Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 12/2021-19

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 11.020 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 11.020 Kč, úrok z prodlení ve výši 388,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.000 Kč od 14.10.2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 11.020 Kč, úrok z prodlení ve výši 388,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.000 Kč od 14.10.2020 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 11.020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 388,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.000 Kč od 14.10.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce, kdy uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a mobilního telefonu. Žalovaný předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Následně prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 11.2.2020 smlouvu o úvěru, tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Ve smlouvě si účastníci sjednali poskytnutí úvěru v částce 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne 10.3.2020. Následně účastníci sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 24.3.2020 a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.599 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 11.2.2020 převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný poskytnutý úvěr ani poplatek ve stanovené době neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 7.000 Kč od 25.3.2020 do 13.10.2020 v celkové výši 1.421 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu pouze do výše ½ jistiny. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou.

K jednání soudu se právní zástupce žalobce nedostavil a na výzvu soudu k doplnění skutečností uvedených v žalobě nereagoval.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud vycházel z předložených listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo výpisu z účtu banka anonymizováno, elektronické výzvy ze dne 14.9.2020, kopie dokladu žalované spolu s její fotografií a anonymizována dvě slova. Soud dospěl k závěru, že žalobce disponoval osobními údaji žalované. Žalovaná se na internetových stránkách žalobce zaregistrovala, zaslala požadované údaje a kopie průkazů s fotografií. Žalobcem uváděný výpis z účtu, případně výplatní lístky soudu předloženy nebyly. Účastníci dle tvrzení žalobce uzavřeli dne 11.2.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce zaslal žalované částku 7.000 Kč. Dle předloženého výpisu z právnická osoba byla částka 7.000 Kč zaslána dne 11.2.2020 na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Žalovaná neměla v databázi EUCB žádné úvěry po splatnosti.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).

Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst.1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp.zn. ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených dokladů soud dospěl k závěru, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované. Žalobce nereagoval na výzvu soudu a nesdělil, jaké konkrétní informace získal a z jakých konkrétních listin, podkladů a dokumentů posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalobce nepředložil ani výplatní lísky žalované ani výpis z účtu (uváděné v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce nahlédl do EUCB, kde nezjistil žádné úvěry po splatnosti. Z tvrzení žalobce dále vyplývá, že se žalobce vůbec nezajímal o výdaje žalované. S ohledem na tyto skutečnosti soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.). Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem.

Podle § 2991 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co mel po právu plnit sám.

Žalobce doložil, že částka 7.000 Kč byla zaslána dne 11.2.2020 na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Žalobce neoznačil důkaz a neprokázal, že uvedený účet patřil žalované a částka 7.000 Kč byla zaslána skutečně na účet žalované. Žalobce tak neprokázal, že poskytl žalované částku 7.000 Kč, čímž by žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaná byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.