90 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 691,11 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 268,97 Kč, inkasní poplatek 2 457,97 Kč a smluvní pokutu 4 196,21 Kč, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.
2. V doplnění žaloby ze dne 18.11.2021 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 354,42 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 196,21 Kč.
3. Usnesením ze dne 23.11.2021 č.j. 221C 280/2021 -19 soud řízení zastavil na základě částečného zpětvzetí žaloby co do smluvní pokuty ve výši 4 196,21 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 13 354,42 Kč. Nadále žalobkyně požadoval úhradu částku 13 758,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 149,65 Kč a s náklady spojenými s uplatnění pohledávky ve výši 433 Kč.
4. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 19.11.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 29.11.2018 plyne, že tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedl. Že je zaměstnaný od 1.8.2017 s měsíčním příjmem 15 366 Kč. Jeho náklady na bydlení a energie činily 4 000 Kč a na náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 2 000 Kč. Byl svobodný, bydlel v nájmu. Měl jednu vyživované dítě, střední vzdělání. Poměry žalovaného měly být ověřovány výplatními páskami a pracovní smlouvou.
8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.11.2018 číslo plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, a to ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. Pro případ neuhrazení jakékoliv splátky řádně a včas, byl žalovaný povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
9. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne úprava popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých aspektů.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 včetně Přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
11. Z Oznámení ze dne 18.1.2021, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 19.1.2021, jak plyne z podacího lístku.
12. Z výzvy ze dne 15.3.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17.3.2021, jak plyne z podacího archu.
13. Skutkový závěr: Dne 29.11.20218 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit formou splátek. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovanému byly dne 290.11.2018 poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 2 499,99 Kč, zbytek nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 17.3.2021 žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 29.11.2018 podepsána smlouva číslo v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit formou měsíčních splátek.
22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
23. Soud má za prokázané, že v žádosti o úvěr ze dne 29.11.2018 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl zaměstnán od 1.8.2017 s příjmem 15 366 Kč měsíčně. Jeho náklady na bydlení činily 4 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 2 000 Kč. Byl svobodný, bydlel v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost a střední vzdělání. Příjem žalovaného měl být ověřován výplatními páskami a pracovní smlouvou. V podání ze dne 18.11.2021 žalobkyně doplnila žalobu tak., že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet.
24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes poučení soudu neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že její předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně této své povinnost nedostála.
25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet.
27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne 29.11.2018, z níž má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 499,99 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek ve výši 12 500,01 Kč dosud žalobkyni nevrátil (výpočet: 15 000 Kč – 2 499,99 Kč = 12 500,01 Kč).
29. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 12 500,01 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 1 258,05 Kč, včetně úroku z prodlení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 433 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
30. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 15.3.2021, předanou k poštovní přepravě dne 17.3.2021, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 24.5.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 25.5.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 26.5.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 26.5.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 13 154,11 Kč (tj. jistina 12 500,01 Kč + kapitalizované úroky z prodlení 654,10 Kč za dobu od 26.5.2021 do 2.12.2021 (38,47 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 21 040,70 Kč (17 550 Kč + 1 258,05 Kč + 1 149,65 Kč + 433 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 119,20 Kč a 530,80 Kč; 61,53 %). Proto by žalovanému náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 23,06 %. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
33. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.