Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 73/2021-103

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za dobu od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč a úroků z prodlení nad rámec přiznaných ve výroku I. zamítá.

III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce poměrnou (33 %) náhradu nákladů řízení ve výši 649 Kč.

IV. Opatrovníku žalovaného titul jméno příjmení, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 6 096 Kč, kterou vyplatí zdejší soud po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za dobu od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč a úroků z prodlení nad rámec přiznaných ve výroku I. zamítá. III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce poměrnou (33 %) náhradu nákladů řízení ve výši 649 Kč. IV. Opatrovníku žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 6 096 Kč, kterou vyplatí zdejší soud po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce anonymizována tři slova uzavřeli dne 15. 11. 2018 smlouvu o úvěru, pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 8 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 15. 12. 2018. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal bonitu žalovaného, když vycházel z jeho příjmů 25 000 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce požadoval po žalovaném uhradit jistinu úvěru, smluvní úrok běžící od 15. 11. 2018 do zaplacení v ponížené sazbě 9% ročně, zákonný úrok z prodlení běžící od 16. 12. 2018 a smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru ve výši 0,1% denně od 16. 12. 2018 do dne podání žaloby, kapitalizovanou částkou 4 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, rovněž mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. Žalovaný však svůj dluh do dnešního dne nezaplatil.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení RADY (ES) č. 44/2001, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci právnická osoba proti jméno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Žalovaný, který je neznámého pobytu, se tak k věci vyjádřil prostřednictvím svého ustanoveného opatrovníka, který namítal neplatnost smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalobce nezkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Má za to, že žalobce má pouze nárok na vrácení částky 8 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet.

4. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů má za prokázané následující skutečnosti:

Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 15. 11. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, která byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Strany si sjednaly úrokovou sazbu 36% ročně v čl. II bod 2 písm. a). V článku VIII. bod 1 písm. d) si strany pro případ porušení sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (prokázáno: smlouvou o úvěru z e dne 15. 11. 2018, potvrzením o provedené platbě). Totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu občana slovenské republiky, kdy platnost tohoto dokladu byla do 1. 4. 2019. Příjem žalovaného činil za měsíc červenec částku 21 852 Kč, za měsíc srpen 2018 částku 23 097 Kč, za měsíc září 2018 částku 21 083 Kč (prokázáno: výplatními páskami žalovaného za uvedené měsíce). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2019 bylo prokázáno, že tímto anonymizována tři slova, jako postupitel postoupila žalobci pohledávku za žalovaným. Tímto bylo prokázáno, že pohledávka přešla na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován (prokázáno: smlouvou o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 4. 2020 (prokázáno: dopisem ze dne 16. 4. 2020). Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 16 342,34 Kč s upozorněním na možné vymáhání nároku soudní cestou (prokázáno: výzvou ze dne 25. 9. 2020, včetně podacího lístku).

5. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to hmotněprávní předpisy platné a účinné od 1.1.2014 v souladu s přechodnými ustanoveními obsaženými v  a násl. , (dále jen „“), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena až po 1.1.2014.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 15. 11. 2018 smlouvu o úvěru podle a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného

(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

9. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 20. 8. 2021,

č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 13. 10. 2021 (č. l. 83) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudili jeho příjmy, ověřovali exekuční a insolvenční rejstřík obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, katastr nemovitostí – postupitel nenašel u žalovaného žádný negativní záznam. Výdaje žalovaného pak ověřoval s využitím průměrných nákladů průměrného klienta. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ vyplynulo, že průměrná měsíční výše výdajů na člena české domácnosti činí 10 500 Kč měsíčně. Žalobce tak zjistil, že po odečtení nákladů i po uhrazení splátky zbyde žalovanému alespoň dalších 1 583 Kč. K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne 20. 10. 2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle , 3

10. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21).

11. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

12. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v  , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

13. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

14. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

15. V daném případě si žalobce vyžádal od žalovaného pouze výplatní pásky za tři měsíce, které ani nedoplnil výpisem z účtu žalovaného. Ani na výzvu soudu žalobce nesdělil, jaké konkrétní údaje měl poskytovatel úvěru k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z tvrzení žalobce vůbec nevyplývá, zda se předchůdce žalobce informoval, zda žalovaný splácí a v jaké výši další úvěry či zápůjčky. Z úřední činnosti je soudu známo, že vůči žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena řízení kvůli neplnění povinnosti ze smluv o úvěru a zápůjček. To, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení neznamená, že je schopen splácet úvěr. Pokud by si předchůdce žalobce vyžádal od žalovaného výpisy z účtu, bylo by zřejmé, jaká částka mu skutečně zbývá pro volnou dispozici a zda tedy má dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Z uvedených informací rovněž nevyplývají rodinné poměry žalovaného. Soud má za to, že údaje poskytnuté žalovaným, vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného. Větší obezřetnost poskytovatele úvěru zde měla být rovněž z toho důvodu, že se nejedná o občana české republiky, kdy vymahatelnost nároku je v případě neplnění povinnosti značně ztížena. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným.

16. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

17. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení žaloby žalovanému (, o. z., ). Lhůta k plnění byla určena standardní podle Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 66,5%. Má tak nárok na uhrazení poměrné (33%) části nákladů řízení.

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:

-) 1000 Kč (zaplacený soudní poplatek),

- představující odměnu advokáta a paušální náhradu jeho hotových výdajů. Soud aplikoval k určení výše těchto položek § 14b adv. tarifu, neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé (; vyhl. č. , adv. tarifu),

- Mimosmluvní odměna za dva a půl úkonů právní služby činí 2 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu), celkem 600 Kč.

- Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu), celkem 200 Kč

- 168 Kč coby náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle

Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( ). Soud neshledal jako účelný úkon právního zástupce žalobce písemné podání ze dne 13.10.2021, kterým žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba.

Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 66,5% a žalovaný 33,5%. Celkové náklady řízení žalobce činí 1 968 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33% z této částky, tedy 649 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ).

19. O nákladech ustanoveného opatrovníka žalovanému, jehož pobyt je neznámý, bylo rozhodnuto podle ust. Odměna byla stanovena ve výši 6 096 Kč sestávající z částky 1264 Kč jako mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby; opatrovník žalovaného učinil v řízení následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u soudního jednání dne 20. 10. 2021 (, d/, g/, , advokátního tarifu). Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí 1 264 Kč ( a advokátního tarifu s ohledem na Nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. ), dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 3 x 300 Kč, celkem tedy 900 Kč ( advokátního tarifu), dále částka 146 Kč (sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla při cestě obec - obec a zpět k jednání dne 20. 10. 2020 dle adv. tarifu a ve spojení s  zák. práce: 24 km á 4,2 Kč + náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,3 l/100km a ceně 27,2 Kč za 1 litr nafty dle adv. tarifu, , 4 ve spojení s  zák. práce a vyhl. č. ), částka 200 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta v délce 2 půlhodin dle , odst. 3 adv. tarifu), a částka 1 058 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.