Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 253/2021-25
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupené Mgr. jméno jméno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 5 095 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 28.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 1 595 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 595 Kč od 1.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 1.12.2019 do 27.4.2021, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 557 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 28.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 1 595 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 595 Kč od 1.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 1.12.2019 do 27.4.2021, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 557 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 18.3.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 095 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, obec a číslo, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 31.10.2019 uzavřena Smlouva o úvěru číslo, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků ve výši 103,56, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 491,44 Kč, a to nejpozději do 30.11.2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku webová adresa). Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
2. Právní zástupce žalobkyně a žalobkyně se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 11.10.2021 náhradně). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.10.2019 soud zjistil, že tato listin listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je opatřena elektronickým kódem číslo. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 30.11.2019, včetně úroku ve výši 103,56 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 491,44 Kč.
6. Z Potvrzení ze dne 31.10.2019 plyne, že právnická osoba, s.r.o. potvrdila odeslání částky 3 500 Kč dne 31.10.2019 z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. bankovní účet majitele celé jméno žalovaného.
7. Ze sdělení právnická osoba, ze dne 24.8.2021 plyne, že majitelem a disponentem účtu č. bankovní účet je žalovaný; dne 31.10.2019 byla na účet žalovaného připsána částka 3 500 Kč z účtu č. bankovní účet. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 31.10.2019 plyne, že na účet žalovaného byla dne 31.10.2019 připsána částka 3 500 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2020, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, a přílohy k ní, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Z dopisu ze dne 8.2.2020 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno žalovanému.
10. Z výzvy ze dne 8.2.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 8.2.2021, jak plyne z podacího lístku.
11. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 31.10.2019 vyplatila na účet žalovaného částku 3 500 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dne 8.2.2021 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu ke splnění dluhu.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
18. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.
19. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 31.10.2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 3 500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni nejpozději do 30.11.2019, včetně sjednaného úroku a poplatku za sjednání úvěru. Předložená smlouva o úvěru ze dne 31.10.2019 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena elektronickým kódem číslo.
24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1 , 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.
25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě její předchůdkyně vycházela z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI s tím, že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného.
26. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem, dále např. potvrzením o jiných příjmech žalovaného. Je nezbytné, aby žalobkyně dále ověřila např. způsob uspokojování potřeby bydlení, výše nákladů žalovaného na bydlení, apod. Žalobkyně v daném případě sdělila, že její předchůdkyně vycházela z výše uvedených veřejných databází, aniž by sdělila, k jakému konkrétnímu výsledku tohoto zkoumání došla. Navíc žalobkyně netvrdila, zda a s jakým výsledkem byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného. Dle názoru soudu tak předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.
27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.
28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Potvrzení společnosti právnická osoba a výpis z běžného účtu žalovaného, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 31.10.2019 vyplacena částka 3 500 Kč. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč žalovanému vyplatila. Žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 3 500 Kč. Co do zbytku požadované částky ve výši 1 595 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného 10 % úroku z prodlení z této částky od 1.12.2019 do zaplacení (výrok II. rozsudku).
30. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 8.2.2021, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 26.4.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27.4.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.4.2021 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 28.4.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 3 500 Kč (68,69 %), žalovaný co do částky 1 595 Kč (31,31 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 37,38 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 557 Kč rovnající se 68,69 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.