Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 13/2021-96

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci

žalobkyně:

; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti;

žalovanému:

; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o 13 693 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. -61,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10 038,02 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 2020 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 9 474,71 Kč od 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 33 523 Kč, a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10 038,02 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [2020] do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 9 474,71 Kč od [2020] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 33 523 Kč, a ve výroku III potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 200 Kč s úrokem 8,25 % ročně od 2020 do zaplacení (výrok I). Ve zbývající části, to je pro částku 11 663 Kč s úrokem 8,25 % ročně od 2020 do zaplacení, pro 1 830,62 Kč a úrok 102,68 % ročně z částky 9 474,71 Kč od 2020 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla 2019 uzavřena smlouva o úvěru, podle které získal žalovaný peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Vzhledem ke sjednané efektivní úrokové sazbě ve výši 167,84 % ročně měl žalovaný zaplatit žalobkyni celkem 27 936 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 552 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 14 016 Kč, naposledy splátkou v červnu 2020. Žalobou žalobkyně u soudu uplatnila nárok na částku 11 663,19 Kč představující novou jistinu. Původní dlužná jistina byla 9 474,71 Kč, dále 200 Kč jako náhradu nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného, smluvní pokutu 0,1 % denně z nové dlužné jistiny od 2020 do zaplacení, avšak tu vyčíslila jen do vyhotovení žaloby, v částce 1 830,62 Kč a úrok z úvěru z původní dlužné jistiny 9 474,71 Kč v nominální sazbě 102,68 % ročně od 2020 do zaplacení. Soud prvního stupně považoval ujednání o úrokové sazbě a smluvní pokutě za neplatné pro rozpor so dobrými mravy. Protože žalovaný již vrátil poskytnuté peněžní prostředky, žalobu zamítl, s výjimkou poplatku za upomínku ve výši 200 Kč s úrokem z prodlení.

2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala výrok pod bodem II, v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení původní jistiny ve výši 9 747,71 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně do zaplacení a částky 563,61 Kč přestavující přirostlý úrok k jistině ve výši 26,43 % ročně s úrokem z prodlení, a dále v části, ve které byl zamítnut úrok v rozsahu 26,43 % ročně z původní dlužné jistiny 9 474,71 Kč od 2020 do zaplacení. Namítala nesprávné právní závěry soudu prvního stupně. Ujednání o úroku považovala za platné, protože úrok byl sjednán v zákonných limitech s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěru. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 24. 4. 2018, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Připomněla lhostejnost žalovaného k plnění jeho povinností ze smlouvy i k průběhu soudního řízení. Zdůraznila, že informace o úrokové sazbě byly žalovanému poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Žalovaný se navíc neúměrného zkrácení ve smyslu nedovolal. I kdyby soud prvního stupně hodnotil ujednání o úroku jako neplatné, pak by musel postupovat podle a úroky určit v obvyklé výši. Pak by mělo být přiznáno žalobkyni právo na úrok ve výši 26,43 % ročně. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 7. 2020, č. j. , odkázala na postup podle , kdy žalovaný nevznesl námitku vzájemného plnění a soud nemůže provést vypořádání případného bezdůvodného obohacení. Navrhovala proto změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě v rozsahu jejího odvolání bylo vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a k odvolacímu jednání se nedostavil.

4. Odvolací soud podle a odst. l, 3 a 5 přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a vycházel z ustanovení o smlouvě o úvěru, ze kterého plyne povinnost úvěrovaného zaplatit úvěrujícími úroky, neboť bez jejich sjednání by se ani o úvěrovou smlouvu nejednalo. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 167,84 % ročně. Tato sazba je ve smlouvě skutečně uvedena coby efektivní úrok a odvolací soud nepochybuje, že odpovídá podle žalobkyní objasněného výpočtu nominální sazbě 102,68 % ročně. Výše úroku byla sjednána transparentně a žalobkyně splnila v té souvislosti i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřenou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru, nemusí být nepřiměřeným ani úrok, který je dvounásobkem, či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Jak odvolací soud zjistil, obvyklá míra úroku poskytovaných domácnostem v červenci 2019 činila nejvýše 9 % ročně. Tuto sazbu sjednaný úrok mezi účastníky i při vyjádření nominální sazby převyšuje více než desetkrát. Při hodnocení mravnosti smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto extrémně vysokého úroku, je nutno přihlédnout nejen k výši úroku, ale i k okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, její obsah nemohl reálně ovlivnit. Ve článku 2.2. a 6.4. smlouvy bylo sjednáno tzv. přirůstání úroku a konstrukce„ Nové jistiny“, která však žádnou novou jistinou není, protože nejde jen o nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, ale zahrnuje i její odměnu (úrok), spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného, vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání také nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle již s ohledem na formulaci o přirůstání úroku běžících do zaplacení. Anatocismus, to je ujednání o právu požadovat úrok z úroku, není ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejich účastníkem je spotřebitel, nesmí jeho sjednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu v právech smluvních stran v jeho neprospěch a musí být zcela transparentní a srozumitelné běžnému spotřebiteli. Nelze jej posuzovat izolovaně od výše sazby přirůstajícího úroku, která je i bez tohoto ujednání nepřiměřeně vysoká. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti určené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je třeba podle považovat za absolutně neplatnou. Povinnost zaplatit poplatek za upomínku 200 Kč podle této neplatné smlouvy, jež je vyjádřena ve výroku I, který nebyl napaden opravným prostředkem žalovaného, a tento výrok není předmětem odvolacího řízení.

7. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení z titulu bezdůvodného obohacení, protože jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu. Má právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou, protože žalovaný byl k jejich vrácení vyzván a se splněním povinnosti je v prodlení. Protože žalovaný již vrátil žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 14 000 Kč, nelze z tohoto důvodu přiznat žalobkyni další plnění. Za důvodnou nelze mít námitku žalobkyně, která poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. , z něhož dovozuje právní závěr, že na rozdíl od úpravy účinné do 31. 12. 2013 nemůže soud podle provést bez námitky žalovaného sám zúčtování vzájemných plnění poskytnutých z neplatné smlouvy. Ustanovení věty druhé o. z., o které žalobkyně uvedený právní závěr opírá, totiž na řešený skutkový stav nedopadá. Skutek vymezený žalobou, jenž spočívá v tom, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 14 000 Kč, je nutno podřadit pod ustanovení věty první o. z, podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně plnila, pokud poskytovala úvěr z neplatné smlouvy, aniž měla platný závazek, a to ve výši 14 000 Kč. Již v okamžiku, kdy se toto plnění dostalo do dispozice žalovaného, vzniklo žalobkyni právo na jejich vrácení. Žalovanému vznikl tomu odpovídající závazek toto plnění jí vrátit. Jestliže žalovaný vrátil žalobkyni 14 016 Kč, svoji povinnost vrátit poskytnuté plnění splnil. Plnění žalovaného bylo plněním povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve smyslu odst. l a věta první o. z. V rozsahu, v jakém žalobkyni plnil, jeho povinnost zanikla. Nejde tedy o případ plnění obou smluvních stran bez platného závazku ve smyslu věta druhá o. z. a soud prvního stupně žádné vypořádání nároků z neplatné smlouvy v žalobkyní míněném smyslu neprováděl. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto v odvoláním napadené části odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle odst. l ve vztahu k  odst. l za situace, kdy žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v  podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích k Nejvyššímu soudu v Brně.