Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 253/2019-47
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 7 451 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše 3 451 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % z částky 4 000 Kč od datum do datum.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 153 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do výše 3 451 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 153 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 4 000 Kč na sdělené číslo účtu z tzv. klientské sekce. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne datum, vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od datum je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky (částečně kapitalizovaný do dne datum). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně kontrolovala tím, že z výpisu z účtu žalované za období 7-9/ 2017 vyplynul kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc korun. Dále žalobkyně nahlédla do databáze EUCB, z které nezjistila žádné úvěry žalované po splatnosti. Současně má žalobkyně za to, že úprava úvěruschopnosti v zákoně o spotřebitelském úvěru je neurčitě, když zákonodárce používá neurčité pojmy jako přiměřeně apod. Kontrola se pak liší dle poskytnuté částky a splatnost, když shora popsaný způsob zcela postačuje u poskytnutí částky 4 000 Kč a splatnosti 28 dní.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne datum prostřednictvím internetových stránek webová adresa, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek žalované splatit jej ve lhůtě do datum (28 dní). Dále byl sjednán úrok 472,87 % ročně, který byl splatný jednorázově shodně jako jistina úvěru po 28 dnech, a odpovídá částce 1 451 Kč Smlouva obsahovala rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky, a částky poplatků za náklady spojené s vymáháním odstupňované dle způsobu upomínky (sms, telefonní hovor, písemnost atd.). Žalobkyně vyplatila částku 4 000 Kč žalované dne datum. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 0 Kč. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovanou k úhradě, a to do sedmi dnů, a to písemně i emailem. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované dle výpisu z účtu. Předložila výpis z účtu za měsíce září až listopad 2017, soud s ohledem na datum uzavření smlouvy přihlížel pouze k výpisu z účtu do datum. Z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná obdržela jednorázovou výplatu porodného, ale pravidelné příjmy tvoří v srpnu 2017 pouze rodičovský příspěvek částka, v září a říjnu 2017 zvýšený na částka, a dále jen účelově vázané dávky státní sociální podpory, resp. hmotné nouze – příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Dále z předložených výpisů naopak vyplývá, že vedle finančních prostředků poskytnutých žalobkyní získávala žalovaná prostředky i od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (anonymizována dvě slova – částka dne datum, webová adresa – částka dne datum). Měsíční zůstatky žalované se pohybovaly mezi anonymizováno a anonymizováno tisíci Kč. Výdaje měla žalovaná na běžné nákupy spojené s živobytím (jídlo, obuv, léky apod.) a nájemné ve výši částka.
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná obdržela jednorázovou výplatu porodného, ale pravidelné příjmy tvoří v září 2017 pouze rodičovský příspěvek částka, v říjnu 2017 zvýšený na částka, a dále jen účelově vázané dávky státní sociální podpory, resp. hmotné nouze – příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí, které mají za úkol nahradit žadateli konkrétní částku vynaloženou na bydlení, resp. na živobytí, pokud nedosahuje předpisy předepsané výše. S takovými příjmy proto nelze kalkulovat jako s příjmy, ze kterých je možné splácet spotřebitelský úvěr. Dále z předložených výpisů naopak vyplývá, že vedle finančních prostředků poskytnutých žalobkyní získávala žalovaná prostředky i od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z logiky věci ani tyto prostředky nelze uvažovat pro ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 87 ZSÚ. Je iluzorní představa žalobkyně, že schopnost splácet spotřebitelský úvěr může být ověřena byť z dávky hmotné nouze nebo z prostředků získaných od jiného poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Naopak z předloženého výpisu z účtu je zřetelné, že žalovaná nebyla schopna pokrýt své potřeby ani ze svých příjmů z rodičovského příspěvku, a právě proto jí vznikl nárok na výplatu příspěvku na bydlení, resp. na živobytí, ani z opakovaně uzavíraných tzv. mikropůjček, které její situaci stěží mohly zlepšit, když byly poskytovány úplatně, a právě v poměrech obratu žalované v malých částkách rychlé splatnosti byly mnohem citelnější, než příp. dlouhodobá půjčka za běžný úrok (nikoli roční úrok v řádech set procent, který požadovala žalobkyně). Soud se proto neztotožňuje ani s účelovým výkladem žalobkyně, která se domnívá, že u nižších částek úvěrového rámce není potřeba podrobnější zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. Soud proto nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost dne datum) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 4 727,80 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 3 850,63 Kč (poplatek a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 153 Kč, přičemž tato částka představuje cca 10,22 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 55,11 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 44,89 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. )
8. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 :„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2985/14 , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci (§ 251 o.s.ř. ).